Gbowee je zakladatelkou a prezidentkou nadace Gbowee Peace Foundation Africa, která byla založena v roce 2012 a sídlí v Monrovii a poskytuje vzdělávací a vůdčí příležitosti dívkám, ženám a mládeži v Libérii.
Kromě toho je Gbowee bývalou výkonnou ředitelkou organizace Women Peace and Security Network Africa se sídlem v Akkře v Ghaně, která navazuje vztahy v celém západoafrickém subregionu a podporuje schopnost žen předcházet konfliktům, předcházet jim a ukončovat je. Je zakládající členkou a bývalou koordinátorkou Women in Peacebuilding Program/West African Network for Peacebuilding (WIPNET/WANEP). Působila také jako pověřená komisařka liberijské Komise pro pravdu a usmíření. V akademickém roce 2013-2015 působí jako Distinguished Fellow in Social Justice na Barnard College of Columbia University. V roce 2013 se stala globální velvyslankyní Oxfamu.
Gbowee vystupuje na mezinárodní úrovni na podporu práv žen a míru a bezpečnosti. V roce 2016 Gboweeová vystoupila na protestním pochodu pořádaném politickou skupinou Women Wage Peace, která usiluje o prosazení mírové dohody mezi Izraelem a Palestinou.
Gboweeová je také otevřenou podporovatelkou neziskové organizace A New Dimension of Hope (Nový rozměr naděje) svého liberijského kolegy Ebenezera Normana, nadace, která staví školy v Libérii. V květnu 2015 napsala osobní dopisy přispěvatelům crowdfundingové kampaně NDhope na Indiegogo a promluvila na jejich akcích.
Od dubna 2017 je Gboweeová také výkonnou ředitelkou programu Women of Peace and Security na AC4, Earth Institute, Columbia University.
Gboweeová také přispívá do The Daily Beast.
Zapojení do léčby traumatuRedakce
Na jaře 1999, poté co Gboweeová rok pracovala v projektu Trauma Healing,:95 její nadřízený, reverend Bartholomew Bioh „BB“ Colley, pastor luteránské církve v Libérii, ji seznámil se Samuelem Gbaydee Doem (není příbuzný s bývalým liberijským prezidentem stejného jména a příjmení),:98 „zapáleným a inteligentním“:107 Liberijcem, který právě získal magisterský titul na křesťanské univerzitě v USA.USA, která se specializuje na studium budování míru. Doe byl výkonným ředitelem první africké regionální mírové organizace West Africa Network for Peacebuilding (WANEP), kterou spoluzaložil v roce 1998 v Ghaně. Povzbuzován luteránským reverendem, kterého nazývá „BB“, začal Gbowee hojně číst v oblasti budování míru, zejména četl knihu The Politics of Jesus (Politika Ježíše) od mennonitského teologa Johna Howarda Yodera a díla „Martina Luthera Kinga Jr. a Gándhího a keňského autora a odborníka na konflikty a usmíření Hizkiase Assefy.“:88
Koncem roku 1999 „WANEP aktivně usiloval o zapojení žen do své práce a já jsem byl pozván na konferenci v Ghaně,“ napsal Gbowee. 101 Na následné konferenci WANEP v říjnu 2000 se Gbowee setkal s Thelmou Ekiyor z Nigérie, která byla „dobře vzdělaná, právnička, která se specializovala na alternativní řešení sporů“:107-108. Ekiyor Gboweemu sdělila svůj nápad oslovit WANEP, aby založil ženskou organizaci. „Thelma byla myslitelka, vizionářka, stejně jako BB a Sam. Ale byla to žena, jako já.“:109
Za rok Ekiyor získala finanční prostředky od WANEP a zorganizovala první setkání Women in Peacebuilding Network (WIPNET) v Akkře v Ghaně, kterého se Gbowee zúčastnila:
