Abstrakt a úvod

Abstrakt

Myoperikarditida je primárně perikardiální zánětlivý syndrom vyskytující se při splnění klinických diagnostických kritérií pro perikarditidu a současném mírném postižení myokardu dokumentovaném elevací biomarkerů myokardiálního poškození (tj. zvýšenými troponiny). Omezené klinické údaje o příčinách myoperikarditidy naznačují, že v rozvinutých zemích patří mezi nejčastější příčiny virové infekce. Kardiotropní viry mohou způsobit zánět perikardu a myokardu prostřednictvím přímých cytolytických nebo cytotoxických účinků a/nebo následných imunitně zprostředkovaných mechanismů. Mnoho případů myoperikarditidy je subklinických. U jiných pacientů jsou srdeční příznaky a projevy zastíněny systémovými projevy infekce nebo zánětu. Zvýšená citlivost troponinových testů a současné široké používání troponinů výrazně zvýšilo počet hlášených případů. Léčba je podobná té, která je uváděna u perikarditidy, obecně se snížením empirických protizánětlivých dávek zaměřených především na kontrolu příznaků. Doporučuje se odpočinek a vyhýbání se fyzické aktivitě nad rámec běžných sedavých činností po dobu 6 měsíců, doporučuje se stejně jako u myokarditidy. V současné době neexistují důkazy, že by zvýšení troponinu znamenalo horší prognózu (tj. vyšší riziko recidivy, úmrtí nebo transplantace) u pacientů se zachovanou funkcí levé komory. Obvykle dochází ke kompletní remisi za 3-6 měsíců.

Úvod

V klinické praxi je perikarditida často doprovázena určitým stupněm postižení myokardu, které se obvykle projevuje elevací srdečních troponinů. Hlavním důvodem těchto nálezů je skutečnost, že perikarditida a myokarditida nejsou zcela oddělené jednotky a mohou mít společné etiologické původce (zejména viry) a v klinické praxi se setkáváme se spektrem myoperikardiálních zánětlivých syndromů, od čisté perikarditidy až po smíšené formy s narůstajícím postižením myokardu, často označované jako „myoperikarditida“ a „perimyokarditida“. Tyto syndromy mají zřídkakdy stejnou intenzitu klinických projevů. Většina pacientů má buď primárně myokarditické, nebo perikarditické příznaky. Ačkoli se termíny „myoperikarditida“ a „perimyokarditida“ často používají zaměnitelně, byly tyto dva termíny určeny k odlišení primárně perikarditických syndromů (myoperikarditida) od primárně myokarditického onemocnění (perimyokarditida). Postižení myokardu je obecně zřetelnější a nápadnější v dětských případech a u mladších dospělých, zejména mužů. V klinické praxi a v literatuře je termín myoperikarditida poněkud eufoničtější a běžně se používá k popisu celého spektra perikarditid spojených s poškozením myokardu.

Cílem tohoto přehledu je analyzovat současné dostupné poznatky o etiologii, definici, diagnostice, léčbě a prognóze myoperikarditidy se zaměřením na novější publikace za posledních 5 let. Potenciálně relevantní studie publikované do září 2012 byly vyhledány v BioMed Central, Cochrane Collaboration Database of Randomized Trials, ClinicalTrials.gov, EMBASE, Google Scholar, MEDLINE/PubMed a Scopus. Články byly vybrány na základě jejich klinické relevance a potenciálního dopadu na léčbu onemocnění.

.