Menandr (řecky: Μένανδρος; fl. 4. stol. př. n. l.) byl důstojník ve službách Alexandra Velikého. Byl jedním z těch, kterým se říkalo etairoi, ale velel sboru žoldnéřů. Alexandr ho jmenoval do vlády v Lýdii během vyřizování asijských záležitostí, které Alexandr provedl, když byl v Týru (331 př. n. l.). Zdá se, že Menandr zůstal na tomto postu až do roku 323 př. n. l., kdy byl pověřen, aby vedl posilu vojsk k Alexandrovi do Babylonu – dorazil tam těsně před královou poslední nemocí. Při dělení provincií po Alexandrově smrti získal Menandr jeho bývalou vládu nad Lýdií, které se rychle zmocnil.

Zdá se, že se brzy připojil k Antigonově straně a jako první podal Antigonovi informace o Perdikkových ambiciózních plánech na sňatek s Kleopatrou. Při novém rozdělení provincií v Triparadisu (321 př. n. l.) přišel o vládu v Lýdii, která připadla Kleitovi, ale to bylo pravděpodobně jen proto, aby se mohl snadněji spojit s Antigonem, jak dokládá jeho velení části Antigonova vojska v prvním tažení proti Eumenovi (320 př. n. l.). Následujícího roku se Menandr dozvěděl o útěku Eumena z Nory a s vojskem na něj zaútočil do Kappadokie, kde ho donutil uchýlit se do Kilikie. Poté se o Menandrovi nedochovaly žádné další zprávy.