Machupo virus
BEZPEČNOSTNÍ LIST PATOGENU – INFEKČNÍ LÁTKY
ODDÍL I – INFEKČNÍ LÁTKA
NÁZEV: Machupo virus
SYNONYM NEBO KŘÍŽOVÝ ODKAZ: Virusová hemoragická horečka (VHF), Bolívijská hemoragická horečka (BHF), Jihoamerická hemoragická horečka, Arenavirus, černý tyfus, Ordogská horečka(1).
CHARAKTERISTIKA: Virus Machupo byl poprvé izolován v roce 1959 a patří mezi arenaviry Nového světa z čeledi Arenaviridae. Je kulovitý a pleomorfní, má průměr 50 – 300 nm (průměrně 120 nm) a jeho genom RNA je jednovláknový a dvousegmentový. Ribosomy umístěné uvnitř viru mu při elektronové mikroskopii dodávají charakteristický pískovitý vzhled a je uzavřen v hustém obalu obsahujícím lipidy s 8 – 10 nm dlouhými kyjovitými výběžky(1,2).
ODDÍL II – IDENTIFIKACE NEBEZPEČÍ
PATOGENITA/TOXICITA: Mezi dominantní klinické příznaky virového krvácení patří mikrovaskulární poškození a změny cévní propustnosti, horečka, myalgie (bolesti svalů) a prostrace(3). Mezi počáteční příznaky může patřit injekce spojivek, mírná hypertenze, zarudnutí, krvácení z dásní a dutin, bolest hlavy, artralgie a petechiální krvácení. Příznaky se mohou dále rozvinout do šoku a generalizovaného slizničního krvácení, epistaxe, hematemézy, melény, hematurie, doprovázené neurologickým poškozením, jako je třes, křeče a kóma(4). Úmrtnost během epidemie v roce 1960 byla 22 %.
EPIDEMIOLOGIE: Výskyt je soustředěn v Bolívii a okolních oblastech. Výskyt viru Machupo je omezen na lokalitu výskytu jeho specifických hlodavčích hostitelů, kteří se běžně vyskytují v oblastech tropických pastvin a lesů mírného pásma, na východních bolivijských pláních, v severní Paraguayi a západní Brazílii(4). V letech 1962-1964 bylo v Bolívii zaznamenáno ohnisko s více než 1000 případy, které se vyskytlo současně s nárůstem populace hlodavců rodu Calomys (myšice obecná), a míra úmrtnosti činila 18 %. Další ohnisko založené výhradně na nozokomiálním přenosu bylo pozorováno v roce 1971 v Cochabambě v Bolívii(5). Míra výskytu je nejvyšší v období sklizně mezi březnem a červnem(1).
HOSTOVÁ OBLAST: Primárními a nejčastějšími hostiteli v přírodě jsou hlodavci(1). Nakazit se mohou také lidé, klíšťata a komáři.
INFEKČNÍ DÁVKA: K vyvolání klinické infekce u člověka stačí 1 – 10 organismů aerosolovým přenosem(3).
Způsob přenosu: Virus se šíří především aerosolovým přenosem prachových částic z výkalů nebo sekretů infikovaných hlodavců(1). Byl také pozorován nozokomiální přenos.
Doba inkubace: 4 – 21 dní(3).
ŠÍŘENÍ: Přestože je vzácné, je možné šíření viru z člověka na člověka nozokomiálním přenosem(1,4,6).
ODDÍL III – ŠÍŘENÍ
REZERVIOR: Hlodavci, především Calomys callosus (myš velká)(6).
ZOONÓZA: Ano – virus se na člověka nejčastěji přenáší ranami po kousnutí klíšťat, která obývají infikovaní hlodavci(1), komáry(1) nebo vdechováním mikroareosolů z infikovaných hlodavců(7).
VEKTORY: Hlavními přenašeči jsou klíšťata a komáři(1).
DÍL IV – STABILITA A LÉČIVOST
LÉČIVOST: Léčba ribavirinem u bolivijské hemoragické horečky způsobené virem Machupo byla úspěšně použita u velmi malého počtu infikovaných lidí, ačkoli k určení její účinnosti jsou nutné podrobnější studie(2,3,8). Ribavirin je doporučován pro léčbu osob nakažených blízce příbuzným virem horečky Lassa a ribavirin se ukázal jako slibný pro léčbu lidských infekcí jinými arenaviry, včetně viru Junin a viru Sabia(2,9,10).
CITLIVOST NA DEZINFEKČNÍ PROSTŘEDKY: Citlivý na 1% chlornan sodný, fenolové dezinfekční prostředky a 2% glutaraldehyd(11).
FYZIKÁLNÍ INAKTIVACE: Virus lze inaktivovat zahřátím na 56 C, při pH nižším než 5,5 nebo vyšším než 8,5 a UV a gama zářením(11).
Přežívání mimo hostitele: Viry hemoragické horečky nemohou přežívat v suchém prostředí, ale mohou přežívat až 2 týdny v krevních vzorcích mimo hostitele(12).
ODDÍL V – PRVNÍ POMOC / LÉKAŘSKÁ POMOC
PŘÍZNAKY: Sledujte příznaky onemocnění. Na virové krvácení a infekci Machupo je třeba mít podezření v případech těžkého horečnatého onemocnění s průkazem poškození cév. Diagnózu lze potvrdit pomocí sérologie (tj. ELISA), PCR a definitivních technik izolace viru(3).
Poznámka: Všechny diagnostické metody nemusí být dostupné ve všech zemích.
