AmritaEdit
Nejstarší zmínka o bohyni typu Mohini se objevuje v epizodě Samudra manthan hinduistického eposu Mahábhárata z 5. století př. n. l.. Amrita neboli nektar nesmrtelnosti vzniká přečerpáním Oceánu mléka. O jeho vlastnictví bojují dévové a asurové. Asurové si Amritu chtějí ponechat pro sebe, čímž Dévy rozzlobí. Višnu, který jejich plán prokoukl, na sebe vezme podobu „okouzlující dívky“. Svým půvabem přiměje Asury, aby jí Amritu vydali, a pak ji rozdělí mezi Dévy. Rahu, Asura, se převlékne za boha a pokusí se sám vypít trochu Amrity. Surya (bůh Slunce) a Chandra (bůh Měsíce) rychle informují Višnua a ten pomocí Sudaršana čakry (božského disku) Rahuovi usekne hlavu a zanechá ji nesmrtelnou. Další významný hinduistický epos, Rámájana (4. století př. n. l.), vypráví příběh o Mohini krátce v kapitole Bala Kanda. Stejný příběh je vyprávěn také ve Višnu Puráně o čtyři století později.
V původním textu je Mohini označována prostě jako okouzlující, ženská podoba Višnua. V pozdějších verzích je Mohini popisována jako mája (iluze) Višnua. Ještě později se jméno avatara stává Mohini z původní fráze popisující jeho záměrné falešné zdání (mayam ašito mohinim). Jakmile se legenda o Mohinim stala populární, byla převyprávěna, přepracována a rozšířena v několika textech. Příběhy o Mohini-Višnuovi se také rozšířily mezi zbožnými kruhy v různých regionech. Stejná rozšířená verze příběhu z Mahábháraty je vylíčena také v Bhágavata Puráně z 10. století n. l.. Zde se Mohini stává formálním avatarem Višnua.
Tato legenda je převyprávěna také v Padma Puráně a Brahmanda Puráně. V Brahmanda Puráně však Višnu-Mohini prostě po meditaci na Velkou bohyni Mahešvari získá její podobu, aby oklamala zlodějské asury.
Zabiják démonůEdit
Mohini má také aktivní historii v ničení démonů ve všech hinduistických textech. Ve Višnu Puráně Mohini poráží Bhasmasuru, „démona popela“. Bhasmasura se dovolává boha Šivy tím, že vykonává přísná pokání. Šiva, potěšený Bhasmasurou, mu udělí moc proměnit kohokoli v popel dotykem jeho hlavy. Démon se rozhodne vyzkoušet tuto moc na samotném Šivovi. Šiva se modlí k Višnuovi o pomoc a Višnu se promění v Mohini a Bhasmasuru okouzlí. Bhasmasura je Mohini tak uchvácen, že ji požádá o ruku. Mohini souhlasí, ale jen pod podmínkou, že ji Bhasmasura bude v tanci následovat krok za krokem. V průběhu tance jí položí ruku na hlavu. Bhasmasura tuto akci napodobí a na oplátku se sám promění v popel. Legenda o Bhasmasurovi je s drobnou obměnou převyprávěna v buddhistickém textu Satara Dewala Devi Puvata. V tomto příběhu na sebe Višnu bere ženskou podobu (jméno „Mohini“ se nepoužívá) a Bhasmasuru okouzlí. Ženský Višnu žádá Bhasmasuru, aby mu slíbil, že ji nikdy neopustí, a to tak, že mu položí ruku na hlavu podle obvyklého zvyku přísahat na hlavu. Když to Bhasmasura udělá, promění se v popel.
V podobné legendě vztahující se k narození Ayyappy si démon Surpanaka svou přísností vyslouží moc proměnit kohokoli v popel. Příběh zrcadlí všechny ostatní aspekty buddhistické verze příběhu o Bhasmasurovi, kde je Mohini donucen k přísné věrnosti tím, že si drží ruku na hlavě, a je upálen.
V předehře Rámakienu, thajské verzi Rámájany, je démon Nontok okouzlen a zabit Mohini-Višnuem. Nontok zneužije božskou zbraň, kterou mu dal Šiva. Čtyřruký Mohini-Višnu Nontoka okouzlí a poté na něj zaútočí. V posledních chvílích démon obviní Višnua z nečisté hry s tím, že ho Višnu nejprve svedl a pak na něj zaútočil. Višnu nařídí, že v příštím zrození se Nontok narodí jako desetihlavý démon Ravana a Višnu bude smrtelníkem jménem Rama. Ten s ním pak bude bojovat a porazí ho.
