Narozen asi 1280

Zemřel asi 1337

Císař Mali

M ansa Musa, císař Mali v západní Africe, byl prvním africkým panovníkem, který se stal známým v celé Evropě a na Blízkém východě. Jeho země byla mimořádně bohatá a těšila se úctě široko daleko, zatímco doma dohlížel na rostoucí a vysoce organizovanou říši. Byl zbožným muslimem, pomohl rozšířit vliv islámu v celém svém regionu a proslavil se svou poutí do muslimského svatého města Mekky, během níž se zastavil v egyptském hlavním městě Káhiře a utratil tolik zlata, že téměř zruinoval egyptskou ekonomiku.

Říše Mali

Moderní stát zvaný Mali (MAH-lee) je vnitrozemská země, která stejně jako většina Afriky trpí extrémní chudobou. V 90. letech 20. století zde byl průměrný roční příjem přibližně stejný jako průměrný týdenní příjem ve Spojených státech. Středověká říše Mali však byla zcela jiným místem. Jednak ležela na pobřeží Atlantiku, jihozápadně od dnešního Mali, a hlavně byla neuvěřitelně bohatá.

Zdrojem bohatství Mali, stejně jako Ghany (GAH-nuh), dřívějšího království v oblasti, bylo zlato. Králové Ghany vykonávali přísnou kontrolu nad zásobami zlata a dynastie neboli královská linie, která vládla Mali, byla podobně silná. Zakladatelem této dynastie byl Sundiata Keita (sun-JAH-tah kah-EE-tuh; viz rámeček v hesle Basil II), který svou moc upevnil sérií výbojů, jež začala kolem roku 1235.

Muslimský vliv

Mansa Musa – „Mansa“ byl titul odpovídající výsosti – byl buď vnukem, nebo vnučkou Sundiaty a devátým vládcem Mali se stal kolem roku 1307. O jeho raném životě toho není mnoho známo, i když se zdá pravděpodobné, že byl vzdělán v muslimském náboženství.

Islám se v Mali prosadil kolem roku 1000, ale historici se neshodují v tom, zda byl Sundiata muslim, či nikoli. Pokud jde o Musu, ten se později proslavil svou oddaností víře. Stejně jako mnoho muslimů podnikal hadždž (HAHJ), rituální cestu do islámského svatého města Mekky v Arábii, což je povinnost pro všechny muslimy, kteří si to mohou dovolit. Byl zřejmě třetím malijským vládcem, který tak učinil.

Musova oddanost islámu ho stavěla do rozporu se skupinami v Mali, které udržovaly tradiční africká náboženství. Tato náboženství byla pohanská, což znamená, že zahrnovala mnoho bohů, z nichž většina měla nějaký vztah k přírodě (například bůh slunce). Konflikt mezi islámem a tradičními náboženstvími byl vážný a přispěl k pádu Ghany, jejíž králové se snažili obě náboženství sblížit, ale neuspěli.

Silná říše

Músa se však většinou dokázal vyhnout vážným náboženským konfliktům, především proto, že byl silným vládcem a efektivním správcem. Jeho armády byly neustále aktivní a rozšiřovaly moc Mali po celém regionu. Dokonce i v době jeho nepřítomnosti na pouti do Mekky dobyly na východě pevnost mocného národa Songhajů (SAWNG-hy). Nakonec jeho říše ovládala asi 40 milionů lidí – populaci o velikosti dvou pětin tehdejší Evropy – v rozsáhlém regionu o velikosti téměř Spojených států.

Harša

Podobně jako Mansa Musa i indický vládce Harša (asi 590-647) vybudoval velkou říši, v níž kvetlo umění a kultura. Harša byl podobně oddán náboženství, které ho stavělo do konfliktu s ostatními skupinami v jeho okolí, a stejně jako v případě Músovy říše Malian, ani rozsáhlá říše ovládaná Haršou ho dlouho nepřežila.

Padesát let před Haršovou dobou padla indická říše Gupta, stejně jako před ní padla západořímská říše, a to částečně ze stejné příčiny: vpádu Hunů. Následně Indii vládli především rádžové neboli knížata, jako byl Haršův otec, který ovládal malé království v severozápadní části země.

Harša neměl v úmyslu stát se vládcem, ale řada neštěstí v jeho rodině ho donutila jednat. Nejprve zemřel jeho otec, poté jeho matka spáchala suttee (rituální sebevraždu vdovy, která je v Indii tradicí), jeho bratr a švagr byli zavražděni a jeho sestra se ocitla v nebezpečí. Šestnáctiletý Harša, dychtivý pomstít se bratrovu vrahovi Sanaskovi (kterého nikdy nedopadl), zahájil dobyvačnou válku, která zabrala většinu jeho kariéry.

Během třiceti let si Harša podrobil severní část Indie, údolí řek, kde žila většina jejích obyvatel. Přestože byl válečník, měl velký soucit s chudými, což bylo důsledkem jeho silné buddhistické víry. Ta ho stavěla do konfliktu s vyznavači většinového hinduistického náboženství, ale získala mu i mnoho obdivovatelů, včetně čínského cestovatele Hsüan-tsanga (šuej-AHND ZAHNG; 602-664). Jeho spisy jsou hlavním zdrojem informací o Haršově kariéře.