PRVNÍ POMOC/LÉČBA: Podejte vhodnou farmakologickou léčbu. Léčba pomocí ribavirinu je nejúčinnější, pokud je podána do 7 dnů od vzniku příznaků, jak bylo zjištěno proti viru Lassa. Rychlá, netraumatická hospitalizace může zabránit poškození kapilárních lůžek, která mohou být v přítomnosti infekce křehká, proto je třeba se vyhnout intravenózním linkám, katetrům a jiným invazivním zařízením(3). Pacienti jsou obvykle dehydratovaní, špatně reagují na infuze tekutin a může se u nich vyvinout plicní edém.
IMUNIZACE: Studie ochrany na zvířatech ukázaly, že živá oslabená vakcína Candid #1 používaná pro virus Junin může být účinná i proti viru Machupo(13). Vakcína Candid #1 byla testována na lidských dobrovolnících a prošla testy bezpečnosti a imunogenicity v USA. 6500 zemědělským pracovníkům v Argentině byla podána během dvou epidemických sezón a byla zjištěna její účinnost kolem 84 % nebo vyšší bez závažných vedlejších účinků.
PROFILAXIE: Vyhýbání se kontaktu s hlodavci(13). Ribavirin byl použit jako profylaktický prostředek u rizikových populací k prevenci infekcí virem Lassa(2).
ODDÍL VI – LABORATORNÍ RIZIKA
LABORATORNÍ INFEKCE: Od roku 1980 bylo hlášeno 6 případů, z nichž jeden skončil úmrtím, přičemž podezřelým zdrojem byl přenos aerosolem(14,15).
PŘÍČINY/SPECIMENY: Infikovaná krev nebo krevní produkty a exkrety nebo sekrety infikovaných organismů(1,12).
PRIMÁRNÍ OHROŽENÍ: Náhodná parenterální inokulace, kontakt se sliznicemi a aerosoly, které přenášejí virus(1,12).
OBECNÁ NEBEZPEČÍ: Kontakt s výkaly nebo mikroaerosoly nesoucími virus, které uvolňují infikovaná zvířata(1).
ODDÍL VII – KONTROLY EXPOZICE / OSOBNÍ OCHRANA
KLASIFIKACE RIZIKOVÉ SKUPINY: Riziková skupina 4(16).
POŽADAVKY NA OMEZENÍ: Zařízení, vybavení a provozní postupy pro práci s infekčními nebo potenciálně infekčními materiály, zvířaty nebo kulturami úrovně uzavření 4.
OCHRANNÝ ODĚV: Pracovníci vstupující do laboratoře si musí svléknout pouliční oděv včetně spodního prádla a šperků a převléknout se do speciálního laboratorního oděvu a obuvi nebo si obléknout celoplošný ochranný oděv (tj. zcela zakrývající veškerý pouliční oděv). Při přímé manipulaci s infekčními materiály lze přes laboratorní oděv nosit další ochranné pomůcky, např. plášť s pevnou přední částí a těsně přiléhajícími zápěstími, rukavice a ochranu dýchacích cest. Ochrana očí se musí používat tam, kde existuje známé nebo potenciální riziko expozice postříkáním(17).
DALŠÍ BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ: Veškeré činnosti s infekčním materiálem by měly být prováděny v kabinetu biologické bezpečnosti (BSC) v kombinaci s přetlakovým oblekem nebo v rámci linky BSC třídy III. Centrifugace infikovaných materiálů musí být prováděna v uzavřených nádobách umístěných v utěsněných bezpečnostních kelímcích nebo v rotorech, které se nakládají nebo vykládají v biologické bezpečnostní skříni. Neporušenost přetlakových obleků musí být pravidelně kontrolována na těsnost. Použití jehel, injekčních stříkaček a jiných ostrých předmětů by mělo být přísně omezeno. Otevřené rány, řezné rány, škrábance a odřeniny by měly být zakryty vodotěsnými obvazy. Při práci zahrnující činnosti se zvířaty je třeba zvážit další bezpečnostní opatření(17).
ODDÍL VIII – MANIPULACE A SKLADOVÁNÍ
ROZLITÍ: Nechte aerosoly usadit a v ochranném oděvu opatrně zakryjte rozlitou látku papírovými ručníky a aplikujte vhodný dezinfekční prostředek, přičemž začněte po obvodu a postupujte směrem do středu. Před čištěním ponechte dostatečnou dobu kontaktu (30 minut)(17).
ODSTRAŇOVÁNÍ: Dekontaminujte všechny materiály určené k likvidaci z kontejnmentu laboratoře parní sterilizací, chemickou dezinfekcí, spálením nebo plynnými metodami. Kontaminované materiály zahrnují kapalné i pevné odpady(17).
SKLADOVÁNÍ: V uzavřených, nepropustných kontejnerech, které jsou vhodně označeny a uzamčeny v laboratoři 4. stupně utajení(17).
ODDÍL IX – REGULAČNÍ A DALŠÍ INFORMACE
REGULAČNÍ INFORMACE: Dovoz, přeprava a používání patogenů v Kanadě je regulováno mnoha regulačními orgány, včetně kanadské agentury pro veřejné zdraví, kanadské agentury pro zdraví, kanadské agentury pro kontrolu potravin, kanadské agentury pro životní prostředí a kanadské agentury pro dopravu. Uživatelé jsou odpovědní za zajištění souladu se všemi příslušnými zákony, předpisy, pokyny a normami.
AKTUALIZOVÁNO: září 2010. Ředitelství pro regulaci patogenů, Kanadská agentura pro veřejné zdraví.
Přestože informace, názory a doporučení obsažené v tomto bezpečnostním listu pro patogeny jsou sestaveny ze zdrojů, které jsou považovány za spolehlivé, nepřebíráme žádnou odpovědnost za jejich přesnost, dostatečnost nebo spolehlivost, ani za případné ztráty nebo újmy vyplývající z jejich použití. Nově objevená nebezpečí jsou častá a tyto informace nemusí být zcela aktuální.