Memelský spor, Memel také nazývaný Klaipéda, spor o svrchovanost nad bývalým německým pruským územím Memelland po první světové válce. Jeho zabrání Litvou bylo nakonec velmocemi schváleno.

Před první světovou válkou patřil Memelland, území u Baltského moře ležící severně od řeky Neman (Memel), Prusku. Velkou část jeho obyvatelstva, zejména mimo přístavní město Memel, však tvořili Litevci; po válce nově vzniklý litevský stát požádal spojenecké mocnosti na Pařížské mírové konferenci, aby mu Memelské území přiznaly do vlastnictví (24. března 1919). Spojenecké mocnosti skutečně odtrhly Memelland od Německa (Versailleská smlouva; článek 99), ale místo aby region připojily k Litvě, jejíž politická situace byla v té době nestabilní, převzaly nad oblastí přímou kontrolu, jmenovaly francouzskou správu a teprve na podzim 1922 vytvořily zvláštní komisi, která měla přezkoumat status Memellandu. Když tato komise projevila sympatie k plánu, podporovanému německými a polskými zájmovými skupinami, na přeměnu Memellandu ve svobodný stát, vytvořili litevští obyvatelé regionu Výbor pro záchranu Malé Litvy, získali podporu četných dobrovolníků z vlastní Litvy a 9. ledna 1923 v Silutce (Heydekrug) oznámili, že se ujímají vlády v Memellandu s cílem spojit region jako autonomní celek s Litvou. Do 15. ledna získala litevská vojska kontrolu nad celým okresem včetně města Memel. Spojenecké mocnosti zaslaly Litvě formální nóty, v nichž proti tomuto postupu protestovaly, ale konference jejich velvyslanců 16. února rozhodla, že Memelland bude pod litevskou kontrolou. Následná jednání o povaze svazku a kontrole přístavu probíhala bezvýsledně až do prosince a teprve poté, co byla záležitost postoupena Společnosti národů, dosáhla Litva dohody s Velkou Británií, Francií, Itálií a Japonskem (členskými státy Konference velvyslanců) a podepsala Memelský statut, který oficiálně učinil Memelland autonomní oblastí v rámci Litvy, nastínil vládní strukturu území a také zřídil správní orgán pro přístav Memel, přejmenovaný na Klaipédu.

Memelský statut zůstal v platnosti až do 23. března 1939, kdy byla Litva nucena přijmout německé ultimátum požadující navrácení Memellandu. Na konci druhé světové války byl vrácen Litvě, která se do té doby stala součástí SSSR

.