Biografie

Matka Johna Venna, Martha Sykesová, pocházela ze Swanlandu u Hullu a zemřela, když byl John ještě docela malý chlapec. Jeho otcem byl páter Henry Venn, který byl v době Johnova narození farářem ve farnosti Drypool nedaleko Hullu. Páter Henry Venn, sám člen Queen’s, pocházel z významné rodiny. Jeho otec, Johnův dědeček, byl reverend John Venn, který byl farářem v Claphamu v jižním Londýně. Stal se vůdcem Claphamské sekty, skupiny evangelikálních křesťanů soustředěných v jeho kostele. Ti se úspěšně zasazovali o zrušení otroctví, prosazovali reformu vězeňství a prevenci krutých sportů a podporovali misijní činnost v zahraničí.
V evangelikálním křesťanském hnutí hrál významnou roli nejen Vennův dědeček, ale i jeho otec reverend Henry Venn. Společnost pro misie v Africe a na Východě byla založena evangelickými duchovními anglikánské církve v roce 1799 a v roce 1812 byla přejmenována na Církevní misijní společnost pro Afriku a Východ. Páter Henry Venn se v roce 1841 stal tajemníkem této společnosti a kvůli plnění svých povinností se přestěhoval do Highgate u Londýna. Tuto funkci zastával až do své smrti v roce 1873.
Jak se dalo očekávat z rodinného prostředí, John byl vychováván velmi přísně a nikdy se neuvažovalo o ničem jiném než o tom, že by následoval rodinnou tradici a stal se knězem. Nejprve navštěvoval školu sira Rogera Cholmleyho v Highgate, poté soukromou přípravnou školu v Islingtonu.
Když v říjnu 1853 nastoupil na Gonville and Caius College v Cambridgi, měl:

… tak nepatrnou známost s knihami jakéhokoli druhu, že lze říci, že zde začal své znalosti literatury.

Ve druhém ročníku studia získal matematické stipendium a v roce 1857 absolvoval jako šestý Wrangler v matematickém Triposu, což znamená, že se umístil na šestém místě z těch studentů, kterým byl udělen titul First Class v matematice. Krátce po promoci byl zvolen členem Gonville and Caius College a o dva roky později byl vysvěcen na kněze. Ve skutečnosti byl rok po promoci, v roce 1858, vysvěcen na jáhna v Ely, po vysvěcení na kněze pak působil jako vikář nejprve v Cheshuntu v Hertfordshiru a poté rok jako vikář v Mortlake v Surrey.
V roce 1862 se vrátil na univerzitu v Cambridge jako lektor morálních věd, kde studoval a vyučoval logiku a teorii pravděpodobnosti. Již dříve se zajímal o logiku, filozofii a metafyziku, četl pojednání De Morgana, Boola, Johna Austina a Johna Stuarta Milla. V Cambridgi nyní našel zájmy společné s mnoha akademiky, jako byl Todhunter. Po mnoho let se také významně podílel na rozvoji Triposu morálních věd. Přednášel a zkoušel Tripos a rozvíjel přátelskou atmosféru mezi přednášejícími a studenty.

Venn rozšířil Booleovu matematickou logiku a matematikům a logikům je znám především díky svému diagramatickému způsobu znázorňování množin a jejich sjednocení a průniků. Za typické podmnožiny množiny UUU považoval tři disky R,SR, SR,S a TTT. Průsečíky těchto disků a jejich doplňky rozdělují UUU na 8 nepřekrývajících se oblastí, jejichž sjednocení dávají 256 různých booleovských kombinací původních množin R,S,TR, S, TR,S,T.
Venn napsal v roce 1866 knihu Logika náhody, kterou Keynes popsal jako:-

… nápadně originální a významně ovlivnila vývoj teorie statistiky.

