| GEOGRAFICKÉ NÁZVY |         |
MISSI DOMINICI, název pro úředníky pověřené franskými králi a císaři dohledem nad správou jejich panství. Jejich instituce pochází od Karla Martela a Pipina Krátkého, kteří vysílali úředníky, aby dohlíželi na plnění jejich příkazů. Když se Pipin stal v roce 754 králem, vysílal missi nepravidelně, ale Karel Veliký z nich učinil pravidelnou součást své správy a kapitulář vydaný kolem roku 802 podrobně popisuje jejich povinnosti. Měli vykonávat spravedlnost, vynucovat dodržování královských práv, kontrolovat správu hrabat, přijímat přísahu věrnosti a dohlížet na chování a práci duchovních. Měli svolávat úředníky v kraji a vysvětlovat jim jejich povinnosti a připomínat lidem jejich občanské a náboženské povinnosti. Zkrátka byli přímými zástupci krále nebo císaře. Obyvatelům okresu, který spravovali, museli zajistit obživu a občas vedli vojsko do boje. Kromě toho byly různým misiím vydávány zvláštní instrukce, kterých se dochovalo mnoho. Okresy svěřené missi, které měli za povinnost čtyřikrát ročně navštívit, se nazývaly missatici nebo legationes. Nebyli to stálí úředníci, ale byli zpravidla vybíráni z osob u dvora a za vlády Karla Velikého se této práce ujímaly vysoce postavené osobnosti. Byli vysíláni po dvou, církevní hodnostář a laik, a zpravidla byli v oblasti, kterou spravovali, zcela cizí. Kromě toho existovali mimořádní missi, kteří zastupovali císaře při zvláštních příležitostech a někdy i za hranicemi jeho panství. I za silné vlády Karla Velikého bylo obtížné najít muže, kteří by tyto povinnosti vykonávali nestranně, a po jeho smrti v roce 814 to bylo téměř nemožné. Za císaře Ludvíka I. zasahovala šlechta do jmenování missiů, kteří byli vybíráni z oblasti, v níž měli své povinnosti, a brzy se ukázalo, že sledují spíše své vlastní zájmy než zájmy ústřední moci. Jejich povinnosti splynuly s běžnou prací biskupů a hrabat a za císaře Karla Lysého převzali kontrolu nad sdruženími 1 Historie praxe vyzdvihování hostie zřejmě vyplynula ze zvyku zadržovat obětiny, jak je uvedeno v Ordo Romanus (viz výše). Vyzdvižení hostie, jak se praktikuje v současnosti, poprvé nařídil papež Honorius III. Používání ručního zvonění při pozdvihování je ještě pozdější a poprvé je všeobecně zavedl Řehoř XI.
2 Při mších za zemřelé se vynechává požehnání.
Čtení úryvku z Jana ve dnech, které neměly vlastní evangelium, poprvé nařídil Pius V.
pro zachování pokoje. Kolem konce 9. století vymizely z Francie a Německa a. během 10. století z Itálie. Je možné, že potulní soudci anglických králů Jindřicha I. a Jindřicha II, z tohoto zdroje pocházeli potulní baillové francouzského krále Filipa Augusta nebo královští enqueteurs svatého Ludvíka.
Viz G. Waltz, Deutsche Verfassungsgeschichte (Kiel, 1844); E. Bourgeois, Le Capitulaire de Kiersy-sur-Oise (Paris, 1885); V. Krause, Geschichte des Institutes der missi dominici in the Mittheilungen des Instituts fir osterreichische Geschichtsforschung, Band XI. (Innsbruck, 1880). E. Dobbert, Ober das Wesen and den Geschiiftskreis der missi dominici (Heidelberg, 1861); N. D. Fustel de Coulanges, Histoire des institutions politiques de l’ancienne France (Paris, 1889-1890); L. Beauchet, Histoire de l’organisation judiciaire en France, époque franque (Paris, 1865)
.