Vedoucí katedry

V roce 1871 byl na Massachusettském technologickém institutu pod vedením profesorů Samuela Kneelanda a Alpheuse Watta zřízen nový kurz přírodopisu, kurz VII. V roce 1883 se k němu přidal William Thompson Sedgwick a program se stal známým díky práci v oblasti mikrobiologie a veřejného zdraví. Sedgwick zároveň sestavil učební plán, kurz VII-B, určený pro přípravu studentů, kteří plánovali vstoupit do lékařského povolání.

V roce 1889 nahradila VII. přírodovědný kurz nová katedra biologie; nová katedra zahrnovala nejen předlékařskou přípravu, ale kladla důraz také na bakteriologii a sanitární biologii. Studium zásobování vodou, potravin a bakteriologie potravin vedlo v roce 1911 ke změně názvu katedry na katedru biologie a veřejného zdraví. V tomto období vedla spolupráce Samuela Prescotta s Williamem L. Underwoodem k vývoji postupů sterilizace konzervovaných potravin, které byly základem pro rozvoj potravinářského průmyslu.

V roce 1936 navrhla komise složená z prezidenta MIT Karla T. Comptona, viceprezidenta Vannevara Bushe a profesora Johna W. M. Bunkera, aby MIT vyvinula nový typ biologie – biologické inženýrství, které by využívalo základní znalosti fyziky, matematiky a chemie a také několika oborů inženýrství. V roce 1942 bylo upuštěno od vzdělávání v oblasti veřejného zdraví a název katedry byl změněn na katedru biologie a biologického inženýrství. S dalším rozvojem výuky a výzkumu souvisejícího s potravinami byla v roce 1944 zřízena samostatná katedra technologie potravin a název katedry se opět změnil na katedru biologie. V roce 1955 byla katedra reorganizována a dále se rozvíjela molekulární biologie s důrazem na biofyziku, biochemii, mikrobiologii a fyziologicko-vývojovou biologii. Byl rozvinut silný program postdoktorského vzdělávání doktorandů i doktorandů.

V roce 1962 zorganizoval Francis O. Schmitt výzkumný program Neurosciences Research Program, který kladl důraz na pochopení funkce mozku na základě neurofyziologie. Program zůstal na MIT až do roku 1982, kdy se přesunul na Rockefellerovu univerzitu. S dalším rozšiřováním výzkumného programu bylo v roce 1964 zřízeno centrum klinického výzkumu, které poskytovalo fakultě zázemí pro výzkum s lidskými pacienty a dobrovolníky, a v prosinci 1965 bylo vysvěcením Whitakerovy budovy (budova 56) založeno nové centrum věd o životě.

Pravidelné revize učebních osnov udržovaly programy v souladu s novým vývojem v oboru a koncem 70. a v 80. letech byly do výuky přidány další hodiny genetiky a biochemie. V 70. a 80. letech 20. století zvýšený výzkum v oblasti buněčné a molekulární biologie, mikrobiologie a imunologie vyústil v založení Centra pro výzkum rakoviny (cca 1972), které nejprve vedl Salvador Luria, a koncem 70. let v Program in Health Sciences and Technology, později Whitaker College of Health Sciences and Technology. V roce 1982 byl na MIT založen Whiteheadův institut biomedicínského výzkumu, který nejprve vedl David Baltimore a který výrazně rozšířil počet pracovníků katedry a posílil výzkumný program. Koncem 80. let 20. století se pozornost soustředila na řešení prostorových problémů katedry a v roce 1994 byla otevřena nová budova biologie (budova 68), která poskytla moderní zázemí pro výuku a výzkumné programy v oblasti lidského zdraví a nemocí, rakoviny a AIDS.

http://web.mit.edu/biology/www/

Zpracoval Department of Distinctive Collections, MIT Libraries
prosinec 1995; aktualizace 2012, duben 2020

.