V méně známém příběhu v Ganéša Puráně (900-1400 n. l.) je moudrý král asurů Virochana odměněn slunečním bohem Súrjou kouzelnou korunou. Koruna ho chrání před veškerou újmou. Višnu jako Mohini pak Virochanu okouzlí a korunu mu ukradne. Démona, který tak není chráněn, Višnu zabije.
Další jihoindická legenda o démonu Arakovi spojuje Mohiniho spíše s Krišnou (Višnuovým avatarem) než se samotným bohem. Démon Araka se stal prakticky neporazitelným, protože nikdy nespatřil ženu (extrémní cudnost). Krišna na sebe vezme podobu krásné Mohini a ožení se s ním. Po třech dnech manželství jsou Arakova pouta cudnosti zlomena a Krišna ho v bitvě zabije. Transgenderoví hidžrové považují Krišnu-Mohini za transsexuální božstvo.
Vztah se ŠivouUpravit
Příběhy o Mohini a Šivovi byly oblíbené v jihoindických textech. V jižní verzi Bhágavata Purány poté, co Višnu oklame démony svou mayskou ženskou podobou, Šiva spatří Mohini. Stane se „zbaveným studu a okradeným jí o zdravý rozum“, bláznivě běží za okouzlující podobou, zatímco jeho žena Párvatí (Uma) se dívá. Šiva je v této verzi mytologie přemožen Kámou (láskou a touhou). Šivovo semeno padá na zem a vytváří rudy stříbra a zlata. Višnu poté prohlásí, že emoce je těžké překonat, a prohlásí, že Mája se stane polovinou Šivova aspektu Ardhanarisvara. Šiva pak vychvaluje Višnuovu moc.
Tripurarahasja, jihoindický šaktovský text, tento příběh převypráví a přikládá větší význam Bohyni. Když si Šiva přeje znovu spatřit Višnuovu podobu Mohini, Višnu se obává, aby ho nejvyšší asketa Šiva nespálil na popel jako Kamadévu. Višnu se proto modlí k bohyni Tripuře, která Višnuovi daruje polovinu své krásy a zplodí Mohini-formu. Když se Šiva dotkne Mohini, jeho semeno se rozlije, což naznačuje ztrátu zásluh získaných díky všem jeho asketickým opatřením.
V Brahmanda Puráně, když potulný mudrc Narada vypráví Šivovi o Višnuově podobě Mohini, která oklamala démony, Šiva ho odmítá. Šiva a jeho žena Párvatí jdou do Višnuova domu. Šiva ho požádá, aby na sebe znovu vzal Mohiniho podobu, aby mohl sám vidět skutečnou proměnu. Višnu se usměje, znovu medituje na Bohyni a promění se v Mohini. Šiva přemožený touhou pronásleduje Mohini, zatímco Parvati svěsí hlavu hanbou a závistí. Šiva popadne Mohini za ruku a obejme ji, ale Mohini se osvobodí a utíká dál. Nakonec ji Šiva popadne a jejich „násilné spojení“ vede k vypuštění Šivova semene, které dopadne na zem a zrodí se bůh Maha-Šasta („Velký trestající“). Mohini zmizí, zatímco Šiva se vrací domů s Párvatí.
Šasta je ztotožňován především se dvěma regionálními božstvy: Ayyappa z Keraly a tamilským Aiyanar. Je také ztotožňován s klasickými hinduistickými bohy Skandou a Hanumanem. V pozdějším příběhu o původu Ájappy Šiva oplodní Mohini, která porodí Ájappu. Ayyappu, který se narodil, opustí, aby zabil Mahišiho, a dítě našel král, který ho vychoval. Legenda zdůrazňuje Višnuovy protesty, aby se Mohini znovu stal Mohinim, a také poznamenává, že Ayyappa se narodil z Višnuova stehna, protože Mohini nemá skutečné lůno. Jiná varianta říká, že místo biologického původu Ayyappa vzešel ze Šivova semene, které ejakuloval při objetí Mohini. Ayyappa je označován jako Hariharaputra, „syn Vishnua (Hari) a Shivy (Hara)“, a vyroste z něj velký hrdina. Jiný příběh říká, že po zničení Surpanaka si Šiva přeje spatřit Mohini a okouzlen jejím vzhledem s ní uzavře spojení, jehož výsledkem je zrození Ayyapppy.
Tamilský text Kanda Puranam vypráví o zrození Šasty ztotožněného s Aiyanarem. Text těsně před příběhem vypráví, že Višnu je Šivova šakti (manželka a síla) Parvati v mužské podobě. Legenda začíná Šivovou žádostí a Višnuovým souhlasem, aby ukázal svou iluzorní podobu Mohini, kterou na sebe vzal kvůli rozdělování amrity. Šiva se do Mohini zamiluje a navrhne jí svazek. Mohini-Višnu odmítá s tím, že spojení dvou mužů je neplodné. Šiva informuje Mohini-Višnua, že je jen jednou z podob jeho Šakti („ženské choti“). Poté se z jejich spojení narodil tmavý chlapec s rudými kadeřemi, který dostal jméno Hariharaputra. Dále byl znám také jako Šasta a Aiyannar.
