12. srpna 2005 vypustila NASA z mysu Canaveral na Floridě na vrcholu rakety Atlas V sondu Mars Reconnaissance Orbiter. Po více než deseti letech ve vesmíru se sonda MRO ukázala jako jeden z nejpracovitějších marťanských orbiterů NASA, který zmapoval Rudou planetu do pozoruhodných detailů. U příležitosti 15. výročí jejího pobytu ve vesmíru vám přinášíme 15 památných milníků této neuvěřitelné mise.

24. března 2007: MRO pořídil snímek oblasti Nili Fossae

Vylepšený barevný snímek pořízený kamerou HiRISE (High Resolution Imaging Science Experiment) v březnu 2007 zobrazuje oblast Nili Fossae. Snímek byl součástí série experimentů, jejichž cílem bylo prozkoumat více než dvě desítky možných míst pro přistání vozítka NASA Curiosity.

19. února 2008: Pozorování laviny

Když sonda MRO na jaře znovu navštívila vrstevnatý terén na severní polární čepičce Marsu, vědci doufali, že budou studovat, jak se z podložních písečných dun odpařuje oxid uhličitý.

Překvapilo je však, když snímek ze sondy HiRISE zachytil ne méně než čtyři samostatné laviny hřmící po vrstevnaté skalní stěně vysoké více než 2 296 stop (700 metrů). Další pozorování potvrdila, že podobné laviny se opakují na jaře na Marsu a jsou pravděpodobně spouštěny, když se bloky suchého ledu s prachem hroutí při pomalém tání zmrzlého oxidu uhličitého.

23. března 2008: Tým MRO odvrátil kameru HiRISE od Marsu a pořídil snímky jeho dvou satelitů, Phobosu a Deimosu, v dosud nejvyšším dosaženém rozlišení

. Větší z obou měsíců, Phobos, obíhá blíže Marsu, kolem planety oběhne jednou za sedm hodin a 40 minut.

Na snímku ze vzdálenosti 4 200 mil (6 800 km) je nejvýraznějším rysem měsíce ve tvaru brambory kráter zvaný Stickney. Podivné rýhy, které jako by vyzařovaly z kráteru a probíhaly rovnoběžně s delší osou měsíce, jsou považovány za napěťové trhliny, které vznikají při tlačení a tahu marťanských slapových sil na družici.

4. února 2009: Pavouci z Marsu

Jedním z nejpozoruhodnějších objevů sondy MRO jsou zvláštní, organicky vypadající obrazce, které vznikají na jaře na okraji jižní polární čepičky. Tyto tmavé obrazce, připomínající stromy nebo pavouky, známé také jako hvězdice, tvoří tmavé úponky, které se rozprostírají po světlém, mrazem pokrytém terénu.

Předpokládá se, že vznikají sublimací neboli přímou přeměnou zmrzlého ledu oxidu uhličitého na plyn. K tomu dochází v kapsách pod povrchem, když si plyn najde cestu ke slabým místům nebo trhlinám, kde se může uvolnit a často s sebou nese prach, který padá zpět na povrch. Tento prach ztmavuje ledovou čepičku, takže pohlcuje více slunečního záření a zahřívá se, čímž cyklus pokračuje.

18. prosince 2008: Nález uhlovodíků

Před příletem sondy MRO byla pro vědce důležitou otázkou povaha vody, která v minulosti zjevně tekla po povrchu planety. Na Zemi působením vody na horniny dochází k jejich přeměně na uhličitanové minerály, jako je křída a vápenec, v důsledku zvětrávání, ale kyselá voda má tendenci uhličitany rozpouštět.

Zjevný nedostatek uhličitanů na Marsu vedl vědce k podezření, že jeho dávné vody byly kyselé a životu nepřátelské. V roce 2008 však sonda MRO pro snímání minerálů, Compact Reconnaissance Imaging Spectrometer for Mars (CRISM), objevila první známky karbonátů odhalených na povrchu (na tomto snímku systému kaňonů Nili Fossae se jeví zeleně).

25. června 2010: Vlhký sever Marsu

Dávné hydratované minerály byly nalezeny již v jižní vysočině, ale severní pláně mají zřejmě neuspokojivě suchou historii. Pomocí spektrometru CRISM se vědci zaměřili na několik kráterů a identifikovali četné signatury hydratovaných, jílovitých minerálů (jako jsou ty, které jsou zobrazeny na snímku kráteru Lyot). Zdá se, že kráter prorazil nadložní suchou půdu a odhalil pod ní starobylou vrstvu, čímž odhalil důkaz, že vodní a pohostinné podmínky byly kdysi globální, možná před 4 miliardami let.

16. února 2012: Twister v pohybu

O existenci prachových čertů na povrchu Marsu se tušilo již od 70. let 20. století, ale sonda MRO všechny překvapila, když přinesla ohromující snímky těchto tornádu podobných vírů v akci. Tento relativně malý prachový ďábel je široký asi 98 stop (30 m) a vysoký 2 624 stop (800 m), ale ostatní mohou být mnohem větší.

Prachoví ďáblové čistí marťanský povrch, zbavují ho prachu a často zanechávají tmavé stopy podobné čmáranicím, které odhalují podloží. Předpokládá se, že vznikají stejným způsobem jako pozemští prachoví čerti, kdy je kapsa teplého vzduchu zachycena na povrchu nadložním studeným vzduchem a nakonec může stoupat, čímž vzniká rotující vzestupný proud.

