V dřívějších nálezech epipaleolitických lunátů z období Natufianu, Harifianu a Negevského Kebaranu v Izraeli byly zhruba 10-40 mm dlouhé a byly vytvořeny na malých čepelích nebo čepelkách. Zatímco pozdější nálezy z Natufianu a Harifianu se pak pohybovaly v rozmezí délek 9-17 mm. V pozdějším období vznikly 3 specifické typy lunát.
- Helwanské opěráky (bifaciální)
- Plánovité abruptivní opěráky
- Bipolární opěráky (kovadlinkové)
Rozdíl mezi těmito třemi typy souvisel také s délkou lunátových předmětů, přičemž helwanské lunáty byly obvykle nejdelší a bipolární nejkratší. Z neznámých důvodů epipaleolitický typ lunátových nástrojů vymizel a znovu se objevil až kolem konce 4. tisíciletí př. n. l. Tyto lunátové nástroje se nejspíše používaly jako bodce v hřídelích šípů nebo jako příčné hroty šípů potažené jedem. Lunátové nástroje jsou také velmi vzácným artefaktem ze starší doby bronzové, protože v tomto období nebyl kladen takový důraz na lov. Znovuobjevení lunátů po několika tisíciletích by mohlo objasnit důraz na lov v tehdejší společnosti. Lunáty byly v této konkrétní oblasti nalezeny až na severu v Azorských hrobech v Izraeli a na jihu až na jižní Sinaji.