Jak popsat vzrušení z tohoto prvního setkání…? Byly tam ženy ze Sierry Leone, Guineje, Nigérie, Senegalu, Burkiny Faso, Toga – téměř ze všech šestnácti západoafrických zemí. Thelma svým nenápadně brilantním způsobem ručně sepsala příručku pro organizátory s cvičeními, která měla ženy zaujmout, zapojit je, naučit je něco o konfliktech a jejich řešení, a dokonce jim pomoci pochopit, proč by se vůbec měly zapojit do řešení těchto problémů.:112
V sympatickém prostředí dalších žen toužících po míru Gboweeová poprvé vyprávěla bolestné části svého životního příběhu, včetně toho, jak týden spala s novorozencem na podlaze nemocniční chodby, protože neměla peníze na zaplacení účtu a nikoho, kdo by jí pomohl:113 „Nikdo jiný v Africe tohle nedělal: soustředil se jen na ženy a jen na budování míru.“:113 Ekiyor se stal Gboweeové školitelem a přítelem. Byla to také ona, kdo oznámil zahájení činnosti sítě WIPNET v Libérii a jmenoval Gboweeovou koordinátorkou Liberijské ženské iniciativy.114-115 Filozofické zaměření Gboweeové na „mírovou církev“ lze pravděpodobně vysledovat v tomto období – Thelma Ekiyor, rev. „BB“ Colley, Samuel Gbaydee Doe a Hizkias Assefa jsou všichni spojeni s Východní mennonitskou univerzitou ve Spojených státech, buď jako bývalí studenti, nebo (v případě Assefy) jako současný profesor.
Vedení masového ženského hnutíEdit
Na jaře 2002 trávila Gboweeová dny zaměstnáním při léčení traumat a večery jako neplacená vedoucí WIPNET v Libérii. Její děti, k nimž nyní patřila i adoptovaná dcera Lucia „Malou“ (čímž se počet dětí zvýšil na pět), žily v Ghaně v péči její sestry.148 Když jedné noci usnula v kanceláři WIPNET, probudila se ze snu, v němž jí prý Bůh řekl: „Shromážděte ženy a modlete se za mír!“:122 Několik přátel jí pomohlo pochopit, že sen nebyl určen ostatním, jak si Gboweeová myslela; místo toho si uvědomila, že je nutné, aby podle něj sama jednala. 122
Po školení WIPNETu v Libérii:124 Gboweeová a její spojenci, mezi nimiž byla i mandingo-muslimka Asatu, začali „chodit v pátek v poledne po modlitbách do mešit, v sobotu ráno na trhy a každou neděli do dvou kostelů“:126 Jejich letáky zněly: „V pátek v poledne po modlitbách se modlete za mír: „Jsme unaveni! Jsme unaveni ze zabíjení našich dětí! Jsme unaveni ze zneužívání!!! Ženy, probuďte se – máte hlas v mírovém procesu!“. Mnoha ženám, které neuměly číst, rozdávaly také jednoduché kresby vysvětlující jejich účel:127
V létě 2002 byla Gboweeová uznávána jako mluvčí a inspirativní vůdkyně Hromadné akce liberijských žen za mír, popisované jako mírové hnutí, které začalo modlitbou a zpěvem místních žen na rybím trhu. Gboweeová pracovala napříč náboženskými a etnickými skupinami a vedla tisíce křesťanských a muslimských žen, které se po několik měsíců shromažďovaly v Monrovii. Modlily se za mír pomocí muslimských a křesťanských modliteb a nakonec pořádaly každodenní nenásilné demonstrace a stávky vsedě navzdory příkazům tehdejšího tyranského prezidenta Charlese Taylora:128,135
Uspořádaly protesty, při kterých hrozily klatbou a sexuální stávkou. O stávce Gbowee říká: „Stávka trvala, s přestávkami, několik měsíců. Neměla téměř žádný praktický účinek, ale byla nesmírně cenná v tom, že nám přitáhla pozornost médií. „147 Velmi riskantním krokem bylo, že ženy nakonec obsadily hřiště, které se používalo na fotbal; nacházelo se vedle Tubman Boulevard, trasy, po které Charles Taylor dvakrát denně jezdil do Capitolu a zpět. „148 Aby byly jako skupina lépe rozpoznatelné, nosily všechny ženy bílá trička s logem WIPNET a bílé gumičky do vlasů. „149 Taylor nakonec 23. dubna 2003 ženám povolil slyšení. Před jeho výkonným sídlem se shromáždilo více než dva tisíce žen a Gboweeová byla určena jako osoba, která mu měla přednést jejich případ. 140 Gboweeová nastavila tvář tak, aby ji Taylor viděl, ale svá slova směřovala ke Grace Minorové, předsedkyni senátu a jediné přítomné vládní úřednici:
Jsme unavené z války. Jsme unaveni z útěku. Jsme unaveni žebráním o pšenici bulgur. Jsme unaveni ze znásilňování našich dětí. Nyní zaujímáme tento postoj, abychom zajistili budoucnost našich dětí. Protože věříme, že se nás jako strážkyň společnosti zítra naše děti zeptají: „Mami, jaká byla tvoje role během krize?“:141
Gbowee ve své knize prozrazuje, že Grace Minor v tichosti „věnovala velkou část svých vlastních peněz… s obrovským osobním rizikem“ ženskému protestnímu hnutí.:149 Protestující ženy si od prezidenta Charlese Taylora vymohly slib, že se zúčastní mírových rozhovorů v Ghaně, kde budou vyjednávat s povstalci ze skupiny Liberijci sjednocení pro usmíření a demokracii a další novější povstaleckou skupinou MODEL. 155
V červnu 2003 vedla Gboweeová delegaci liberijských žen do Ghany, aby během mírových rozhovorů vyvinula tlak na válčící frakce. Zpočátku ženy seděly na každodenních demonstracích před luxusními hotely, kde se vyjednavači scházeli, a vyvíjely tlak na pokrok v rozhovorech. 154-156. Když se rozhovory od začátku června do konce července protahovaly, nedošlo k žádnému pokroku a násilí v Libérii pokračovalo, vedla Gboweeová desítky žen, jejichž počet nakonec narostl na několik stovek, dovnitř hotelu, kde se jednoduše „sesunuly dolů, před skleněné dveře, které byly hlavním vchodem do zasedací místnosti“. 161. V rukou držely cedule s nápisem: „Řezníci a vrazi liberijského lidu – STOP!“:161 Gboweeová předala hlavnímu zprostředkovateli, generálu Abubakarovi (bývalému nigerijskému prezidentovi), vzkaz, že ženy propletou ruce a zůstanou sedět na chodbě a budou držet delegáty jako „rukojmí“, dokud nebude dosaženo mírové dohody. Abubakar, který se ukázal být ženám nakloněn, pobaveně oznámil: „Mírový sál obsadila generálka Leymah se svými vojáky.“ Když se muži pokusili opustit sál, Leymah a její spojenci jim pohrozili, že z nich strhají šaty: „V Africe je strašlivým prokletím vidět vdanou nebo starší ženu úmyslně obnaženou. „162 S Abubakarovou podporou zůstaly ženy v následujících dnech sedět mimo vyjednávací místnost a postaraly se o to, aby se „atmosféra na mírových jednáních změnila z cirkusové na ponurou“:163
Liberijská válka oficiálně skončila o několik týdnů později, 18. srpna 2003, kdy byla v Akkře podepsána komplexní mírová dohoda.:164 „Ale to, co jsme udělaly, znamenalo začátek konce.“:163
Kromě toho, že toto ženské hnutí pomohlo ukončit 14 let trvající válku v Libérii, vedlo v roce 2005 ke zvolení Ellen Johnson Sirleafové prezidentkou Libérie, první zvolené ženy v čele africké země. Sirleafová je spolu s Gboweeovou a Tawakel Karmanovou nositelkou Nobelovy ceny za mír za rok 2011. Tato trojice byla oceněna „za nenásilný boj za bezpečnost žen a za práva žen na plnohodnotnou účast v mírových aktivitách“. V kampani za znovuzvolení Sirleafové v roce 2011 ji Gboweeová podpořila.
Upevnění míruEdit
Gboweeovou a další liberijské aktivistky bylo možné poznat, když měly na sobě bílá trička WIPNET, a Liberijci je po podepsání komplexní mírové dohody v Akkře několik týdnů v ulicích považovali za národní hrdinky.:167 Přesto Gboweeová psala o jejich neustálé nervozitě z křehkosti míru, který pomohly zrodit:
Čtrnáct let trvající válka jen tak nezmizí. Ve chvílích, kdy jsme byli dostatečně klidní, abychom se mohli rozhlédnout kolem sebe, jsme museli čelit rozsahu toho, co se v Libérii stalo. Dvě stě padesát tisíc lidí bylo mrtvých, z toho čtvrtina dětí. Každý třetí byl vysídlený, 350 tisíc jich žilo v táborech pro vnitřně vysídlené osoby a zbytek kdekoli, kde mohli najít útočiště. Jeden milion lidí, převážně žen a dětí, byl kvůli kontaminaci studní ohrožen podvýživou, průjmy, spalničkami a cholerou. Více než 75 procent fyzické infrastruktury země, naše silnice, nemocnice a školy, bylo zničeno:167
Gbowee vyjádřil zvláštní obavy z „psychických škod“, které nesou Libereřané:
Celá generace mladých mužů neměla ponětí, kdo jsou, když nemají v ruce zbraň. Několik generací žen ovdovělo, bylo znásilněno, vidělo znásilňovat své dcery a matky a zabíjet a být zabíjeny jejich děti. Sousedé se obrátili proti sousedům, mladí lidé ztratili naději a staří lidé vše, co si pracně vydobyli. Do jednoho jsme byli traumatizováni. 168
V rozhovoru k Mezinárodnímu dni žen Gboweeová také vyjádřila:
Liberijské ženské mírové hnutí ukázalo světu, že hnutí zdola jsou nezbytná pro udržení míru; že ženy ve vedoucích pozicích jsou účinnými zprostředkovatelkami míru; a význam kulturně relevantních hnutí za sociální spravedlnost. Liberijská zkušenost je pro svět dobrým příkladem toho, že ženy – zejména africké ženy – mohou být hybatelkami míru
Uprostřed zkázy a nekončících potřeb byla Gboweeová zděšena arogancí, ignorancí a celkovou kulturní necitlivostí agentur OSN, které byly vyslány, aby pomohly odzbrojit zemi, udržet mír, zavést postupy demokratické vlády a zahájit úsilí o obnovu. „Lidé, kteří prožili strašlivý konflikt, jsou možná hladoví a zoufalí, ale nejsou hloupí (Gboweeho zdůraznění). Často mají velmi dobré nápady, jak se může mír vyvíjet, a je třeba se jich zeptat. „171 Gbowee se zasazoval o zapojení liberijské občanské společnosti, zejména ženských organizací, do obnovy země. Byla frustrovaná z toho, jak „OSN vynakládala v Libérii mnoho milionů dolarů, ale většina z nich šla na personální zdroje….. Kdyby část těchto peněz dali místním lidem, znamenalo by to skutečnou změnu.“:173
Na přelomu podzimu a zimy 2003-2004 „svět řešení konfliktů, budování míru a globálního ženského hnutí“ volal Gboweeovou, aby psala články, jezdila na konference a jinak vysvětlovala zkušenosti a názory WIPNET. Thelma Ekiyor povzbuzovala Gboweeovou, aby překonala nedostatek sebevědomí mezi „vysoce inteligentními lidmi, kteří mají magisterské tituly a zastupují mocné instituce“, tím, že bude dále číst a studovat, aby porozuměla teoriím, které kolují ve světě budování míru:177 četla Knihu o míru od Louise Diamondové, známé obhájkyně vícecestné diplomacie, a Cestu ke smíření a Malou knihu o transformaci konfliktů, které napsal John Paul Lederach, zakládající ředitel Centra pro spravedlnost a budování míru na Východní mennonitské univerzitě.:177 Odjela na konferenci USAID v New Yorku, což byla její první cesta mimo Afriku,:174-175 na konferenci v Jihoafrické republice a do Švýcarska, kde jednala s Nigerijcem, který měl na starosti programy OSN v Libérii.174-176
Magisterský titul v oboru budování míruEdit
Na konci jara 2004, asi osm měsíců po podepsání Komplexní mírové dohody Ghana-Accra, se Gboweeová rozhodla, že bude navštěvovat vysokoškolské kurzy v oboru, ve kterém pracovala: „Slyšela jsem o Eastern Mennonite University (EMU), americké vysoké škole s dobře známým programem v oblasti budování míru a řešení konfliktů. Byla to křesťanská škola, která kladla důraz na komunitu a službu; měla dlouholeté vztahy s WANEP a historii náboru Afričanů ke studiu.“:178 Její první pobyt na EMU – čtyři týdny na každoročním Letním institutu pro budování míru – byl pro mě „transformačním obdobím“:178
Gbowee studovala u Hizkiase Assefy, jehož spisy četla o pět let dříve, když začala pracovat pro Luteránskou církev svatého Petra na léčení traumat. Studovala také u Howarda Zehra, „který mě naučil koncepci restorativní spravedlnosti“, podle níž dochází k uzdravení společným úsilím obětí a pachatelů o nápravu způsobených škod:178 domnívala se, že restorativní spravedlnost je pro Afriku obzvláště použitelná: „Restorativní spravedlnost byla … něco, co jsme mohli považovat za naše, a ne uměle vnucené lidmi ze Západu. A my jsme ji potřebovali, potřebovali jsme tento návrat k tradici. V celé Africe kvetla kultura beztrestnosti. Lidé, úředníci, vlády páchali zlo, ale nikdy nebyli hnáni k odpovědnosti. Více než potrestat je jsme potřebovali napravit škody, které napáchali….. Když jsem opouštěl EMU, věděl jsem, že mě tu čeká něco víc. Nějak najdu způsob, jak se vrátit.“:178-179
V létě 2005 se vrátila na kulatý stůl nazvaný Strategie pro léčení traumatu a odolnost a poté se v letech 2006-07 zapsala jako studentka prezenčního magisterského studia oboru „transformace konfliktů a budování míru“ v Centru pro spravedlnost a budování míru EMU:
Na postgraduálním studiu jsem cítila, jak se moje mysl rozšiřuje, jak se prohlubuje mé porozumění. Uvědomil jsem si, že nyní mohu formálně pojmenovat „strategické budování míru“ to, co jsem instinktivně dělal v Libérii….. Mnoho dalších studentů na EMU prožilo konflikt a bylo pro mě úlevou být mezi nimi….. V Harrisonburgu, malém starém městě v údolí Shenandoah, daleko od Libérie a jejích strastí a lidí, kteří ode mě něco očekávali, jsem nemusel být silný. Tu a tam – například když jsem viděla matku s dětmi – jsem se rozplakala. Nikomu na EMU to nepřišlo divné. Potkala jsem starého muže, který přišel o celou rodinu při genocidě ve Rwandě. 179
V září 2006, právě když Gboweeová začínala svůj první celý semestr postgraduálního studia, odjela do New Yorku, aby vystoupila v OSN u příležitosti pátého výročí přijetí rezoluce 1325, která se zabývala ochranou žen před genderově podmíněným násilím a jejich zapojením do mírových snah spojených s OSN.:179 Během pobytu v New Yorku jí zavolala Abigail Disneyová, potomek zakladatelů společnosti Walta Disneyho, feministka a filantropka. Disneyová a její spolupracovnice Gini Retickerová chtěly s Gboweeovou mluvit o jejich přání natočit dokumentární film o tom, jak se ženy v Libérii shromáždily, aby donutily muže přestat bojovat.:212
Women in Peace and Security Network (WIPSEN)Edit
V průběhu let 2006-07 začala Gbowee také jednat s Ekiyor a Ekomou Alagou (Nigerijkou, stejně jako Ekiyor) o oddělení WIPNET od WANEP, protože se domnívala, že mateřskou organizaci finančně ovládají muži, a chtěla, aby ji plně řídily ony tři.:187 Zakládající ředitel WANEPu, Gboweeho starý přítel Sam Gbaydee Doe, měl pro touhu tří žen po strukturální nezávislosti pochopení, ale odešel z WANEPu na doktorandské studium do Anglie.:189 WANEP nyní vedl další absolvent magisterského programu transformace konfliktů na EMU, Emmanuel Bombande z Ghany, který nesouhlasil s tím, aby tři ženy vlastnily pobočku WIPNET WANEP, a proto nedovolil její vyčlenění. 188-189 V důsledku toho Gboweeová a její dvě kolegyně založily novou organizaci Women in Peace and Security Network (WIPSEN), která rovněž sídlila v Akkře v Ghaně.“:189 Abigail Disneyová se zasadila o to, aby pomohla Gboweeové získat finanční prostředky na rozjezd WIPSEN mezi filantropy v New Yorku, což jí umožnilo získat počáteční kapitál ve výši 50 000 dolarů.202
Osobní život a bojeEdit
V době, kdy Gboweeová 30. dubna 2007 dokončila studium na EMU a v květnu 2007 se vrátila ke svým dětem do Libérie – kde se o ně starali její rodiče -, si uvědomila, že devět měsíců nepřítomnosti „nás všechny téměř zlomilo.“:194 Ve Virginii žila s „nachlazením, které nikdy nezmizelo“, a „cítila paniku, smutek a studenou, vířící černotu“, když čelila „žalobě bývalých přátel z WANEPu kvůli naší touze vydat se novým směrem.“:200-201 Blížící se promoce (udělená na konci roku 2007), rostoucí sláva a další změny v jejím životě napjaly vztah s liberijským mužem jménem Tunde, zaměstnancem mezinárodních agentur, který deset let fungoval jako otcovská postava pro její děti, od počátečního období liberijského ženského mírového hnutí až po Gboweeho postgraduální studium na EMU:203-204 (za které platil školné:198). Rozešli se a počátkem roku 2008 měla Gboweeová vztah s liberijským odborníkem na informační technologie, kterého označuje jako Jamese:205-205. Je otcem jejího šestého dítěte, dcery Jaydyn Thelmy Abigail, která se narodila 2. června 2009 v New Yorku:223
V dubnu 2008, kdy se rodina a přátelé Gboweeové sešli na oslavě čtrnáctých narozenin její nejstarší dcery Amber, bylo jasné, že Gboweeová má vážné problémy s alkoholem. Ve svých pamětech Gboweeová vysvětluje, že se zhruba deset let obracela k alkoholu, aby se vyrovnala s osamělostí neustálého odloučení od rodiny, s náporem chudoby a válečných traumat, kterými trpěla, a se stresem z nekonečných požadavků na její čas. Během oslavy narozenin Amber Gboweeové si její děti všimly, že vypila 14 sklenic vína. Druhý den omdlela. Když byla opět při vědomí a trpěla vředy, prosila Jamese, aby ji vzal k lékaři: „Pak jsem viděla děti shromážděné kolem nás, jejich vyděšené, bezmocné tváře. Po všech jejich ztrátách by tahle byla poslední. Ne, to není možné. Možná to zní příliš jednoduše, ale pro mě to byl konec. Stále špatně usínám a stále se budím příliš brzy, ale už nepiju.“:208-209