Nový výzkum, který ve čtvrtek zveřejnil Urban Institute a který srovnává sociální a ekonomické postavení afroamerických rodin v roce 1965 s jejich dnešním stavem, přináší znepokojivý obrázek o jejich současném stavu – a tím i o dlouhodobém ekonomickém přežití kolektivní černošské komunity.

Téměř 50 let po vydání zprávy amerického ministerstva práce „The Negro Family:

Starší zpráva byla nešetrným pohledem na kořeny černošské chudoby vydaným v době vrcholícího hnutí za občanská práva a na počátku války proti chudobě. „The Case for National Action“, která byla v té době velmi kontroverzní a široce kritizovaná, zjistila nová studie Urban Institute, že alarmující statistiky v tehdejší zprávě „se jen zhoršily, a to nejen pro černochy, ale i pro bělochy a Hispánce“. Zpráva, běžně označovaná jako Moynihanova zpráva, pojmenovaná po svém autorovi, zesnulém Danielu Patricku Moynihanovi, vyzývala k větší aktivitě vlády s cílem zlepšit ekonomické vyhlídky černošských rodin. Moynihan byl sociolog a asistent tajemníka pro politické plánování a výzkum na ministerstvu práce, který se nakonec stal významným americkým senátorem.

Nová zpráva „The Moynihan Report Revisited“ (Moynihanova zpráva přehodnocená) popisuje některé ze stejných problémů ohrožujících blahobyt černošských rodin, o kterých se psalo již tehdy, včetně akutní a koncentrované chudoby v černošských čtvrtích s nízkými příjmy obývaných nezaměstnanými a nezaměstnanými obyvateli, kriminality, nerovnosti v oblasti bydlení, zaměstnanosti, vzdělávání, zdravotní péče a systému trestního soudnictví, vysokého počtu porodů mimo manželství a dětí vychovávaných v domácnostech vedených osamělými ženami a politiky sociálního zabezpečení, která podkopává roli černošských mužů. (Zpráva také nabízí více souvislostí o širších politických, sociálních, právních a ekonomických silách, které k těmto problémům přispěly.)

„Dnes je podíl bělošských dětí narozených mimo manželství přibližně stejný jako podíl černošských dětí narozených mimo manželství v Moynihanově době,“ uvádí zpráva Urban Institute. „Podíl černošských dětí narozených nesezdaným matkám se oproti tomu od počátku 60. let 20. století do roku 2009 ztrojnásobil a zůstává mnohem vyšší než podíl bílých dětí narozených nesezdaným matkám.“

Na počátku 60. let 20. století se nesezdaným matkám narodilo asi 20 % černošských dětí oproti 2 až 3 % bílých dětí. „Do roku 2009 se mimo manželství narodily téměř tři čtvrtiny černošských a tři desetiny bělošských dětí. Hispánci se zařadili mezi bělochy a černochy a sledovali stejný rostoucí trend.“

Gregory Acs, autor zprávy a ředitel Centra pro příjmy a politické výhody institutu, uvedl, že je zarážející vrátit se zpět k Moynihanově zprávě a podívat se na to, kde bylo dosaženo pokroku, kde došlo ke ztrátě půdy pod nohama a jak přetrvávají tyto rozdíly po celá desetiletí.

„Jednou z klíčových věcí, které je třeba pochopit, je, kolik vláken je připojeno k této síti problémů,“ řekl. „Můžeme se rozhodnout tyto problémy nyní neřešit, nebo je řešit po částech a pokračovat v rozhazování peněz do důsledků, nebo můžeme vytvořit udržitelné programy na více úrovních, které provedou ohrožené děti od početí až po pracovní sílu.“

Ron Haskins, vedoucí pracovník Brookingsova institutu a ředitel jeho Centra pro děti a rodiny, napsal kapitolu s názvem „Moynihan měl pravdu: v knize o původní studii z roku 2009.

V rozhovoru pro deník The Washington Post uvedl, že zjištění v nové zprávě naznačují, že i když se Afroameričané dnes zjevně těší větším příležitostem a že se rozrostla černošská střední třída, problémy, které podkopávají trvalou a širokou ekonomickou prosperitu, zůstávají tvrdohlavé. Hlavním z těchto problémů je podle Haskinse neúměrný podíl černošských dětí žijících v neúplných rodinách.

„Máme k dispozici desítky studií, které ukazují, že děti, které vyrůstají v rodinách vedených jednou ženou, se nemají tak dobře, je u nich větší pravděpodobnost, že budou mít špatné výsledky ve škole, že ze školy odejdou, že budou zatčeny a že se samy stanou samoživitelkami,“ řekl. „Tyto faktory posilují ekonomické znevýhodnění, kterému tyto děti čelí, a mají dopad na širší černošskou komunitu.“

Podle něj problémy zůstanou a možná se ještě zhorší, dokud se nezvýší počet dětí v černošských, hispánských a bělošských rodinách, které žijí ve dvou rodičích.

„Nebudeme mít účinné řešení rostoucí nerovnosti a chudoby v USA, pokud nedokážeme něco udělat se strukturou rodiny,“ řekl Haskins.

David Bositis, vedoucí výzkumný pracovník Institutu pro občanskou angažovanost a správu věcí veřejných Společného centra pro politická a ekonomická studia, uvedl, že současné ekonomické a politické klima jen zvyšuje napětí a vytváří strukturální překážky, které brání pokroku černošských rodin. .
„Ekonomika nyní opravdu smrdí a konzervativní zákonodárci ji chtějí ještě zhoršit,“ řekl. „Pokud je ekonomika špatná pro bílé muže, je to stokrát horší pro černošské pracovníky obecně a pro černochy zvlášť,“ dodal.

Přesto Bositis uvedl, že ho povzbuzují změny trestních zákonů, které nepřiměřeně trestaly černochy, posílaly je na dlouhou dobu do vězení a poškozovaly jejich potenciál najít si práci, vydělávat peníze a podporovat své rodiny po propuštění.

„Dochází k uvědomění, že věznice jsou mimořádně drahé a že nelze posílat statisíce lidí do vězení za nenásilné drogové trestné činy. Zavírání lidí do vězení je pro Afroameričany jako ekonomický rozsudek smrti.“

Přestože je nová zpráva znepokojující, Bositis řekl: „Jsme na pokraji toho, že se staneme jinou společností, a až se to politicky projeví a mladí lidé se začnou pravidelněji politicky účastnit, politika této země se změní. Nejsme daleko od doby, kdy se politika této země bude chtít zabývat nápravnými opatřeními uvedenými ve zprávě Urban Institute.“

.