Hlavní článek: Mursí vydal 22. listopadu 2012 prohlášení, které údajně chránilo práci Ústavodárného shromáždění připravujícího novou ústavu před soudními zásahy. Toto prohlášení v podstatě imunizovalo jeho kroky před jakýmkoli právním napadením. V dekretu se uvádí, že platil pouze do doby, než bude nová ústava ratifikována. Deklarace rovněž vyžadovala obnovení procesu s obviněnými z vražd protestujících z Mubarakovy éry, kteří byli zproštěni viny, a prodlužovala mandát Ústavodárného shromáždění o dva měsíce. Kromě toho prohlášení pověřilo Mursího, aby přijal veškerá opatření nezbytná k ochraně revoluce. Liberální a sekulární skupiny z ústavodárného shromáždění vystoupily, protože se domnívaly, že bude zavádět přísné islámské praktiky, zatímco členové Muslimského bratrstva Mursího podpořili.

Tento krok kritizoval Mohamed ElBaradei, který řekl, že Mursí si „uzurpoval veškerou státní moc a jmenoval se novým egyptským faraonem“. Tento krok vedl k masovým protestům a násilným akcím po celém Egyptě, přičemž protestující postavili stany na náměstí Tahrír, místě protestů, které předcházely odstoupení Husního Mubaraka. Protestující požadovali zrušení prohlášení a rozpuštění Ústavodárného shromáždění. Účastníci shromáždění na náměstí vyzvali k „obrovskému protestu“ 27. listopadu. Byly hlášeny střety mezi protestujícími a policií. Prohlášení odsoudily také skupiny na ochranu lidských práv, například Amnesty International, Human Rights Watch a Freedom House. Nejvyšší orgán egyptských soudců rozhodnutí odsoudil jako „bezprecedentní útok na nezávislost soudnictví a jeho rozhodnutí“. Abdel Meguid Mahmoud, prokurátor jmenovaný Hosnim Mubarakem, prohlásil dekret za „neplatný“. Mursí dále zdůraznil svůj argument, že dekret je dočasný, a prohlásil, že chce vést dialog s opozicí. Mursího prohlášení nedokázalo uklidnit ani soudce, ani občany nespokojené s jeho rozhodnutím a vyvolalo několikadenní protesty na náměstí Tahrír.

Přestože znění prohlášení nebylo změněno, Mursí po čtyřech dnech opozičních protestů a rezignaci několika vysokých poradců souhlasil s omezením působnosti dekretu na „výsostné záležitosti“. Mursího mluvčí uvedl, že dohoda dosažená s nejvyššími soudními orgány ponechává většinu prezidentových kroků pod kontrolou soudů, ale zachovává jeho pravomoc chránit ústavodárné shromáždění před rozpuštěním soudem dříve, než dokončí svou práci. Prezident Mursí rovněž souhlasil s tím, že nebude docházet k dalším soudním procesům s bývalými úředníky z doby vlády Husního Mubaraka, pokud nebudou předloženy nové důkazy.

Ústavodárné shromáždění předalo 1. prosince 2012 Mursímu návrh ústavy a ten oznámil, že 15. prosince 2012 se bude konat ústavní referendum.

4. prosince 2012 Mursí opustil svůj prezidentský palác poté, co řada protestujících prolomila policejní kordony kolem paláce, přičemž někteří vylezli na obrněné policejní vozidlo a mávali vlajkami.

8. prosince 2012 Mursí zrušil svůj dekret, který rozšířil jeho prezidentské pravomoci a zrušil soudní přezkum jeho dekretů, uvedl islamistický představitel, ale dodal, že účinky tohoto prohlášení zůstávají v platnosti. Ústavní referendum bylo stále plánováno na 15. prosince. George Isaac ze Strany ústavy uvedl, že Mursího prohlášení nenabízí nic nového, Fronta národní spásy ho odmítla jako pokus o zachování tváře a Hnutí 6. dubna a Gamal Fahmi ze Syndikátu egyptských novinářů uvedli, že nové prohlášení neřeší „zásadní“ problém povahy shromáždění, které bylo pověřeno vypracováním ústavy.

Zahraniční politikaEdit

PersonálieEdit

Khaled al-Qazzaz byl v letech 2012-2013 v Mursího vládě tajemníkem pro zahraniční vztahy.

Arabský světEdit

První oficiální zahraniční návštěva Mursího se uskutečnila 11. července 2012 v Saúdské Arábii. Během této návštěvy Mursí prohlásil, že hodlá posílit vazby s monarchií bohatou na ropu, která rovněž udržovala úzké vztahy s Mubarakovou vládou.

