Le Duc Tho, původním jménem Phan Dinh Khai, (narozen 14. října 1911, provincie Nam Ha, Vietnam – zemřel 13. října 1990, Hanoj), vietnamský politik, který jako poradce Severního Vietnamu vyjednal během války ve Vietnamu dohodu o příměří s americkým úředníkem Henrym Kissingerem. Oba muži společně obdrželi v roce 1973 Nobelovu cenu za mír, Tho ji však odmítl.

Le Duc Tho byl v roce 1930 jedním ze zakladatelů Indočínské komunistické strany. Za svou politickou činnost byl v letech 1930-36 a 1939-44 vězněn Francouzi. Po svém druhém propuštění se v roce 1945 vrátil do Hanoje a pomáhal vést Viet Minh, vietnamskou organizaci pro nezávislost, a také obnovenou komunistickou stranu s názvem Vietnamská dělnická strana. Až do Ženevských dohod v roce 1954 byl nejvyšším představitelem Viet Minhu v jižním Vietnamu. Od roku 1955 byl členem politbyra Vietnamské dělnické strany neboli Komunistické strany Vietnamu, jak byla přejmenována v roce 1976. Během vietnamské války (1955-75) Tho dohlížel na povstání Vietkongu, které začalo proti jihovietnamské vládě koncem 50. let. Většinu svých povinností během války vykonával v úkrytu v Jižním Vietnamu.

Tho je známý především díky svému podílu na příměří v roce 1973, kdy působil jako zvláštní poradce severovietnamské delegace na pařížských mírových konferencích v letech 1968-73. V roce 1973 se stal členem severovietnamské delegace, která se podílela na uzavření příměří. Nakonec se stal hlavním mluvčím své delegace a v této funkci vyjednal s americkým poradcem pro národní bezpečnost Kissingerem dohodu o příměří, která vedla ke stažení posledních amerických jednotek z jižního Vietnamu. Za tento úspěch mu byla udělena Nobelova cena za mír. Tho dohlížel na severovietnamskou ofenzívu, která v roce 1975 svrhla jihovietnamskou vládu, a podobnou roli sehrál i v první fázi vietnamské invaze do Kambodže v roce 1978. Členem politbyra zůstal až do roku 1986.

.