Jsem odborník na mexickou literaturu a kulturu, což znamená, že jsem akademicky vyrostl na studiu románů a povídek napsaných ve španělštině lidmi v Mexiku. Můj raný výzkum vycházel z mého chápání anabaptistické tradice – týkal se státního útlaku marginalizovaných lidí v mexické historii a literatuře a toho, jak nám literatura pomáhá představit si vytváření alternativních forem společenství. Z tohoto výzkumu nakonec vznikla kniha Národní tělo v mexické literatuře

Vždycky mě bavilo studovat španělštinu a poznávat mexickou historii. Příběhy, které jsem četl a analyzoval, byly esteticky i politicky zajímavé. Měl jsem také určité vazby na Latinskou Ameriku. Moje maminka se narodila v Paraguayi, kde její rodiče pracovali ve prospěch mennonitské bratrské církve, a můj tatínek měl mnoho příbuzných po celé Latinské Americe. Tito dolnoněmecky mluvící mennonité se do Mexika – a pak do Belize, Bolívie a dalších zemí – přistěhovali z Kanady. Někteří strávili v Latinské Americe desítky let a pak se vrátili zpět do Ontaria nebo Alberty. V rámci své práce pro Mennonitský ústřední výbor se také léta věnoval vyřizování dokladů o občanství. Tyto mennonitské vazby s Latinskou Amerikou neměly mnoho společného se španělštinou – přestože v Latinské Americe žije mnoho mennonitů, kteří mluví španělsky a domorodými jazyky.

Tyto oblasti výzkumu se spojily v knize Liminal Sovereignty: Mennonité a mormoni v mexické kultuře. Srovnává mennonity s mormony, protože i mennonité jsou v médiích, archivních dokumentech a populární kultuře zaměňováni s mormony. V Mexiku jsou mennonité obvykle zaměňováni s nejkonzervativnějšími obyvateli starých kolonií, kteří jako dopravní prostředek používají koně a kočáry. (To je stejně přesné jako tvrzení, že většina mennonitů v USA jsou amišové). Mennonité byli na filmovém plátně nejznáměji ztvárněni ve filmu Carlose Reygadase Tiché světlo. Objevili se také v mexické televizi ve filmu Los héroes del norte. Objevují se na archivních fotografiích a v dokumentech, které se týkají nároků na půdu a následných konfliktů.

Jedním z nejpřesvědčivějších příkladů mennonitského přistěhovalectví do Mexika jsou 4 000 registračních karet v mexických archivech. V letech 1926-1951 se všichni cizinci v Mexiku museli registrovat u federální vlády. Tyto dokumenty jsou na rozdíl od příběhů církevních představitelů nebo obecných vyprávění o imigraci zajímavé, protože zachycují životy obyčejných lidí a umožňují nám představit si, jak asi vypadal jejich život. Následující text je převzat z mého výzkumu zkoumajícího registrační karty používané v Mexiku v tomto období.

Požadavek registrace vycházel z touhy mexické vlády upevnit kontrolu nad mexickým územím. Teprve v roce 1917 se usnesla na nové ústavě a vlivem José Vasconcelose a dalších myslitelů začala propagovat doktrínu rasového smíšení neboli mestizaje. Imigranti se měli stát součástí této nové vize Mexika.

Registrační průkaz Kathariny Bueckert Eppové

Průkaz Kathariny Bueckert Eppové nám dává pozoruhodný vhled do života této ženy a do toho, co mexická vláda považovala za důležité. Karta poskytuje informace o jejím fyzickém vzhledu a o jejím vstupu do Mexika. Vidíme, že se v roce 1933 přihlásila jako cizinka žijící v Mexiku a že jí bylo třicet let. Byla jednou z prvních příchozích mennonitů do Mexika, hranice překročila z USA v roce 1922. Byla svobodná a jejím zaměstnáním byl její domov, téměř jistě domov rodičů; dále že jejím rodným jazykem byla němčina a že neovládala žádný jiný jazyk. Její národnost byla kanadská a její náboženství mennonitské. Bydlela prý v Campo 5, které mennonité nazývali Grünthal. To se nacházelo v kolonii Manitoba poblíž města Cuauhtémoc v Chihuahui. Na kartičce je, jak vidíme, také fotografie. Na fotografii jsou její šaty tmavé a zdá se, že nemají límeček, což odpovídá tomu, co se očekávalo od žen ve Staré kolonii. Vlasy s rozdělením uprostřed má sčesané dozadu a svázané do drdolu. Způsob, jakým napsala své jméno, podobný ručně psanému gotickému německému písmu, které se naučila ve škole, nepůsobí sebejistě. Výraz její tváře naznačuje, že ji tehdy zdlouhavý proces fotografování nezajímal. Nevíme o jejích nadějích, snech ani o tom, jak se cítila v Mexiku. Vidíme však, že se snažila prezentovat svůj život v souladu s hodnotami své církve a že se mexická vláda snažila najít způsob, jak ji začlenit do své společnosti.