Aktivismus a ACT UP

Kramer našel nové poslání v aktivismu v červenci 1981, po oznámení výskytu Kaposiho sarkomu, formy rakoviny, která byla nakonec připsána AIDS, mezi gayi v New Yorku a Kalifornii. Když gay přátelé a spolupracovníci začali této tehdy záhadné nemoci podléhat, Kramer se pustil do hledání řešení. Byrokratická, lékařská a politická netečnost, podpořená společenskými předsudky vůči homosexualitě, vedla k neadekvátní reakci na krizi AIDS, dlouhým čekacím lhůtám na zkušební léčbu a často astronomické finanční zátěži. V srpnu 1981 svolal Kramer skupinu zainteresovaných stran, včetně jednoho z lékařů, kteří si tohoto jevu původně všimli, aby vypracovali strategii boje proti této nemoci. Počátkem roku 1982 se skupina oficiálně přejmenovala na Gay Men’s Health Crisis (GMHC).

Kramerova pozice ve skupině byla od počátku nesnadná. Ačkoli ho povzbuzovala síť, která se vytvořila za účelem péče o muže sužované touto nemocí, z nichž mnozí si nemohli zaplatit lékařskou péči, začal být netrpělivý s tím, co považoval za politickou nesmělost skupiny. Získal si pověst agresivního a obviňujícího řečníka, který se obořil na vládu a podniky, jejichž nečinnosti a lhostejnosti přičítal rychlé šíření epidemie. Jeho úvodník z března 1983 v gay publikaci New York Native s názvem „1 112 and Counting“ možná vystihuje jeho styl. V tomto článku o pěti tisících slovech se ohradil proti zjevné neochotě Národního ústavu zdraví (NIH) uvolnit finanční prostředky na výzkum, proti domnělé lhostejnosti newyorského starosty Eda Kocha vůči epidemii, proti nespravedlnosti protokolů o zdravotním pojištění a proti tomu, co charakterizoval jako nezodpovědné sexuální chování ostatních gayů. Když v dubnu 1983 nebyl pozván na schůzku GMHC s Kochem, kde se mělo o nemoci diskutovat, vystoupil ze skupiny bez větších námitek ze strany jejího vedení, které ho považovalo za neřízenou střelu. Pozoruhodné je, že Kramer označil Kocha a další vládní a lékařské úředníky, jejichž pozornost věnovanou problému považoval za nedostatečnou, za „vrahy“. Jeden takový člověk – Anthony Fauci z Národního institutu pro alergie a infekční choroby (NIAID), pobočky NIH – se nakonec stal jeho spojencem, který přizval aktivisty bojující proti AIDS k účasti na jednáních NIH, kam předtím neměli přístup.

Na komunitním setkání v březnu 1987 Kramer vydal výzvu k přímější akci, která vyústila ve vytvoření Koalice pro uvolnění moci v boji proti AIDS (ACT UP). Tato organizace využívala protesty a demonstrace ke zvyšování povědomí o HIV/AIDS a k boji proti politickým a ekonomickým silám, které bránily rozvoji účinné léčby. Později téhož měsíce Kramer a další aktivisté ACT UP naplánovali a uskutečnili blokádu Wall Street poté, co byl lék na HIV azidothymidin (AZT) mimořádně rychle schválen americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), patentován farmaceutickou společností Burroughs-Wellcome a předepisován za roční cenu přibližně 10 000 dolarů – čímž byl fakticky vytvořen lukrativní monopol – zatímco jiné léky byly ponechány v desetiletém schvalovacím procesu FDA. Skupina, jejíž počet rychle rostl, zorganizovala v říjnu 1988 pokus o vniknutí do sídla FDA ve snaze upozornit na pomalé schvalování dalších, velmi potřebných experimentálních léků. ACT UP se znovu zaměřila na Burroughs-Wellcome v září 1989, kdy se malá skupina aktivistů vplížila na newyorskou burzu a připoutala se k zábradlí poté, co vyvěsila transparent vyzývající k prodeji akcií Burroughs-Wellcome. Venku je podpořilo více než 1 000 aktivistů, kteří rozdávali letáky vybízející k témuž. Tato taktika se zasloužila o snížení ceny AZT přibližně o 4 000 dolarů. V prosinci téhož roku aktivisté ACT UP obsadili katedrálu svatého Patrika v New Yorku, aby protestovali proti postojům římskokatolické církve k homosexualitě a profylaxi, což Kramer, dlouholetý kritik úřadujícího kardinála Johna O’Connora, oslavil.