V Agni Puráně, když okouzlený Šiva sleduje Mohini, kapky jeho semene dopadají na zem a stávají se lingami, Šivovými symboly. Z jeho semene vzniká také opičí bůh Hanuman, který v Rámájaně pomáhá Višnuovu avataru Ramovi v boji proti Rávanovi. Šiva Purána říká, že při pouhém pohledu na Mohini Šiva vytryskne své semeno. Semeno bylo sebráno a vylito do ucha Aňjany, která porodila Hanumana, Šivovu inkarnaci. Ten je převyprávěn v thajské a malajské verzi Rámájany. Ačkoli Hanuman pramení ze Šivova semene, je také považován za kombinovaného syna Višnua a Šivy.
Buddhistická verze příběhu o Bhasmasurovi pokračuje tím, že Šiva (Išvara) žádá ženu-Višnua, která sedí na houpačce, aby se s ním oženil. Žádá Šivu, aby získal svolení své ženy Umajangany, že si ji může vzít domů. Šiva se vrací se souhlasem Umayangany a nachází ženu-Vishnu těhotnou, která ho posílá zpět, aby získal povolení vzít si těhotnou ženu domů. Když se vrátí, narodí se dítě a žena-Višnu je opět těhotná. Žádá Šivu, aby požádal o souhlas s přivedením těhotné ženy s dítětem domů. To se stane ještě šestkrát. Nakonec Šiva přivede Umajanganu s sebou, aby byl svědkem zázračné ženy. Višnu se poté vrací do své mužské podoby. Umayangana obejme šest nejmladších dětí a spojí je do šestihlavého Skandy, zatímco nejstarší, pojmenovaný Aiyanayaka („nejstarší bratr“), zůstane nedotčen. Aiyanayaka je ztotožňován s Aiyanarem.
Vzácný případ, kdy je naznačen „explicitní, mužský homosexuální akt“, je v telugském textu, kde když je Šiva zaměstnán milováním s Mohini-Višnuem, ten se vrátí do své původní podoby a milování stále pokračuje.
Mohini hraje menší roli v šajvovské legendě ve Skanda Puráně. Zde se Višnu jako Mohini připojuje k Šivovi, aby udělil lekci arogantním mudrcům. Skupina mudrců provádí v lese rituály a začne se považovat za bohy. Aby je Šiva pokořil, vezme na sebe podobu atraktivního mladého žebráka (Bhikšatana) a Višnu se stane Mohini, jeho ženou. Zatímco mudrci se do Mohini zamilují, jejich ženy Šivu divoce pronásledují. Když se vzpamatují, provedou oběť černé magie, při níž vznikne had, lev, slon (nebo tygr) a trpaslík, které Šiva přemůže. Šiva pak tančí na trpaslíkovi a bere na sebe podobu Natarádži, vesmírného tanečníka. Legenda je s určitými obměnami převyprávěna v tamilských knihách Kovil Puranam a Kandha Puranam. Tato legenda se vypráví také ve Sthala Puráně vztahující se k chrámu Čidambaram zasvěcenému Šivovi-Natarádžovi.
Další legenda z Linga Purány říká, že objetí láskou zasaženého Šivy a Mohini vedlo k tomu, že splynuli v jedno tělo. V tomto okamžiku se Mohini stal opět Višnuem, čímž vzniklo složené božstvo Harihara, jehož pravou stranu těla tvoří Šiva a levou Višnu ve své mužské podobě. V chrámu v Sankarnayinarkovilu poblíž Kalugumalai je jednou z nejvzácnějších výjimek ikonografie Harihary (Sankara-Narayana). Božstvo je zobrazeno podobně jako Ardhanari, složená podoba Šivy-Parvatí, kde pravá strana těla je mužský Šiva a levá ženská. Ženská strana tohoto obrazu představuje Mohini a jako celek symbolizuje spojení Šivy a Mohini. Na obraze Harihara má Šivova strana vztyčený falus (urdhva linga) a souvisí se Šivovou láskou k jeho levé straně Višnu-Mohini. Vliv šaktovských tradic na tradice šivaistické mohl vést ke vzniku složených obrazů, jako je Harihara, kde je Višnu ztotožněn se Šivovou manželkou neboli Mohini. Stejně jako vyprávění Kanda Puranam i šajvistický světec Appar ztotožňuje Višnua s Parvati (Umou), ženským protějškem Šivy.
.