Sarah Churchillová (nebo Churchwellová) (1667?-po 1731) – Sarah, známá jako jedna z „postižených dívek“ během salemské čarodějnické hysterie, byla jak žalobcem, tak zpovědníkem. Narodila se Arthurovi a Eleanor Churchillovým, bohatému anglickému šlechtickému páru, kolem roku 1667 a rané dětství strávila v Sacu ve státě Maine. V roce 1680, když byla Sarah ještě mladá dívka, zaútočili na Saco indiáni kmene Wabanaki. Útok vyděsil rodinu Churchillových a ta se přestěhovala do Marbleheadu ve státě Massachusetts. Zatímco osud Sarahiny matky Eleanor není znám, její otec Arthur žil až do roku 1710. V roce 1692 se Sarah přestěhovala do Salem Village a pracovala pro George Jacobse staršího, což byl starý mrzák žijící na své prosperující farmě poblíž Salem Village. Tím, že se Sarah nechala najmout jako služebná, se z vnučky jednoho z nejbohatších a společensky nejvýznamnějších mužů v Maine (majora Phillipse) stala služebná s nízkým postavením u venkovského farmáře.

Když v Salem Village vypukla čarodějnická krize, bylo Sarah 25 let. Byla příbuznou osmnáctileté Mary Walcottové, sestřenice Ann Putnamové mladší, a mohla se tak seznámit s dalšími mladými obviněnými ve vesnici. Když se příznaky Sářina „utrpení“ zhoršily, ostatní postižené dívky ji obvinily, že podepsala Ďáblovu knihu, aby se vyhnula mučení.

V reakci na to se Sára přiznala, že ji její pán George Jacobs starší a jeho vnučka Margaret Jacobsová přinutili podepsat Ďáblovu knihu. Aby se zachránila, Churchillová do toho zapletla také Abigail Williamsovou, Ann Putnamovou mladší, Mercy Lewisovou, Elizabeth Hubbardovou, Mary Walcottovou, Sarah Bibberovou, Mary Warrenovou, Josepha Flinta, Thomase Putnama, Johna Putnama mladšího a Johna DeRicha. Sářino přiznání ji zachránilo před šibenicí. Později se v roce 1709 v Maine provdala za tkalce Edwarda Andrewse, poté co byla pokutována za předmanželské smilstvo. Poslední záznam o Sarah Churchillové je z roku 1731.

Elizabeth Hubbardová (1675?-??) – Po Elizabeth Parrisové, Abigail Williamsové a Ann Putnamové mladší následovala sedmnáctiletá Elizabeth Hubbardová, která rovněž tvrdila, že byla očarována. Stejně jako mnoho dalších „postižených“ dívek v Salem Village byla sirotkem a žila u své pratety a strýce, doktora Williama Griggse, který u původních dívek diagnostikoval, že jsou postiženy „zlou rukou“. Dr. Griggs a jeho žena byli jako lékaři považováni za společensky významnou rodinu. Místní obyvatelé však věděli, že Elizabeth je spíše služkou v domácnosti než adoptivní dcerou. Hrála hlavní roli v obviněních proti „čarodějnicím“ během léta a podzimu roku 1692, její útrapy, záchvaty, transy a svědectví přispěly k odsouzení a popravě mnoha z nich.

Několik svědků se přihlásilo a vypovídalo proti Elizabethině povaze s tím, že byla náboženskou úchylkou, dívkou s bujnou a silnou fantazií, byla známá tím, že říkala nepravdy a často popírala sobotní den. Taková prohlášení však Alžbětu jako pravdomluvnou svědkyni před soudem nediskreditovala. Po celou dobu soudních procesů zůstávala hlavní obžalobou. Na konci procesů svědčila Elizabeth Hubbardová proti 29 lidem, z nichž 17 bylo zatčeno, 13 oběšeno a dva zemřeli ve vězení.

Nic není známo o tom, co se stalo s Elizabeth Hubbardovou po skončení procesů.

Mercy Lewisová (1675-??) – Narodila se ve Falmouthu ve státě Maine v roce 1675, Mercy Lewisová ztratila oba rodiče při útoku indiánů kmene Wabanaki a v mladém věku osiřela. Osiřelá Mercy byla poslána jako služka k reverendu Georgi Burroughsovi, který předtím žil v Salemu. O něco později však byla poslána do rodiny Thomase Putnama mladšího ve vesnici Salem, s níž byla vzdáleně spřízněna.

