Russ: Vítejte zpět v pořadu The BusinessMakers Show, který vám přináší společnost Comcast Business, vytvořený pro firmy. Dnes k vám přicházíme z hotelu Monument Inn hned vedle bojiště, kde Santa Ana prohrála válku a Texas získal nezávislost. A já jsem tady v Monument Inn s majiteli a provozovateli Bobem a Ann Lawsovými; Bobe, Ann, vítejte v The BusinessMakers Show a díky za pozvání.

Bob: Ahoj Russi, díky, že jsi tady.

Ann: Díky, že jsi přišel.

Russ: To si piš. Pověz nám o hotelu Monument Inn.

Bob: Jen do toho, Ann.

Ann: Monument Inn; vlastníme ho už 25 let; je na lodním kanálu u Houstonu v Texasu. Jsme ve stínu památníku San Jacinto a jsme blízko bitevní lodi Texas, která bojovala ve 2 válkách. Jsme u přívozu Lynchburg Ferry Crossing, který je tu už přes 100 let.

Bob: Přes 100 let.

Russ: Dobře, a vypadá to, že tu máte i dost stolů.

Ann: Máme, máme. Nahoře máme jídelnu a dole máme banketní místnost, takže máme 350 míst.

Russ: Chci říct, že tuhle místnost vlastně často zaplníte, že?

Ann: Ano, ano.

Bob: Obědy jsou obvykle velmi, velmi obsazené.

Russ: Dobře, vlastně děláte víc obchodů s obědy než s večeřemi?

Bob: Ne, je to takový dobrý – rovnoměrný mix. Tady lidé v okolí – v této části lesů dělají své obchodní schůzky, berou své klienty a další věci na oběd.

Russ: A myslím, že každý vidí z výzdoby, řekl bych, že menu směřuje k mořským plodům.

Bob: Mořské plody, čerstvé mořské plody ze zálivu.

Russ: Dobře, čerstvé mořské plody ze zálivu.

Bob: Hlavně.

Russ: Takže jste taky docela blízko zdroje spousty z nich, že?

Bob: Přesně tak.

Russ: Dobře, takže když říkáte čerstvé, tak je to opravdu čerstvé.

Bob: Normálně je.

Russ: Dobře, dobře. Takže jste majiteli a provozovateli už 25 let, vezměte nás zpátky na začátek.

Ann: Koupili jsme restauraci o pár kilometrů dál, koupili jsme ji v červnu 1990 a 1. ledna 91 vyhořela do základů.

Russ: Dobře, takže jste tam byli, když se to stalo?

Ann: Ne.

Bob: Ne, druhý den jsme se chystali na lyže a zavolal nám manažer, že musíme hned přijet do restaurace, a my jsme řekli, jak to, a on na to, že tam hoří. První, co mě napadlo, bylo, no tak to běžte uhasit, my tam budeme, až to půjde.

Ann: Malý požár tuku, což není v oboru nic neobvyklého.

Bob: A on říká, že než přijedete, tak už tam nic nebude. A tak jsme samozřejmě zrušili lyžařský zájezd a museli jsme se s tím vším vypořádat.

Russ: Proboha, a to vás tedy, předpokládám, vrátilo zpátky?

Ann: Byli jsme strašně málo pojištěni, měli jsme milionovou, ehm, pojistku a půjčili jsme si milion dolarů od SBA. Takže v podstatě to bylo v háji, jakmile jsme to splatili a byli jsme…

Russ: Takže jste nic nedlužili, ale nic jste neměli?

Bob: Ne.

Ann: Správně, správně.

Bob: Stejně jako když jsme začínali

Ann: Takže jsme byli zase na začátku.

Russ: No, takové příběhy miluju. Takže to vás prostě vrátilo zpátky na nulu?“

Bob: Zpátky na nulu, zpátky na nulu.

Russ: Někdy je nula dobrá

Bob: A budova, ve které jsme teď, byla stará, opuštěná restaurace; dříve se jmenovala Lynchburg Ferry Crossing Restaurant. Několik let předtím byla opuštěná a byla prázdná, takže jsme oslovili majitele a požádali ho, jestli bychom ji nemohli přestavět, přestavěli jsme ji a uzavřeli nájemní smlouvu a

Ann: Mohli jsme otevřít v březnu, takže jsme měli otevřeno; aha, bylo to asi za 12 týdnů, na rozdíl od toho, kdybychom stavěli samostatnou budovu od základů a trvalo by to rok, rok a půl a půjčili bychom si dalších pár milionů dolarů a dále se zadlužili.

