Laryngokéla označuje dilataci vakuoly hrtanové komory a v naprosté většině případů je jednostranná.8.

Na zobrazovacích metodách jsou tyto léze obecně charakterizovány jako dobře ohraničené, tenkostěnné, tekutinou nebo vzduchem vyplněné cystické léze v paraglotis. Komunikace s hrtanovou komorou není vždy identifikována a extra laryngeální rozšíření přes thyrohyoidní membránu může, ale nemusí být přítomno.

Epidemiologie

Téměř všechny laryngokély jsou jednostranné, v lékařské literatuře bylo popsáno pouze osm bilaterálních případů. Incidence se zdá být rovnoměrně rozložena mezi muže a ženy a nejčastěji se vyskytují ve středním a pozdějším věku 8,9.

Klinický obraz

Pokud jsou léze malé, jsou obvykle asymptomatické a náhodně objevené při zobrazování krku z jiných důvodů. Příznaky se liší podle velikosti a rozšíření léze a mohou zahrnovat: bolest v krku, dysfagii, stridor, bouli na krku a/nebo obstrukci dýchacích cest.

Patologie

Laryngocele jsou obvykle spíše získané než vrozené. Jsou vystlány pseudostratifikovaným, sloupcovitým, řasinkovým epitelem. Příležitostně mohou být přítomny oblasti stratifikovaného dlaždicového epitelu +/- submukózní serózní a slizniční žlázky.

Klasifikace

Popisují se tři podtypy laryngocele 2:

• vnitřní (nebo jednoduchá): dilatovaný komorový váček je omezen na paralaryngeální prostor; je obsažen thyrohyoidní membránou (~40 %)
• externí: váček herniuje přes thyrohyoidní membránu a povrchová část je dilatovaná (~25 %)
• smíšená: s dilatovanou vnitřní a vnější složkou (~45 %)

Rizikové faktory

Zvýšený intralaryngeální tlak sekundárně v důsledku:

• excesivního kašle
• hraní na dřevěné/dechové nástroje
• foukání skla
• obstrukční léze, např.např. nádor
• porod dítěte: vzácně hlášeno 7

Nález laryngokély by měl být podnětem k pátrání po základním laryngeálním karcinomu, který obturuje ústí hrtanové komory. 2. Laryngokéla: vzácně hlášena. Sekundární laryngokéla je termín používaný v případě, že příčinou laryngokély je nádor.

Radiografické znaky

Rentgenový snímek

Laryngokély jsou na rentgenových snímcích lépe patrné, pokud obsahují vzduch. V těchto případech lze pozorovat vzduchovou kapsu v měkkých tkáních horního krčního paralaryngu.

CT

Typicky je vidět jako dobře ohraničená, vzduchem nebo tekutinou naplněná léze související s paraglotis, která má kontinuitu s hrtanovou komorou. Rozsah samozřejmě závisí na podtypu.

Atenuační charakteristiky se mohou lišit v závislosti na obsahu laryngocele, ať už jde o vzduch, tekutinu a/nebo hlen.

MRI

Stejné morfologické charakteristiky pozorované na CT, obvykle:

• T1: nízký signál
• T2: vysoký signál
• T1C+ (Gd): Pokud jsou přítomny silné enhancement stěny, zvažte pyolaryngokélu

Léčba a prognóza

Chirurgická excize může být nutná, pokud je laryngokéla symptomatická. 5. Laryngokéla: chybějící až minimální lineární periferní enhancement.

Komplikace

• infekce: Infikovaná laryngokéla se nazývá pyolaryngokéla
  • vyskytuje se přibližně u 8-10 % laryngocelek 6
  • infekce v laryngocele se může rozšířit do přilehlých prostor hlavy a krku a může vést k supraglotitidě
• zvýšenému riziku karcinomu hrtanu

Diferenciální diagnostika

Diferenciální úvahy zahrnují:

• cysta hrtanu
• cysta tyroglosálního vývodu

.