Život pod francouzskou nadvládou

Le Duan se narodil 7. dubna 1908 v provincii Quang Tri, která se kdysi nazývala Annam neboli Střední Vietnam (další dvě části Vietnamu byly Severní neboli Tonkin a Jižní neboli Kočinská Čína). Vzhledem k tomu, že geografický regionalismus je ve Vietnamu důležitým politickým dědictvím, měla skutečnost, že byl Středoameričan, pro jeho politickou kariéru hluboký význam.

Le Duan uvedl, že se narodil v chudé rolnické rodině, a ve svých spisech a rozhovorech zdůrazňoval, že jeho dětství bylo ve znamení chudoby a zoufalství a že to byl hlavní důvod, proč se brzy začal angažovat pro komunismus. Pravděpodobnější však je, že Le Duanova rodina byla tím, co by se zhruba dalo nazvat vietnamskou vesnickou šlechtou, ekvivalentem střední třídy v tradiční/koloniální společnosti. O tom svědčí i skutečnost jeho vzdělání. Dostalo se mu francouzského koloniálního vzdělání, pravděpodobně v rámci celého systému lyceí (neboli středních škol). Takové vzdělání bylo přístupné pouze mládeži z vyšších vrstev nebo těm se zvláštními francouzskými konexemi, a i tehdy byl přijat snad jen jeden ze sta vietnamských mladíků, prakticky žádný z nich nebyl chudý vesnický mladík.

Po ukončení vzdělání odešel Le Duan pracovat pro Vietnamskou železniční společnost jako úředník. Brzy se setkal s komunistickými a nacionalistickými organizátory působícími mezi železničními zaměstnanci a jejich prostřednictvím se nejprve politizoval a poté radikalizoval. Na jeho aktivity upozornily francouzské úřady a Le Duan pod hrozbou zatčení uprchl ze země – podle rozporuplných svědectví do Číny, Moskvy nebo Paříže. Stalo se tak v polovině 20. let, když mu bylo 18 let. Pravděpodobně strávil alespoň nějaký čas v Číně na proslulé vojenské akademii Whampoa, kterou vedli čínští nacionalisté a která školila vietnamské revolucionáře ve strategii a taktice revolučního boje.

Le Duan vstoupil do Indočínské komunistické strany, když byla v roce 1930 založena. O rok později byl zpět ve Vietnamu zatčen, souzen a odsouzen za „spiknutí proti národní bezpečnosti“ k 20 letům vězení na ostrově Poulo Condore (Con Son). V roce 1936 se v Paříži dostala k moci vláda tzv. lidové fronty, která nařídila politickou amnestii pro tisíce vězňů ve francouzských koloniích, a Le Duan byl propuštěn. Vrátil se ke stranické organizační práci, převážně na jihu země. V roce 1940, po vypuknutí druhé světové války, francouzští kolonialisté shromáždili a uvěznili všechny známé levičáky a Le Duan byl vrácen do vězení Poulo Condore. Zde zůstal až do konce druhé světové války, kdy byl propuštěn odcházejícími Japonci, kteří okupovali francouzskou Indočínu. Stejně jako v případě mnoha revolucionářů na počátku tohoto století se Le Duanova revoluční výchova odehrávala ve vězení. Setkával se s dobře vzdělanými marxisty a zkušenými revolucionáři a trávil s nimi dlouhé hodiny diskusemi o teorii a strategii.

Během války s Viet Minhem (1945-1954), který vyhnal Francouze, vykonával Le Duan organizační a propagandistickou práci pro stranu na jihu, což byla relativně nedůležitá vojenská fronta. Le Duan tedy nemohl příliš přispět k vítězství, ale tato léta mu umožnila vybudovat si mezi Jižany politický elektorát, který mu později dobře posloužil.

V letech po vietminské válce se Le Duan zviditelnil tím, že se ujal úkolu zvýšit zemědělskou produkci v Severním Vietnamu, přičemž pracoval prostřednictvím stranického kádrového systému. Po katastrofální počáteční snaze o kolektivizaci zemědělství za Truong Chinha se ujal mobilizační práce na venkově a kolektivizaci dotáhl do úspěšného konce v roce 1960. Na třetím sjezdu strany v roce 1960 se Le Duan stal generálním tajemníkem strany a Ho předsedou strany.

.