Russ: Dobře, takže – ale to všechno bylo před 25 lety, že?

Ann: Správně.

Russ: Dobře, opravdu působivé. Dobře, takže z toho, co jsem pochopil, to také není nutně vaše první potravinářská operace, oba jste měli historii, jakmile jste se oba přestěhovali do Houstonu, odkud?“

Ann: Upstate New York

Russ: Dobře.

Bob: Rochester ve státě New York.

Russ: Co mě k tomu vedlo?

Bob: Původně jsem se sem přestěhoval kvůli studiu práv, takže jsem chtěl získat rezidenturu, rok tu žít a pak jít na práva. Během té roční přechodné doby jsem pracoval v několika restauracích, začal jsem vydělávat nějaké peníze, byl jsem šéfkuchařem na několika místech a ona pracovala v několika různých restauracích, a pak jsme si řekli, že odložíme studium práv a uvidíme, co se stane. A tak to všechno dobře dopadlo, ušetřili jsme drobné a o pár let později jsem začal podnikat v cateringu a začali jsme zásobovat místa, kde se natáčely filmy, takže to bylo vzrušující. Byla to spousta práce

Russ: Dobře, co tě k tomu vedlo?

Bob: Prostě jsem se ve správný čas seznámil se správným člověkem, ale měli jsme malý malý cateringový podnik a oni se nás zeptali, jestli bychom nechtěli dělat catering, filmový catering na nějakém zvláštním místě, kde se tady v Houstonu natáčely reklamy. No a ti samí lidé, kteří pracovali na reklamách, pracovali i na filmech, když přijeli do města, a my jsme měli dobrou pověst a další věc, kterou víte, že nám začali volat z celé země, abychom dělali pro filmy; a tak jsme se z malého náklaďáku se sporadickými zakázkami stali třemi osmnáctkami s plnou kuchyní, které dělaly pro filmy od Los Angles po Massachusetts.

Russ: Páni. Dobře, připadá ti dnešní podnikání v porovnání s tím nudné?

Bob: Ano. Jo, catering ve filmovém byznysu je těžká práce. Peníze za to stojí, ale je to velmi fyzicky náročné, dlouhá pracovní doba.

Russ: Dobře, ale podle toho, co vím o provozovatelích restaurací, a měli jsme jich teď v pořadu asi osm nebo devět, to také není snadný byznys.

Ann: Ne, není. Ne, catering to není a restaurační byznys také ne. Prostě víš, že každý den je nový den, nikdy nevíš, co se stane, co, víš, může ti vypadnout chlazení, můžeš mít problémy s vodovodem, můžeš mít servírky, které nepřijdou, víš.

Bob: Je to výzva. Máme štěstí, že máme – máme velmi dobrý personál, naši manažeři byli po celou dobu – jsou skvělí, jsou tu už dlouho. Všichni naši zaměstnanci v kuchyni jsou tu už nejméně deset let. Ten podnik se neřídí sám, ale…

Ann: Jsme požehnaní.

Bob: Jsme požehnaní, jo.

Russ: Dobře. No, vždycky jsem si myslel, že už jenom ta výzva s inventářem může být ohromující. Myslím tím, že je hrozné, když ti něco dojde, a je hrozné, když máš něčeho moc; jak to děláš?“

Ann: My to tak nějak máme – máme to zvládnuté.

Russ: Vy to máte zvládnuté?

Ann: Jo

Bob: Máme to zvládnuté.

Ann: Oni docela dobře vědí, kolik kilogramů sumců v pondělí projdeme, což, víte, je něco jiného než kolik kilogramů ve středu, kolik v pátek. Minulý pátek, protože si myslím, že to lidé brali jako svátek 4. července, jsme měli polední čekání a z čekání jsme odešli až v půl deváté večer.

Russ: Proboha.

Ann: Takže manažeři, se kterými jsme ten den mluvili, říkali, že to byla výzva.

Bob: To bylo trochu nečekané

Ann: Prostě říkali, že to bylo šílené.

Bob: Když ti něco začne docházet, tak prostě zvedneš telefon a za chvíli je to tady, takže.

Russ: Dobře, takže, myslím, že ta krajina tady je prostě velkolepá. Díváme se na co?

Ann: Na Houstonský lodní kanál.

Russ: Dobře.

