Miletus, byzantské Palation, turecky Balat, starověké řecké město v západní Anatolii, asi 20 mil (30 km) jižně od dnešního města Söke, Turecko. Leží poblíž ústí řeky Büyükmenderes (Menderes).

Před rokem 500 př. n. l. byl Milet největší řecké město na východě. Bylo přirozeným odbytištěm produktů z vnitrozemí Anatolie a mělo značný obchod s vlnou se Sybaris v jižní Itálii. Miletus se významně podílel na založení řecké kolonie Naukratis v Egyptě a založil více než 60 kolonií na pobřeží Černého moře, včetně Abydosu, Cyziku, Sinope (dnes Sinop), Olbie a Panticapaeum. Kromě obchodu a kolonizace se město vyznačovalo také literárními a vědecko-filozofickými osobnostmi, mezi něž patřili Thalés, Anaximandr, Anaximenés a Hekatéos. Spolu s obyvateli dalších dvou iónských měst v Kárii, Mýsu a Priény, mluvili Mílejci osobitým iónským dialektem. O míléské vládě před rokem 500 př. n. l. je známo jen málo. Na počátku a na konci 6. století př. n. l. však městu vládli tyrani Thrasybulus a Histiaeus.

V 7. století př. n. l. se Miletus dostal do konfliktu se sousedním státem Lýdií a v polovině 6. století pravděpodobně uznal lýdskou nadvládu. Ve druhé polovině 6. století se spolu s dalšími řeckými městy v Anatolii dostal pod perskou nadvládu. Kolem roku 499 př. n. l. vedli Mílejci iónské povstání, které znamenalo začátek řecko-perských válek (q.v.). V roce 494 Peršané město přepadli a vyplenili. Po porážce Peršanů od Řeků (479) se Miletus připojil k Athénami ovládané Délské lize. V polovině 5. století bylo město oslabeno a zbídačeno vnitřními rozpory a v roce 442 bylo poraženo ve válce se sousedním Samosem.

Jeho osudy však brzy ožily a Mileťané se pustili do přestavby města podle nového síťového plánu, který v tomto období vymyslel Hippodamus z Milétu. V roce 412 se město postavilo na stranu Sparty proti Athénám, před rokem 350 mu vládl Mausolus z Karie a v roce 334 po obléhání padlo do rukou Alexandra. Mezi helénistické vládce, kteří soupeřili o vliv v Miletu, patřili Seleukovec Antiochos IV Epifanes a Eumenes II Pergamský, oba kolem roku 170 př. n. l. Miletus si zachoval svůj obchodní význam a zvláštní pozornost mu věnovali římští císaři Augustus a Traján. V 6. století n. l. však byly jeho dva přístavy zaneseny a nakonec byl opuštěn.

Ruiny zabírají bývalý poloostrov korunovaný kopcem Kalabak Tepe. Celková rozloha archaického města není známa, ale byly odkryty helénistické městské hradby a základy. Nacházejí se zde také rozsáhlé pozůstatky klasického města z 5. století př. n. l. až do doby římského císařství. Nejviditelnější ze zřícenin lokality je řecko-římské divadlo a přilehlý byzantský hrad

.