Východiska a cíl: Navzdory jeho rozšířenému používání u syndromu dráždivého tračníku (IBS) existuje jen omezené množství klinických údajů o účincích hydrochloridu mebeverinu na motilitu trávicího traktu. Lidská motorika v tenkém střevě je reprodukovatelnější než v tlustém střevě, proto bylo cílem této studie zjistit v tenkém střevě účinky perorálního mebeverinu jak u pacientů s IBS, tak u zdravých kontrol.

Metody: Dvanáct pacientů s IBS (11 žen/1 muž, 46 +/- 13 let) – převažující zácpa (IBS-C, n = 6) a převažující průjem (IBS-D, n = 6) – a šest zdravých kontrol podstoupilo kontinuální 48hodinový ambulantní záznam motorické aktivity tenkého střeva. V každém po sobě následujícím 24hodinovém období bylo podáno jedno nízkoenergetické (400 kcal) a jedno vysokoenergetické (800 kcal) standardní jídlo. Subjekty dostávaly zaslepeně tablety placeba v prvních 24 h a poté mebeverin 135 mg q.d.s. ve druhých 24 h.

Výsledky: Mebeverin neměl žádný vliv na parametry motility tenkého střeva u kontrolních osob. Naopak u pacientů s IBS-C (P = 0,01) i IBS-D (P < 0,05) se během podávání mebeverinu zvýšil index motility ve fázi 2. U pacientů s IBS-C (P = 0,01) a IBS-D (P < 0,05) byl index motility ve fázi 2 zvýšený. Po mebeverinu se také u IBS-D (P = 0,01) snížil podíl cyklu migrujícího motorického komplexu, který zabírá fáze 2, zatímco u IBS-C (P < 0,05) se snížila frekvence výbuchů fáze 2. V případě IBS-D (P = 0,01) se snížila frekvence výbuchů fáze 2. U motorické aktivity fáze 3 u pacientů s IBS-C byla snížena rychlost šíření (P < 0,01) a prodlouženo trvání (P < 0,01).

Závěry: Tato zjištění naznačují, že mebeverin má v počátečním období dávkování normalizační účinek v tenkém střevě při IBS, zvyšuje kontraktilní aktivitu podobně jako „prokinetika“ a rovněž vyvolává změny motorické aktivity odpovídající „protikřečovému“ účinku.