Krocani tráví většinu času na zemi a přes den často raději utíkají, aby unikli nebezpečí, než aby létali, ačkoli mohou v nouzi létat rychle a výkonně na krátké vzdálenosti, jak to dělá většina ptáků tohoto řádu. Hnízdí obvykle vysoko na stromech, daleko od predátorů lovících v noci, jako jsou jaguáři, a obvykle v rodinné skupině.
Krocan osmahlý je z hlediska svých potravních zvyklostí generalista. Je známo, že se živí širokou škálou potravy, mimo jiné hmyzem, jako jsou brouci, můry a listonoši, semeny trav, ořechy a listy (Sugihara a Heston 1981). Bylo zjištěno, že v lednu před začátkem hnízdní sezóny se samci krocanů ocasatých živí výrazně více než v době, kdy je hnízdní sezóna v plném proudu (Sugihara a Heston 1981). Před začátkem hnízdní sezóny byli dospělí samci krocana okatého pozorováni v hejnech, která obvykle nebyla větší než tři dospělí ptáci, zatímco hejna o osmi a více ptácích se skládala z ročních krocanů a slepic (Sugihara a Heston 1981).
Hnízdní sezóna krocana okatého začíná začátkem února, kdy se ozývají první houkání. Hnízdní sezóna vrcholí v březnu a končí koncem dubna. Samci krocanů okatých předvádějí složité, temperamentní vystoupení, aby přilákali samice (Gonzalez et al. 1998). Krůty okaté používají vějíře na ocase stejně jako severoamerické poddruhy krocanů; mezi předváděním krocanů okatých a jejich severoamerických příbuzných je však několik výrazných rozdílů. Samci krocanů začínají pářící tanec poklepáváním nohou o zem v rychlém sledu za sebou. Poté samci pohybují ocasními pery ze strany na stranu a zároveň rychle vibrují křídly a tahají jejich špičky o zem. Při tomto tanci se samec pohybuje kolem samice a dbá na to, aby hřbetní plochu ocasních per měla samice neustále na očích (Gonzalez et al. 1998). Mláďata krocanů okatých se líhnou v květnu až červenci po 28denní inkubační době. Samice krocana okatého snášejí 8-15 vajec do dobře ukrytého hnízda na zemi. Mláďata jsou pokryta červenohnědým mladým peřím, které jim umožňuje splynout s okolím a skrýt se před predátory. Mláďata jsou prekociální a po jedné noci jsou schopna opustit hnízdo. Poté následují svou matku až do dosažení mladé dospělosti, kdy se začínají stěhovat, i když se často znovu seskupují k hnízdění.
Vokalizace krocanů osikových je podobná vokalizaci jejich severních příbuzných, avšak samčí vokalizace známá jako „gobble“ je ve srovnání s nimi zcela odlišná. Gobble začíná několika nízkofrekvenčními „údery“, které se podobají zvuku startování malého benzinového motoru. Když se tempo úderů zvýší, ozve se typický gobble“ (Gonzalez et al. 1998). Branton a Berryhill (2007) vypozorovali, že samec krocana osikového sám o sobě nehouká jako krocan divoký. Jeho zpěv je spíše výrazný a zahrnuje asi šest až sedm basových tónů připomínajících bongo, které se zrychlují v kadenci i hlasitosti, až je dosaženo crescenda, kdy je hlava ptáka plně vztyčena, zatímco vydává poměrně vysokou, ale melodickou sérii seknutí. Krocan okatý obvykle začíná zpívat 20 až 25 minut před východem slunce – podobně jako divoký krocan
.