Kromě svých schopností dobyvatele a vládce byl Harša také zdatným dramatikem. Mezi jeho hry patřila Prijadarsika, důmyslné dílo využívající strukturu hry ve hře. Poslední Haršova hra, Nágánanda (v překladu Radost z hadího světa), se zabývá buddhistickými a hinduistickými tématy.

Moc Mali byla částečně výsledkem Músova silného vedení, ale základem jeho moci bylo bohatství národa ve zlatě. Toto bohatství zase vděčilo za něco vzdáleným událostem. Po mnoho staletí po pádu Západořímské říše v roce 476 byla evropská ekonomika slabá, ale přibližně od roku 1100 – částečně v důsledku křížových výprav, série válek proti muslimům o kontrolu nad Blízkým východem – začala evropská ekonomika opět růst. Tento růst vyvolal potřebu zlatých mincí, což zvýšilo ceny zlata a následně zvýšilo bohatství Mali. Podobně jako předtím vládci Ghany, i dynastie Sundiata Keita zavedla monopol neboli státní kontrolu nad dodávkami zlata.

Zlaté bohatství zase podnítilo kulturní pokrok za Musovy vlády. Po návratu z Mekky s sebou Músa přivedl arabského architekta, který navrhl četné mešity, muslimské modlitebny i další veřejné budovy. Některé z těchto mešit dodnes stojí v dnešním Mali.

Musa také podporoval umění a vzdělání a pod jeho vedením se proslulým centrem vzdělanosti stalo bájné město Timbuktu. Do škol v Timbuktu přijížděli vyučovat profesoři až z Egypta, ale často byli natolik ohromeni vzdělaností tamních učenců, že zůstávali jako studenti. Říkalo se, že z mnoha předmětů prodávaných na rozsáhlém trhu v Timbuktu nebyl žádný cennější než knihy.

Poutě do Mekky

V roce 1324 se Músa vydal na svou slavnou pouť do Mekky, na které ho doprovázely tisíce rádců a služebníků oblečených do nádherných oděvů, na zvířatech zdobených zlatými ornamenty. Zastavil se v Káhiře, předním egyptském městě, a utratil tolik zlata, že způsobil přebytek drahého kovu. V důsledku toho hodnota zlata na několik let prudce klesla ve většině zemí Blízkého východu; Músa tak jako nezamýšlený důsledek své štědrosti málem způsobil zhroucení ekonomik několika národů.

Músa zemřel v roce 1337 (některé prameny uvádějí rok 1332) a žádný z jeho nástupců se mu nevyrovnal. Pro pozdější krále bylo obtížné řídit rozsáhlou říši a sužovaly je náboženské a politické konflikty. V polovině 14. století se od Mali odtrhli Songhajové, kteří odmítli islám ve prospěch svého kmenového náboženství, a založili vlastní velmi mocný stát.

Daleko odtud se však probudily ještě mocnější síly – další nezamýšlený důsledek Músova projevu bohatství. Evropané měli určitou představu o obrovských zásobách zlata v Mali, ale když se zvěsti z Egypta začaly šířit na západ, zpečetilo to osud afrického království. Dříve evropští kartografové zaplňovali své mapy západní Afriky obrázky zvířat, které byly z velké části výplodem jejich vlastní fantazie a měly zakrýt skutečnost, že ve skutečnosti netušili, co se tam nachází. Od roku 1375 však mapy západní Afriky zobrazovaly Musu sedícího na trůnu z ryzího zlata. Portugalští mořeplavci, kteří si chtěli přivlastnit bohatství vzdálené země, se začali vydávat na jih. Byl to začátek konce krátkého rozkvětu západní Afriky.

Další informace

Knihy

Burns, Khephra. Mansa Musa: Musa Musa: Lev z Mali. Ilustrovali Leo a Diane Dillonovi. San Diego: Harcourt Brace, 2000.

Davidson, Basil. African Civilization Revisited: Od starověku po moderní dobu. Trenton, NJ: Africa World Press, 1991.

Davidson, Basil. African Kingdoms (Africká království). Alexandria, VA: Time-Life Books, 1978.

McKissack, Pat. The Royal Kingdoms of Ghana, Mali, and Songhay: Život ve středověké Africe. New York: Henry Holt, 1994.

Polatnick, Florence T. a Alberta L. Saletan. Shapers of Africa (Tvořitelé Afriky). New York: J. Messner, 1969.

Schulberg, Lucille. Historická Indie. New York: Time-Life Books, 1968.

Webové stránky

„African Empires Timeline“. Dostupné http://www.cocc.edu/cagatucci/classes/hum211/timelines/htimeline2.htm (naposledy navštíveno 26. července 2000).

„Mansa Musa v elektronickém pasu“. Dostupné http://www.mrdowling.com/609-mansamusa.html (naposledy navštíveno 26. července 2000).

„Středověká Indie 600-1207“. Dostupné http://www.stockton.edu/~gilmorew/consorti/1eindia.htm (poslední přístup 26. července 2000).

„Příručka pro učitele k vydání časopisu FOOTSTEPS Mansa Musa, král Mali, září 1999“. Dostupné http://cobblestonepub.com/pages/TGFOOTMansa.html (naposledy navštíveno 26. července 2000).