MenEdit
Horst Böhme, šéf SiPo pro Protektorát Čechy a Morava, okamžitě jednal na základě rozkazu. Příslušníci Ordnungspolizei a SD (Sicherheitsdienst) obklíčili obec Lidice a zablokovali všechny únikové cesty. Nacistický režim si tuto obec vybral, protože její obyvatelé byli podezřelí z ukrývání místních odbojových partyzánů a byli falešně spojováni s pomocí členům týmu operace Anthropoid.
Všichni muži z obce byli shromážděni a odvezeni do statku rodiny Horákových na okraji obce. Matrace byly odneseny ze sousedních domů, kde byly postaveny ke stěně stodoly Horákových, aby se předešlo střepinám. Střelba do mužů začala kolem sedmé hodiny ranní. Zpočátku byli muži stříleni po pěti, ale Böhme usoudil, že popravy probíhají příliš pomalu, a nařídil, aby bylo zastřeleno deset mužů najednou. Mrtví byli ponecháni ležet na místě. Takto se pokračovalo až do odpoledních hodin, kdy bylo 173 mrtvých. Dalších 11 mužů, kteří toho dne nebyli ve vesnici, bylo zatčeno a brzy poté zavražděno, stejně jako osm mužů a sedm žen, kteří již byli zatčeni, protože měli příbuzné sloužící v české exilové armádě ve Velké Británii. Masakr přežili pouze tři mužští obyvatelé vesnice, z nichž dva v té době sloužili v RAF a byli umístěni v Anglii. Jediným dospělým mužem z Lidic, který toto zvěrstvo skutečně v Československu přežil, byl František Saidl (1887-1961), bývalý místostarosta Lidic, který byl na konci roku 1938 zatčen, protože 19. prosince 1938 nešťastnou náhodou zabil svého syna Eduarda Saidla. Byl čtyři roky vězněn a o tomto masakru neměl tušení. Dozvěděl se to, až když se 23. prosince 1942 vrátil domů. Po zjištění masakru byl tak rozrušený, že se sám přihlásil důstojníkům SS v nedalekém Kladně, přiznal se, že je z Lidic, a dokonce řekl, že schvaluje atentát na Heydricha. Přestože potvrdil svou totožnost, důstojníci SS se mu jen vysmáli a odmítli ho, a on pak válku přežil.
Ženy a dětiEdit
Celkem 203 žen a 105 dětí bylo nejprve odvezeno do vesnické školy v Lidicích, poté do nedalekého Kladna a tři dny zadržováno v gymnáziu. Děti byly odděleny od matek a čtyři těhotné ženy byly poslány do stejné nemocnice, kde zemřel Heydrich, donuceny k potratu a poté poslány do různých koncentračních táborů. Dne 12. června 1942 bylo 184 žen z Lidic naloženo na nákladní auta, odvezeno na kladenské nádraží a násilím posazeno do zvláštního osobního vlaku střeženého eskortou. Ráno 14. června vlak zastavil na železniční vlečce u koncentračního tábora Ravensbrück. Vedení tábora se snažilo lidické ženy izolovat, ale ostatní vězeňkyně jim v tom zabránily. Ženy byly nuceny pracovat v továrnách na zpracování kůže, stavbu silnic, textil a munici.
Osmdesát osm lidických dětí bylo převezeno do areálu bývalé textilní továrny v ulici Gneisenau v Lodži. Jejich příjezd byl oznámen telegramem z pražské kanceláře Horsta Böhmeho, který končil slovy: Děti si přivezou jen to, co mají na sobě. Žádná zvláštní péče není žádoucí. Péče byla minimální, trpěly nedostatkem hygieny a nemocemi. Na příkaz vedení tábora nebyla dětem poskytována žádná lékařská péče. Krátce po příjezdu do Lodže vybrali úředníci Ústřední rasové a osidlovací pobočky sedm dětí k poněmčení. Několik dětí, které byly považovány za rasově vhodné pro germanizaci, bylo předáno do rodin SS.
Rozruch kolem Lidic způsobil určité váhání nad osudem zbývajících dětí, ale koncem června Adolf Eichmann nařídil zmasakrování zbytku dětí. Při soudním procesu v Jeruzalémě však Eichmann nebyl za tento zločin odsouzen, neboť soudci usoudili, že „… podle předložených důkazů nám nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že byly zavražděny“. Dne 2. července bylo všech zbývajících 82 lidických dětí předáno úřadu gestapa v Lodži, který je poslal do 70 km vzdáleného vyhlazovacího tábora Chelmno, kde byly v plynových vozech Magirus zplynovány. Ze 105 lidických dětí jich 82 zemřelo v Chełmnu, šest v německých sirotčincích Lebensborn a 17 se vrátilo domů.
LidiceEdit
Vesnice byla zapálena a zbytky budov zničeny pomocí výbušnin. Všechna zvířata ve vesnici – domácí i tažná – byla rovněž vybita. Ušetřeni nebyli ani ti, kteří byli pohřbeni na obecním hřbitově; jejich ostatky byly vykopány, uloupeny kvůli zlatým plombám a šperkům a zničeny. Poté byla vyslána stočlenná německá pracovní skupina, která odstranila všechny viditelné pozůstatky vesnice, změnila trasu potoka protékajícího vesnicí a příjezdové a odjezdové cesty. Celou plochu, kterou vesnice zabírala, pak pokryli ornicí a osázeli plodinami. Tento proces natočil Franz Treml, spolupracovník německé rozvědky. Treml provozoval prodejnu Zeiss-Ikon v pražském paláci Lucerna a po okupaci se stal filmovým poradcem nacistické strany.
Další represeEdit
Dva týdny po Lidicích byla zničena malá česká vesnice Ležáky, když zde agenti gestapa našli vysílačku, která patřila odbojovému týmu, jenž sem seskočil s padákem s Kubišem a Gabčíkem. Všech 33 dospělých (mužů i žen) z vesnice bylo zastřeleno. Děti byly poslány do koncentračních táborů nebo „arizovány“. Počet mrtvých v důsledku snahy o pomstu za Heydrichovu smrt se odhaduje na více než 1 300 osob. Tento počet zahrnuje příbuzné partyzánů, jejich příznivce, české elity podezřelé z neloajality i náhodné oběti, například z Lidic.
.