Mursí získal silnou podporu Kataru, který udržuje dlouhodobé vazby s Muslimským bratrstvem, jehož byl Mursí do svého zvolení členem. Katar prohlásil, že poskytne Egyptu 2 miliardy USD právě ve chvíli, kdy Mursí 12. srpna 2012 oznámil změny ve vládě. Katarští investoři mezitím přislíbili investovat 10 miliard amerických dolarů do egyptské infrastruktury.

Mursí zároveň čelil odporu řady arabských vůdců, včetně jordánského krále Abdalláha II, který Mursího označil za člověka „bez hloubky“ a Muslimské bratrstvo v Egyptě za „zednářskou sektu“ a „vlky v rouše beránčím“. Během Mursího vlády Jordánsko také deportovalo stovky egyptských migrujících dělníků ve snaze získat od Egypta politické ústupky.

SýrieEdit

Jako věrný stoupenec opozičních sil v syrské občanské válce se Mursí 15. června 2013 zúčastnil islamistického shromáždění, kde salafisté vyzývali k džihádu v Sýrii a odsuzovali stoupence Bašára Asada jako „nevěřící“. Mursí, který na shromáždění oznámil, že jeho vláda vyhostila syrského velvyslance a uzavřela syrské velvyslanectví v Káhiře, vyzval k mezinárodní intervenci ve prospěch opozičních sil v podobě zřízení bezletové zóny.

Ačkoli výslovně nevyzval Egypťany, aby se připojili k opozičním ozbrojeným silám v syrském konfliktu, Mursího účast na shromáždění 15. června mnozí považovali za implicitní přitakání výzvám islamistických duchovních k džihádu v Sýrii. Egyptští analytici Mursího za účast a projev na shromáždění kritizovali, zatímco Nejvyšší rada ozbrojených sil (SCAF) den po shromáždění vydala prohlášení, v němž uvedla, že její jedinou úlohou je chránit hranice Egypta, čímž zjevně vyloučila podporu intervence v Sýrii. Později se ukázalo, že Mursího účast na shromáždění byla hlavním faktorem rozhodnutí převážně sekulární SCAF postavit se během rozsáhlých protestů proti Mursímu v červnu 2013 na stranu protestujících proti Mursího vládě.

Po Mursího inauguraci do funkce prezidenta přišlo do Egypta až 100 000 syrských uprchlíků. Vláda za Mursího rovněž podporovala syrské uprchlíky žijící v Egyptě tím, že jim nabízela povolení k pobytu, pomoc při hledání zaměstnání, umožňovala dětem syrských uprchlíků zápis do státních škol a přístup k dalším veřejným službám.

ÍránEdit

Mursí během svého působení posílil vztahy s Íránem po předrevolučních letech nepřátelství mezi oběma zeměmi. Jeho kroky se však setkaly s odporem sunnitských muslimů v Egyptě i mimo něj.

Izrael a PalestinaEdit

V říjnu 2012 napsal Mursí přátelský dopis tehdejšímu izraelskému prezidentovi Šimonu Peresovi. Dopis se do značné míry řídil standardním diplomatickým jazykem. Mursí nazval Perese „velkým a dobrým přítelem“ a dále vyzval k „udržení a posílení srdečných vztahů, které tak šťastně existují mezi našimi dvěma zeměmi“. V závěru dopisu Mursí vyjádřil „nejvyšší úctu a vážnost“. Gamál Muhammad Heshmát tvrdil, že dopis je „vykonstruovaný“, a uvedl, že „sionistická média v minulosti vypouštěla nepodložená Mursího prohlášení“. Mursího mluvčí Jásir Alí však egyptským státním novinám Ahram řekl, že dopis je „stoprocentně správný“. Již dříve, v červenci 2012, Mursí vyvrátil vymyšlený dopis.

Mursí ve svém vítězném projevu řekl, že bude dodržovat všechny mezinárodní smlouvy Egypta, což bylo považováno za narážku na smlouvu Egypta s Izraelem.

Mursího vláda odsoudila operaci Pilíř obrany a vyzvala k příměří. Mursí vyslal do Gazy premiéra Heshama Qandila, aby vyjádřil solidaritu s Gazou a Hamásem, což je v ostrém kontrastu s tím, jak se k Hamásu choval Hosni Mubarak jako k nepříteli ve válce v Gaze v letech 2008-2009. Egypt spolu se Spojenými státy zprostředkoval příměří s Hamásem a Izraelem.

