Macuahuitl byl dostatečně smrtící na to, aby vás sejmul. Aztékové by vás však raději přivedli na pokraj smrti, než aby vás obětovali živé.
Wikimedia Commons Aztéčtí bojovníci s macuahuitlem, jak jsou vyobrazeni ve Florentském kodexu v 16. století.
O macuahuitlu se toho s jistotou ví jen málo, ale víme, že je pozitivně děsivý. Pro začátek to byla tlustá, tří- až čtyřmetrová dřevěná palice opatřená několika ostřími z obsidiánu, která prý byla ještě ostřejší než ocel.
Tato „obsidiánová pila“, jak se jí dnes často říká, byla pravděpodobně nejobávanější zbraní, kterou aztéčtí válečníci ovládali jak před, tak během éry španělského dobývání Mezoameriky počínaje 15. stoletím. Když se španělští nájezdníci ocitli proti aztéckým válečníkům s makuahuitem, drželi si odstup – a měli k tomu dobrý důvod.
Hrozivé příběhy o macuahuitlu
Každý, koho skolil macuahuitl, snášel extrémní bolest, která ho před odvlečením k obřadní lidské oběti mučivě přiblížila ke sladkému uvolnění smrti.
Každý, kdo se setkal s macuahuitlem a dožil se toho, vyprávěl hrůzostrašné příběhy.
Španělští vojáci vyprávěli svým nadřízeným, že macuahuitl byl dost silný na to, aby usekl hlavu nejen člověku, ale i jeho koni. Písemné zprávy uvádějí, že koňská hlava by po kontaktu s macuahuitlem visela jen za chomáč kůže a za nic jiného.
Podle jedné zprávy z roku 1519, kterou podal společník conquistadora Hernána Cortése:
„Mají meče tohoto druhu – ze dřeva vyrobené jako obouruční meč, ale s rukojetí ne tak dlouhou; široké asi na tři prsty. Okraje jsou drážkované a do drážek vkládají kamenné nože, které řežou jako toledská čepel. Jednou jsem viděl bojovat indiána s jezdcem na koni a indián zasadil koni svého protivníka takovou ránu do prsou, že mu otevřel vnitřnosti, a ten na místě padl mrtev. A téhož dne jsem viděl jiného indiána, jak dal jinému koni takovou ránu do krku, že ho mrtvého natáhl k nohám.“
Macuahuitl nebyl jen aztécký vynález. Mnoho mezoamerických civilizací v Mexiku a Střední Americe běžně používalo obsidiánové pily. Kmeny mezi sebou často bojovaly a potřebovaly válečné zajatce, aby usmířily své bohy. Proto byl macuahuitl tupou zbraní a také zbraní, která mohla někoho vážně zmrzačit, aniž by ho zabila.
Ať už ho používala jakákoli skupina, byl macuahuitl tak mocný, že podle některých zpráv byl dokonce Kryštof Kolumbus tak ohromen jeho silou, že si jeden přivezl do Španělska na ukázku a vyzkoušení.
Konstrukce a účel macuahuitlu
Mexický archeolog Alfonso A. Garduño Arzave provedl v roce 2009 pokusy, aby zjistil, zda jsou legendární vyprávění pravdivá. Jeho výsledky do značné míry potvrdily legendy, počínaje jeho zjištěním, že macuahuitl měl na základě své konstrukce dva základní – a velmi brutální – účely.
První zbraň se podobala kriketové pálce, protože její převážnou část tvořilo ploché dřevěné pádlo s rukojetí na jednom konci. Tupé části macuahuitlu mohly někoho přivést do bezvědomí. Aztéčtí válečníci tak mohli nešťastnou oběť odtáhnout k obřadní lidské oběti svým bohům.
Druhé, ploché hrany každého macuahuitlu obsahovaly čtyři až osm kusů vulkanického obsidiánu ostrých jako břitva. Kousky obsidiánu mohly být dlouhé několik centimetrů nebo mohly být vytvarovány do menších zubů, díky nimž vypadaly jako čepele motorové pily. Na druhou stranu některé modely měly také jedno souvislé ostří z obsidiánu táhnoucí se od jedné strany ke druhé.
Pokud je obsidián vybroušen do jemného ostří, má lepší řezné a krájecí vlastnosti než sklo. A při použití těchto čepelí mohli válečníci krouživým sečným pohybem makuahuitlem snadno rozříznout něčí kůži na jakémkoli zranitelném místě na těle, včetně místa, kde se ruka stýká s hrudníkem, podél nohou nebo na krku.
Každý, kdo přežil po prvním sečném útoku, ztratil mnoho krve. A pokud vás nezabila ztráta krve, pak vás zcela jistě zabila případná lidská oběť.
Makuahuitl dnes
Wikimedia Commons Moderní macuahuitl, používaný samozřejmě k obřadním účelům.
Dnes se bohužel žádný původní macuahuitl nedochoval. Jediný známý exemplář, který přežil španělská dobývání, padl za oběť požáru ve španělské královské zbrojnici v roce 1849.
Někteří lidé nicméně tyto obsidiánové pily pro výstavu znovu vytvořili podle ilustrací a kreseb nalezených v knihách napsaných v 16. století. Tyto knihy obsahují jediné zprávy o původních macuahuitlech a jejich ničivé síle.
A s takto mocnou zbraní bychom se všichni měli cítit o něco bezpečněji, když víme, že macuahuitl je minulostí.
Po seznámení se s macuahuitlem si přečti něco o dalších děsivých starověkých zbraních, jako je řecký oheň nebo ulfberhtské meče Vikingů.