11. září 2012: Zimní říše divů

V průběhu zimy na jižní polokouli v letech 2006 až 2007 sonda MRO pomocí sondy Mars Climate Sounder zkoumala oblačné útvary nad jižní polární ledovou čepičkou.

V roce 2012 tým vědců oznámil novou analýzu těchto dat, která potvrdila přítomnost obrovského sněhového oblaku oxidu uhličitého o průměru asi 310 mil (500 km), který se vznáší nad jižním pólem. Tento oblak, tvořený zmrzlými krystalky „suchého ledu“, by za vhodných podmínek ukládal sníh na zem, což by možná vysvětlovalo, jak jižní pól přerůstá z malé zbytkové ledové čepičky, která přetrvává přes léto, v rozsáhlou sněhovou pokrývku pokrývající velkou část jižní polokoule.

26. února 2014: Ledová odhalení

Kamery sondy MRO s vysokým rozlišením objevily na Marsu mnoho netušených prvků, včetně neobvyklých terasovitých kráterů, jako je tento. Na první pohled se podle jeho býčí struktury zdá, že druhý meteorit dopadl přesně do středu dřívějšího kráteru, ale skutečnost je poněkud jiná.

Terasovité krátery vznikají, když náraz pronikne vrstvami materiálu, které mají různou pevnost – v tomto případě byla relativně slabá ledová vrstva těsně pod povrchem vyhloubena a vytvořila široké vnější stěny kráteru, zatímco mnohem pevnější hornina pod ní byla vyhloubena až v místě samotného dopadu.

16. ledna 2015: Sonda nalezla přistávací modul Beagle 2

Přistávací modul Beagle 2, vypuštěný sondou Mars Express Orbiter na Štědrý den v roce 2003, objevila sonda MRO s částečně rozvinutými solárními panely na povrchu Marsu.

Související: Ztracený britský marsovský modul Beagle 2, pohřešovaný od roku 2003, byl nalezen na fotografiích NASA

17. května 2015: MRO zachytil „místo hollywoodského filmu“

Pomocí kamery HiRISE zachytila sonda Mars Reconnaissance Orbiter oblast zvanou Acidalia Planitia, která se objevuje v bestselleru a filmu „Marťan“ (Del Rey, 2015).

8. června 2015:

Při dopadu meteoritů na planetu se rázové vlny zahřívají a stlačují povrch, přičemž často dochází ke spojení zrnek písku a vzniku skla. Impaktní sklo je na Zemi běžné, ale na Marsu je těžko zjistitelné, protože jeho spektrální podpis je nevýrazný. V roce 2015 vědci našli způsob, jak dokázat, že sklo je rozšířené v okolí mnoha meteoritických kráterů, jako je například Alga, sklo zobrazené na obrázku zeleně. Impaktní sklo může na Zemi uchovat stopy organické chemie, takže by mohlo pomoci při hledání života na Marsu.

2. září 2015: Ztracená atmosféra Marsu

Po potvrzení výskytu karbonátových minerálů na Marsu sondou MRO v roce 2008 se rozběhl hon na objevení větších ložisek. Proces zvětrávání, při kterém vznikají uhličitany, také uzamyká oxid uhličitý z atmosféry, a tak zvětrávání mohlo hrát významnou roli při zřeďování marťanské atmosféry.

V roce 2015 vědci identifikovali dosud největší karbonátovou oblast v Nili Fossae – odhalené karbonáty jsou na této kompozici dat CRISM a snímku HiRISE zbarveny zeleně. Přítomnost rozsáhlých karbonátových ložisek podporuje myšlenku, že dávná povrchová voda byla vhodná pro rozvoj života.

Související: Chybějící atmosféra Marsu se pravděpodobně ztratila ve vesmíru

28. září 2015: Voda konečně!

Po objevu „recurring slope lineae“ v roce 2011 zůstávaly důkazy o přítomnosti vody na povrchu Marsu frustrujícím způsobem nepolapitelné. Následně však bylo objeveno mnoho dalších linií v podobných středních jižních šířkách. V roce 2015 vědci pomocí spektrometru CRISM nalezli další nejlepší věc – charakteristickou signaturu čerstvě vzniklých hydratovaných minerálů (chemických sloučenin, v jejichž struktuře je uzamčena voda).

Minerály byly nalezeny ve spojení s různými liniemi, včetně těch v kráteru Hale (který je na obrázku), a signály jsou nejsilnější tam, kde jsou linie nejširší a nejtmavší. Předpokládá se, že jsou tvořeny perchlorečnanovými solemi, které by mohly fungovat jako přírodní nemrznoucí směs a udržovat vodu v proudu při teplotách až minus 94 stupňů Fahrenheita (minus 70 stupňů Celsia).

29. března 2017: 50 000 obletů dokončeno

Za 50 000 obletů Marsu pořídila sonda MRO 90 000 snímků pokrývajících přibližně 99 % planety. A více než 60 % Marsu pozorovala více než jednou, přičemž shromáždila přes 300 terabajtů vědeckých dat.

Další zdroje:

• Produktivní sonda NASA Mars Orbiter dokončila 60 000. oblet rudé planety
• Perseverance:

  Nabídka: Ušetřete nejméně 56 % s naší nejnovější nabídkou časopisu!

  Časopis Vše o vesmíru vás vezme na strhující cestu naší sluneční soustavou i mimo ni, od úžasných technologií a kosmických lodí, které lidstvu umožňují vydat se na oběžnou dráhu, až po složité poznatky vědy o vesmíru.

  Aktuální novinky

  {{název článku }}

  .