Výroky o Izraeli a IzraelcíchRedakce

V lednu 2013 si výroky Mursího z roku 2010 získaly širokou pozornost západních médií, a to po zprávě časopisu Forbes z 11. ledna, který kritizoval velká média za to, že je ignorovala. Na videozáznamech zveřejněných MEMRI Mursí prohlásil: „Sionisté nemají právo na palestinskou půdu. Na území Palestiny pro ně není místo. To, co zabrali před lety 1947-48, představuje drancování, a to, co dělají nyní, je pokračováním tohoto drancování. V žádném případě neuznáváme jejich Zelenou linii. Země Palestina patří Palestincům, ne sionistům.“ V září 2010 Mursí nazval Izraelce „krvežíznivci“, „válečnými štváči“ a „potomky opic a prasat“ a řekl: „Tato marná jednání jsou ztrátou času a příležitostí. Sionisté si kupují čas a získávají další příležitosti, zatímco Palestinci, Arabové a muslimové čas a příležitosti ztrácejí a nic z toho nemají. Vidíme, jak se tento sen rozplynul. Tento sen byl vždy jen iluzí… Tuto samosprávu vytvořili sionističtí a američtí nepřátelé s jediným cílem – postavit se proti vůli palestinského lidu a jeho zájmům.“ Mluvčí Bílého domu Jay Carney se pokusil Mursího výroky bagatelizovat s tím, že politika USA se zaměřuje na činy, nikoli na slova. Mursí později tvrdil, že jeho výroky byly „vytrženy z kontextu“, a jeho výměna názorů s delegací vedenou Johnem McCainem byla zveřejněna:

Mursí řekl delegaci, že se zavázal ke svobodě náboženského vyznání a přesvědčení, uvedl jeho mluvčí a dodal: „

Při návštěvě Německa v lednu 2013 Mursí opět prohlásil, že jeho výroky byly vytrženy z kontextu, a trval na tom, že byly míněny jako kritika politiky Izraele vůči Palestincům. Na adresu novinářů Mursí prohlásil, že “ není namířen proti židovské víře nebo židovskému národu. Mé poznámky se týkaly jednání, při kterém se prolévá krev a zabíjejí nevinní lidé – věcí, které ani já… ani nikdo jiný neschvaluje…“. Mé připomínky se týkaly chování a způsobů, zabíjení a agrese tanků a válečných letadel a kazetových bomb a mezinárodně zakázaných zbraní proti nevinným lidem“. Mursí také prohlásil, že “ nemůže být proti židovské víře nebo židům nebo křesťanství a křesťanům“, a poukázal na to, že Korán vyžaduje, aby muslimové „věřili ve všechna náboženství“.

Mezinárodní summityEdit

Africká unieEdit

Morsí se ve dnech 15.-16. července 2012 zúčastnil summitu Africké unie v Addis Abebě; jednalo se o první návštěvu úřadujícího egyptského prezidenta v Etiopii po 17 letech od pokusu o atentát na Husního Mubaraka v červnu 1995.

Později, v červnu 2013, se nechali Mursího předvolaní politici slyšet, že navrhují zaútočit na Etiopii, aby jí zabránili ve výstavbě přehrady na přítoku Nilu.

Hnutí nezúčastněných zemíEdit

Morsí se koncem srpna 2012 zúčastnil 16. summitu Hnutí nezúčastněných zemí v Teheránu, přičemž tato návštěva měla potenciál katalyzovat obnovení normálních vztahů mezi Egyptem a členskými zeměmi této skupiny: diplomatické vztahy Egypta s některými členskými zeměmi byly totiž napjaté od podepsání mírové smlouvy s Izraelem v roce 1979.

Morsí vystoupil s projevem proti syrské vládě a vyzval syrskou opozici ke sjednocení během syrské občanské války. Jeho výroky na adresu Sýrie však nebyly íránskými médii jednoznačně pokryty. Vyvolal polemiku prohlášením, že je „etickou povinností“ podpořit syrský lid proti „utlačovatelskému režimu“ v Damašku. V reakci na to syrská delegace odešla, zatímco syrský ministr zahraničí Walid Muallem obvinil Mursího z „podněcování k prolévání syrské krve“.

Summit Organizace islámské spolupráce (OIC)

Mursí hostil islámský summit v Káhiře za účasti 57 vůdců muslimských zemí. Summit vyzval k „serióznímu dialogu“ mezi syrskou vládou a opoziční koalicí o politickém přechodu, který by ukončil ničivou občanskou válku.

Morsí udělil generálnímu tajemníkovi Organizace islámské spolupráce (OIC) Ekmeleddinu İhsanoğluovi Řád Nilu, který je nejvyšším egyptským státním vyznamenáním.

Morsi se zúčastnil summitu v Káhiře.