Laplaceův démon

Vědecká revoluce začala v sedmnáctém století, kdy Sir Isaac Newton vyvinul kalkul a zákony klasické mechaniky. Poté vědci nahlíželi na přírodu ze zásadně odlišné perspektivy. Newtonova fyzika poprvé umožnila vědcům určit dynamiku těles pomocí jednoduchých rovnic.

Newtonova práce v této oblasti pokračovala koncem osmnáctého a začátkem devatenáctého století díky francouzskému fyzikovi Pierru-SimonuLaplaceovi. Laplaceovi je připisován následující slavný citát, který je často označován jako „Laplaceův démon“.

„Laplaceův démon“ se týká myšlenky determinismu, totiž víry, že minulost zcela určuje budoucnost. Je zřejmé,že lze pochopit, proč byl determinismus pro vědce (a filosofy – determinismus má kořeny, které lze vysledovat až k Sokratovi) tak přitažlivý. Tato pasáž měla skutečně silný vliv na určování směru vědy v následujících letech a na počátku 19. století se determinismus mezi mnoha vědci velmi pevně zakořenil.V Laplaceově světě by bylo vše předem dáno – žádná náhoda, žádná volba a žádná nejistota.

Příroda je však mnohem chytřejší. Ke konci 19. století se matematici a vědci začali setkávat s velmi obtížně řešitelnými rovnicemi – některé byly ve skutečnosti zcela neřešitelné. Zvláště obtížnou skupinou matematických rovnic byly nelineární diferenciální rovnice.

Zpočátku existoval strašně obtížný a nevyřešitelný problém tří vzájemně se gravitačně přitahujících těles – takzvaný „problém tří těles“ (nebo jeho zobecnění na „n-tělesa“).

Zpočátku byly problémy jako tyto zavrhovány jako zvláštní případy a z velké části ignorovány. Ukázalo se, že tyto takzvané „speciální případy“ přinesly zrod nového způsobu myšlení. Když byly tyto rovnice konečně podrobně prozkoumány, začalo v matematice a vědě docházet k zásadní změně, která nakonec vyvrátila myšlenky determinismu. Začaly se objevovat náznaky vědy, která bude známá jako „chaos“. Nejlépe to vyjádřil Niels Bohrs: