Leptis Magna, psáno též Lepcis Magna, punská transliterace Labqior Lpqi, moderní Labdah, největší město starověkého regionu Tripolitánie. Nachází se 62 mil (100 km) jihovýchodně od Tripolisu na středomořském pobřeží Libye. Leptis leží 2 míle (3 km) východně od dnešního města Al-Chums (Homs) a obsahuje jedny z nejlepších pozůstatků římské architektury na světě. V roce 1982 byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.
© Pascal RATEAU/Fotolia
Založena již v 7. století př. n. l. Féničany z Týru nebo Sidonu, později byla osídlena Kartaginci, pravděpodobně koncem 6. století př. n. l. Přírodní přístav v ústí řeky Wádí Labdah umožnil růst města jako významného středomořského a transsaharského obchodního centra a stalo se také odbytištěm zemědělské produkce v úrodné pobřežní oblasti. Blízko závěru druhé punské války přešlo v roce 202 př. n. l. pod Masinisovo numidské království, od kterého se v roce 111 př. n. l. odtrhlo a stalo se spojencem Říma. Po celé 1. století př. n. l. si však zachovalo několik punských právních a kulturních tradic, včetně městské ústavy a oficiálního používání punského jazyka. Římský císař Traján (vládl v letech 98-117 n. l.) označil Leptis za kolonii (obec s plnými občanskými právy). Císař Septimius Severus (193-211 n. l.), který se v Leptis narodil, udělil městu jus Italicum (právní svobodu od majetkových a pozemkových daní) a stal se jeho velkým patronem. Pod jeho vedením byl zahájen ambiciózní stavební program a přístav, který byl v 1. století n. l. uměle rozšířen, byl opět vylepšen. V průběhu následujících staletí však Leptis začala upadat kvůli rostoucí nejistotě na hranicích, která vyvrcholila katastrofálním vpádem v roce 363, a rostoucím hospodářským potížím římské říše. Po arabském dobytí v roce 642 status Leptis jako městského centra fakticky zanikl a město se ocitlo v troskách.
© Bashar Shglila-Moment/Getty Images
Leptis, až do počátku 20. století zasypaný pískem, stále uchovává stopy po raně punských stavbách v blízkosti vykopaného pláště amfiteátru (56 n. l.) a starého fóra, které bylo v raně římské době centrem města. Z tohoto jádra se město šířilo na západ podél pobřeží a do vnitrozemí na jih. Ke stavbám z 2. století patří zachovalé lázně postavené za císaře Hadriána (117-138) a cirkus (dostihová dráha) dlouhý asi 460 metrů. Největší dochované památky byly postaveny za vlády císaře Severa. Centrum města s přístavem spojovala zhruba 1 350 stop (410 metrů) dlouhá kolonádová ulice, která končila kruhovým náměstím, jemuž dominovalo složitě řešené nymfeum (okrasná fontána). Dvě hlavní cesty v Leptisu se křížily pod mohutným čtyřcestným obloukem, tetrapylonem, na němž byl ve vlysu vyobrazen majestát Severa a jeho rodiny. Mezi další stavby postavené v tomto období patřil akvadukt dlouhý 12 mil (19 km), důmyslný komplex budov na levém břehu vádí a lovecké lázně, které jsou mimořádně dobře zachovalé, s pestře malovanými výjevy loveckých výkonů (včetně malby lovu na leoparda z 2. nebo 3. století) a dosud čitelnými jmény ctěných lovců na stěnách.
AdstockRF
Bazilika, která stála na západní straně kolonádové ulice, byla vysvěcena v roce 216 (pět let po Severově smrti). Byla to jedna z nejvelkolepějších staveb postavených v Leptisu. Měřila 525 stop (160 metrů) na délku a 225 stop (69 metrů) na šířku, byla to trojlodní sloupová síň s apsidou na každém konci. Po stranách apsidy byly ozdobně vyřezávané pilastry s vyobrazením Dionýsova života a Dvanácti Herkulových prací (obojí bylo oblíbené v Severově rodině). K bazilice přiléhalo nové fórum, důmyslně vyzdobené dovezeným mramorem a žulou. Ústřední součástí fóra byl chrám na počest císaře Severa a císařské rodiny.
© Canpinos/Fotolia
Od počátku 20. století libyjská památková služba a skupiny italských archeologů pilně pracovaly na ochraně a studiu této lokality. Za druhé světové války zde chtělo Královské letectvo postavit radarovou stanici, ale zásah britských historiků umění a archeologů plukovníka Mortimera Wheelera a majora Johna Ward-Perkinse místo zachránil. Mnohá z uměleckých děl zde odkrytých jsou vystavena v nedalekém muzeu Leptis Magna nebo v archeologickém a historickém muzeu Al-Saraya Al-Hamra (hrad) v Tripolisu.
Práce na konci 20. století zahrnovaly odkrytí římských vil na okraji Leptisu. V 90. letech 20. století byl při vykopávkách uvnitř města odhalen římský dům s neporušeným vodovodním systémem, včetně studny a podzemních cisteren.