Marie de Médicis, italsky Maria de‘ Medici, (narozena 26. dubna 1573, Florencie -zemřela 3. července 1642, Kolín nad Rýnem ), královna-manželka francouzského krále Jindřicha IV. (vládl 1589-1610) a v letech 1610-1614 regentka svého syna, krále Ludvíka XIII (vládl 1610-43).

Marie byla dcerou Francesca de‘ Medici, toskánského velkovévody, a Johanky Rakouské. Krátce poté, co se Jindřich IV. rozvedl se svou manželkou Markétou, se oženil s Marií (říjen 1600), aby získal velké věno, které by mu pomohlo splatit dluhy. V roce 1601 Marie porodila dauphina Ludvíka (budoucího Ludvíka XIII.) a během následujících osmi let porodila králi dalších pět dětí. Přesto byl jejich vztah napjatý. Marii vadily Jindřichovy nekonečné nevěry a král opovrhoval jejími bezohlednými florentskými oblíbenci, Concinem Concinim a jeho ženou Leonorou. Po zavraždění Jindřicha IV. (14. května 1610) pařížský parlament prohlásil Marii za regentku mladého krále Ludvíka XIII.

Marie pod vedením Concina (nyní markýze d’Ancre) zvrátila Jindřichovu protišpanělskou politiku. Rozhazovala státní příjmy a dělala ponižující ústupky vzpurné šlechtě. Přestože Ludvík XIII. dosáhl v září 1614 plnoletosti, aby mohl vládnout, Marie a Ancre ho ignorovali a nadále vládli jeho jménem. Dne 24. dubna 1617 nechal Ludvíkův oblíbenec Charles d’Albert de Luynes Ancra zavraždit. Marie byla poté vyhnána do Blois, ale v únoru 1619 uprchla a vyvolala povstání. Její hlavní rádce, budoucí kardinál de Richelieu, vyjednal mír, na jehož základě jí bylo umožněno zřídit v Angers svůj dvůr. Po porážce její druhé vzpoury (srpen 1620) pro ni Richelieu opět získal příznivé podmínky. V roce 1622 byla Marie znovu přijata do královské rady, získala pro Richelieu kardinálský klobouk a v srpnu 1624 přesvědčila Ludvíka, aby ho jmenoval hlavním ministrem. Richelieu se však nehodlal nechat Marií ovládat. Rozzuřil ji tím, že odmítl francouzsko-španělské spojenectví a spojil Francii s protestantskými mocnostmi. V roce 1628 se Marie stala kardinálovým největším nepřítelem. V krizi známé jako Den blbec (10. listopadu 1630) požadovala, aby Ludvík odvolal ministra. Ludvík se postavil na stranu Richelieu a v únoru 1631 Marii vykázal do Compiègne. V červenci 1631 uprchla do Bruselu ve Španělském Nizozemí a do Francie se již nevrátila. O jedenáct let později zemřela bez prostředků.

Marie de Médicis nechala v Paříži postavit Lucemburský palác a vlámský malíř Peter Paul Rubens v letech 1622-24 vyzdobil jeho galerie 21 obrazy, které zachycují události jejího života a patří k jeho nejlepším dílům.