V roce 1867 se Venn oženil se Susannou Carnegie Edmonstoneovou, dcerou reverenda Charlese Edmonstonea. Měli spolu jedno dítě, syna Johna Archibalda Venna, který se v roce 1932 stal prezidentem Queen’s College v Cambridgi a se svým otcem podnikl významné společné výzkumné projekty, o nichž uvádíme podrobnější informace níže.
Venn vydal v roce 1881 knihu Symbolic Logic a v roce 1889 The Principles of Empirical Logic. Druhá z nich je poněkud méně originální, ale první označil Keynes za:

… pravděpodobně jeho nejtrvalejší dílo o logice.

V roce 1883 byl Venn zvolen členem Královské společnosti a v témže roce mu Cambridge udělila doktorát. Přibližně v této době se jeho kariéra změnila, neboť ve stejném roce, kdy byl zvolen do Královské společnosti, opustil kněžské povolání. Jeho syn, John Archibald Venn, napsal otcův nekrolog do Dictionary of National Biography a vysvětlil tento postoj:-

Dlouho již nebylo považováno za anomálii, když duchovní hlásal tehdy omezené evangelické vyznání a zároveň se bez sebemenší neupřímnosti aktivně věnoval filozofickým studiím; přesto … když zjistil, že stále méně sympatizuje s ortodoxním duchovním pohledem, využil Venn zákona o duchovenské invaliditě. Byl přirozeně spekulativního smýšlení a později chtěl říci, že vzhledem k pozdějším změnám v uznávaných názorech na Třicet devět článků si mohl důsledně ponechat své řády; zůstal totiž po celý život mužem upřímného náboženského přesvědčení.

Vennův zájem se obrátil k historii a tuto změnu směru naznačil tím, že v roce 1888 daroval svou rozsáhlou sbírku knih o logice Univerzitní knihovně v Cambridge. Napsal dějiny své koleje a v roce 1897 vydal knihu The Biographical History of Gonville and Caius College 1349-1897, která:

… zahrnovala obrovské množství pečlivého a metodického hledání mezi univerzitními, biskupskými a jinými záznamy.

V análech duchovenské rodiny (1904) sleduje historii své vlastní rodiny až do sedmnáctého století a zaznamenává, že byl osmou generací své rodiny, která měla univerzitní vzdělání. V roce 1910 vydal historickou biografii, konkrétně pojednání o Janu Caiovi, jednom ze zakladatelů své koleje. O tři roky později vydal knihu Early Collegiate Life, v níž shromáždil mnoho svých spisů popisujících, jak vypadal život v počátcích cambridgeské univerzity. Poté se ujal obrovského úkolu sestavit dějiny cambridgeských univerzitních absolventů (Alumni Cantabrigienses), jejichž první svazek vyšel v roce 1922. V tomto úkolu, který jiný historik popsal těmito slovy, mu pomáhal jeho syn John Archibald Venn:

Těžko si někdo, kdo neviděl dílo v jeho průběhu, uvědomí, jak obrovské množství výzkumu bylo do tohoto velkého podniku zapojeno.

Nešlo o :-

… nic menšího než o „životopisný seznam všech známých studentů, absolventů a držitelů úřadů na Cambridgeské univerzitě od nejstarších dob do roku 1900“. … Vennovi, otec a syn, nešetřili námahou při sestavování těchto záznamů, které mají mimořádnou hodnotu pro historiky a genealogy …

První díl obsahoval 76 000 jmen a pokrýval období do roku 1751. V době Vennovy smrti existovala druhá část, zahrnující období od roku 1751 do roku 1900, v rukopise a obsahovala dalších 60 000 jmen.
Venn měl i další schopnosti a zájmy, včetně vzácné dovednosti stavět stroje. Své dovednosti využil k sestrojení stroje na odpalování kriketových míčků, který byl tak dobrý, že když australský kriketový tým navštívil v roce 1909 Cambridge, Vennův stroj čtyřikrát čistě odpaloval jednu z jeho největších hvězd.
Jeho syn ho popisuje takto:

byl statné postavy, po celý život byl dobrým chodcem a horolezcem, nadšeným botanikem a vynikajícím řečníkem a lingvistou.

.