V domácnosti Putnamových se Lewis spřátelil s Ann Putnamovou mladší a její sestřenicí Mary Walcottovou, které mezi prvními začaly tvrdit, že je sužují přízraky čarodějnic. Mercy se stala jednou z nejdůslednějších a nejhlasitějších obviněných během čarodějnických procesů v Salemu v roce 1692. Na základě svých předchozích zkušeností byla Mercy hlavním zdrojem informací o reverendu Georgi Burroughsovi a rodině Hobbsových v Maine. Podezřele se zdá, že postižené dívky zřejmě postupem času vstoupily do jakéhosi spiknutí, takže v případě reverenda Burroughse iniciovala obvinění proti němu Ann Putmanová. Mercy byla také zodpovědná za to, že zabránila propuštění Mary Easteyové, když byla všechna ostatní obvinění stažena.

Po soudních procesech prý Mercy porodila nemanželské dítě. Ještě dlouho po procesech, když lid diskutoval o postižených dívkách, byla Mercy používána jako příklad k jejich diskreditaci a naznačovala, že nejsou ničím jiným než trolobijci toužícími po pozornosti.

Elizabeth „Betty“ Parrisová (1682-1760) – První osoba v Salemu, která tvrdila, že je nemocná v důsledku „očarování“, Betty se narodila 28. listopadu 1682 salemskému venkovskému ministrovi Samuelu Parrisovi a jeho ženě Elizabeth. V zimě roku 1691 začaly Elizabeth Parrisová a její sestřenice Abigail Williamsová podnikat věštecké pokusy, většinou zaměřené na jejich budoucí společenské postavení a potenciální manžele. O svou hru se rychle podělily s ostatními mladými dívkami v okolí, přestože věštění bylo považováno za démonickou činnost. V lednu 1692 se zdálo, že devítiletá Betty je pohlcena tajným zájmem, zapomíná na pochůzky a nedokáže se soustředit. Pak se začala chovat podivně, štěkala jako pes, když ji otec napomínal, divoce křičela, když slyšela modlitbu „Otče náš“, a jednou mrštila Biblí přes celou místnost. Po těchto epizodách roztržitě vzlykala a mluvila o tom, že je zatracená, možná kvůli své praxi „věštění budoucnosti“. Reverend Samuel Parris věřil, že modlitba dokáže její podivné chování vyléčit, ale jeho úsilí bylo neúčinné. Ve skutečnosti se její jednání ještě zhoršilo. Brzy zkřivila své tělo do podivných poloh, neustále pronášela hloupé a směšné řeči a celkově dostávala záchvaty.

Reverend John Hale, který byl farářem v nedaleké farnosti Beverly, popisoval dívčiny potíže tak, že vypadaly, jako by je „kousali a štípali neviditelní činitelé; jejich ruce, krky a záda se otáčely sem a tam a zase se vracely zpět, takže to bylo nemožné, aby to udělaly samy od sebe, a nebylo v moci epileptických záchvatů ani přirozené nemoci, aby to způsobily. Někdy oněměly, ústa se jim zastavila, hrdlo se jim zadusilo, končetiny se jim kroutily a trápily tak, že by to mohlo pohnout i kamenným srdcem, které by s nimi soucítilo.“

Místní lékař William Griggs diagnostikoval u Elizabeth Parrisové postižení „zlou rukou“, obecně známé jako čarodějnictví. Reverend Samuel Parris považoval za „velmi bolestné pokárání a pokořující prozřetelnost, že Pán nařídil, aby ta hrozná pohroma propukla nejdříve v jeho rodině.“

Jelikož se věřilo, že trpící čarodějnictvím jsou oběti zločinu, komunita se vydala hledat pachatele. Dne 29. února 1692 za intenzivního výslechu dospělých označily postižené dívky za své trýznitele Sarah Goodovou, Sarah Osbornovou a Titubu. Krátce poté začaly salemské čarodějnické procesy, při nichž stále více dívek obviňovalo své sousedky z čarodějnictví.

Betty Parrisová u soudu vypověděla, že ji trápily přízračné vize těchto žen a že křičela, když obviněná pohnula rukama, nohama nebo hlavou, jako by ji obviněná zranila z druhého konce místnosti. Podílela se také na odsouzení Marthy Coreyové.

Paní Parrisová se pochopitelně obávala o zdraví své dcery a protestovala proti jejímu využití jako čarodějnice. Koncem března byly Betty a Abigail poslány do Salemu ke vzdálenému bratranci Samuela Parrise, Stephenu Sewallovi. Toto přestěhování zřejmě zastavilo příznaky u obou

Po skončení procesů se Betty Parrisová později provdala za Benjamina Barona, jáhna, obchodníka a ševce v Sudbury. Manželé vedli zcela obyčejný život a měli čtyři děti. Svého manžela přežila o šest let, zemřela ve svém domě v Concordu 21. března 1760: 1 2 3