Laura Chinchilla, celým jménem Laura Chinchilla Miranda, (narozena 28. března 1959, Desamparados, Kostarika), kostarická politička, viceprezidentka (2006-2008) a prezidentka (2010-2014) Kostariky. Byla první ženou, která byla zvolena kostarickou prezidentkou.
Chinchilla, nejstarší ze čtyř dětí, se narodila na předměstí kostarického hlavního města San José. Její středostavovská římskokatolická rodina se angažovala v celostátní politice: její otec Rafael Ángel Chinchilla byl v 70. a 80. letech dvakrát generálním kontrolórem země. Chinchilla získala bakalářský titul v oboru politických věd (1981) na Kostarické univerzitě a magisterský titul v oboru veřejné politiky (1989) na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu, D.C.
Po návratu do Kostariky udělala Chinchilla kariéru jako mezinárodní konzultantka specializující se na oblast reformy soudnictví a veřejné bezpečnosti pro organizace, jako jsou Americká agentura pro mezinárodní rozvoj, Meziamerická rozvojová banka a Rozvojový program OSN. Stala se také členkou řady mezinárodních výborů a nadací, které prosazovaly veřejnou bezpečnost a lidská práva, a na tato témata hojně přednášela a psala.
Chinchilla získala svou první veřejnou funkci v roce 1994, kdy se stala náměstkyní ministra veřejné bezpečnosti pod vedením prezidenta José Maríi Figuerese Olsena ze Strany národního osvobození (Partido Liberación Nacional; PLN). V roce 1996 byla povýšena na ministryni veřejné bezpečnosti a tuto funkci zastávala dva roky. V roce 2002 získala Chinchilla jako členka sociálnědemokratické strany PLN čtyřletý mandát v kostarickém zákonodárném shromáždění, kde zastupovala provincii San José. V návaznosti na svůj závazek v oblasti veřejné bezpečnosti a spravedlnosti zaměřila své legislativní úsilí na boj proti organizovanému zločinu, veřejné korupci, domácímu násilí a trestným činům páchaným na dětech. Vyzývala také k uzavření dohod o volném obchodu s různými světovými obchodními partnery a k liberalizaci státem kontrolovaných složek ekonomiky.
Na konci svého funkčního období v zákonodárném shromáždění, v roce 2006, se Chinchilla stala viceprezidentkou a ministryní spravedlnosti pod vedením nově zvoleného prezidenta Óscara Ariase Sáncheze, rovněž ze strany PLN. Arias nemohl v roce 2010 kandidovat na další funkční období, proto Chinchillu podpořil jako svého nástupce a ona v roce 2008 odstoupila, aby se mohla soustředit na prezidentskou kampaň. Přestože někteří oponenti přirovnávali Chinchillu k pouhé loutce odcházejícího prezidenta, získala si mnoho voličů svými sliby zvýšit výdaje na vymáhání práva a vzdělávání, bojovat proti nelegálnímu obchodu s drogami a vytvářet pracovní místa, zejména v ekologických a technologických podnicích. Její sociální konzervatismus, zejména její postoje proti potratům a sňatkům osob stejného pohlaví, také uklidnil mnoho voličů v převážně římskokatolické zemi. Dne 7. února 2010 Chinchilla zvítězila v prezidentských volbách se ziskem 46,8 % hlasů – o více než 20 procentních bodů před druhým v pořadí, Ottónem Solísem Fallasem ze středolevé Strany občanské akce (Partido Acción Ciudadana; PAC), který byl v roce 2006 Ariasovým hlavním vyzyvatelem.
Brzy po nástupu Chinchilly do funkce v květnu 2010 se v oblasti ostrova Calero vyostřil dlouholetý spor o hranice s Nikaraguou. Když Nikaragua začala bagrovat řeku San Juan, Chinchillova vláda prohlásila, že došlo k porušení suverenity její země. V říjnu 2010 vyslala Nikaragua do oblasti vojáky a Kostarika reagovala mobilizací příslušníků svých policejních sil. Chinchillova vláda později podala žalobu k Mezinárodnímu soudnímu dvoru, který v roce 2011 nařídil oběma stranám, aby své jednotky stáhly. Přestože byla za řešení situace převážně chválena, Chinchillova popularita klesla kvůli domácím problémům, zejména neschopnosti zavést daňovou reformu. Kromě toho byla její vláda poznamenána obviněními z korupce, což vedlo k rezignaci několika vysoce postavených úředníků. Její funkční období skončilo v květnu 2014 a jejím nástupcem se stal Luis Guillermo Solís.
Chinchilla se později angažovala v různých organizacích, včetně Meziamerického dialogu. Působila také na Institutu pro politiku a veřejné služby na Georgetownské univerzitě.