Bob: Na Houstonský lodní kanál.

Russ: To je všechno? Vidíš tady proplouvat lodě?

Ann: Takže v podstatě všechny… no jo.

Bob: Jo, teď tu projíždějí nějaké bárky a záliv je dál na jihu a pak přijíždíte až do Houstonu, kde se velké lodě otáčejí, pak se vracejí zpátky; doplňují, vysazují, cokoliv…

Russ: Dobře, takže to může být zábavné?

Ann: Je to opravdu – ach, je to velmi. Vidíte, ehm, lodě z Jugoslávie, z Ruska, z Číny, víte, přivážejí auta, Japonsko, to všechno a musí proplout přímo našimi okny.

Russ: Dobře, dobře. Tak ale než vás pustím, řekněte mi, co je podle vás nejlepší jídlo na vašem jídelním lístku.

Bob: Chlapče

Ann: A co naše nejoblíbenější?

Russ: Dobře, dobře, nechám vás všechny začít.

Bob: Naše nejoblíbenější jsou určitě smažené krevety.

Russ: Smažené krevety, dobře.

Bob: Víte, jde o to, že nikdo nechce smažit jídlo doma. Je z toho cítit celá kuchyň, takže když jdete ven, jedí smažené krevety a my – to je náš prodejní hit číslo jedna asi v poměru 2:1. Vždyť je to naše nejprodávanější jídlo. Moje nejoblíbenější je asi černěná červená ryba s takovou tou monumentální omáčkou. To je prostě můj favorit.

Russ: Monumentální omáčka?

Bob: Jo.

Ann: A hodně zákazníků, kteří se k nám vracejí, chodí na náš velký koš skořicových rohlíčků, které jsou zdarma, takže si začnou říkat o skořicové rohlíčky k salátu a pak si dají další k hlavnímu jídlu a pak to chtějí místo dezertu, takže je to něco, co je naším poznávacím znamením už celé ty roky.

Russ: Skořicové rohlíčky – skořicové rohlíčky zdarma? Proboha.

Ann: Hm, jo.

Bob: Je to něco jako tortilla chipsy, když jdeš do mexické restaurace.

Russ: No jo, já vím, ale skořicové rohlíčky, to už je trochu moc. Dobře, tak jaké to je? Tým manželů, jste spolu už dlouho, máte tady různé povinnosti, nebo prostě oba tak nějak děláte všechno?“

Bob: Ann?“

Ann: Před nějakou dobou jsme se rozhodli, že by bylo lepší, kdyby jeden z nás nepracoval tolik jako ten druhý, a tak jsem, ehm, když se nám narodily děti a byly mladší, tak jsme se rozhodli, že budu spíš máma v domácnosti. Takže pořád jezdím na Den matek a pracuju, a když děláme nějakou přestavbu v restauraci nebo, víte, pracujeme na našich příručkách a podobně, tak se zapojím, ale jinak to nechávám na manželovi a on to zvládá skvěle.

Russ: Dobře, bylo nějaké období, kdy jste tu byli oba?

Bob: Ano, a stalo se to, že si dala svůj stůl k mému, takže jsem se na ni díval, jako že se na tebe dívám každý den, takhle daleko, a já jsem říkal, no tak to uděláme takhle, ne, uděláme to takhle, a tím to právě zkrachovalo.

Russ: Dobře, takže to fungovalo mnohem líp, jak to děláte dneska.

Ann: To ano, to ano, je to skvělé.

Bob: Ano.

Russ: No dobře, no, gratuluji vám k úspěchu a tohle je 25. výročí, co vlastníte a provozujete Monument Inn, že ano?

Bob: To je.

Ann: A náš syn, který se narodil v roce, kdy jsme to koupili, tady začal pracovat – začal před pár lety – takže je to taková generační záležitost, je součástí našeho vedení.

Russ: Dobře, skutečný rodinný podnik, wow.

Ann: Je to rodinný podnik.

Russ: No to je fakt super. Moc děkujeme, že jste nás pozvali a že jste se s námi podělili o svůj příběh.

Ann: Dáte si smažené krevety?

Bob: Moc vám děkuji.

Russ: To si pište – rozhodně! A tím můj rozhovor s Bobem a Ann Lawsovými, majiteli a provozovateli hotelu Monument Inn, končí. A toto je pořad The BusinessMakers Show, který vám přináší společnost Comcast Business, vytvořený pro podnikání.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.