Můj pokračující seriál o tom, jak se komici vyrovnávají s tím, že jsou chráněni doma i bez vystoupení, pokračuje s komikem a hercem Johnem Hentonem.

Podle všeho je Henton pravděpodobně jedním z nejlepších komiků, s nimiž se dá pracovat nejen na jevišti, ale i v rádiu. Jeho suchý projev ve spojení s vtipným materiálem z něj dělá jednoho vtipného chlápka. Henton vystupoval v pořadech „The Arsenio Hall Show“ a „Bob Hope’s Young Comedian’s Special“ a také v „The Tonight Show with Jay Leno“.

Henton hrál ve svém vlastním půlhodinovém komediálním speciálu pro Showtime „John Henton:

V dubnu 1993 byl Henton obsazen do seriálu televize FOX „Living Single“, kde hrály Queen Latifah, Kim Fields a Kim Coles. Seriál získal hvězdnou sledovanost a TV Guide vybral Hentonovu postavu jako jednu z „průlomových“ postav sezóny 1993-podzim. Hentonova práce nezůstala bez povšimnutí a v letech 2001 a 2002 byl oceněn nominací na NAACP Image Award za nejlepšího herce ve vedlejší roli v komediálním seriálu.

Když jsem se ho zeptal, jak se drží, odpověděl: „Mám se dobře. Nepotřebuju zrovna nasedat do letadla. Je to děsivá doba, člověče, takže jo, je mi dobře, že jsem schovaný na místě, protože stejně nemám rád lidi.“

Stejně jako většina z nás jsme nevěděli, že v polovině března bude výluka pro zábavu. „Poslední vystoupení jsem měl tak v únoru,“ řekl. „V březnu jsem měl naplánovaný týden, ale musel jsem jet za dcerou, takže jsem to prošvihl, ale myslel jsem si, že to za pár týdnů doženu (smích), takže jsem nevěděl, že je to ono. Každopádně by se mi ta pauza hodila, zůstal bych doma a snažil se napsat nějaké nové věci. Rozhodně mám teď na věci nový pohled. Uvidíme, jak to všechno dopadne, až se konečně dostanu na pódium.“

Henton to zřejmě zvládá nejlépe, jak jen může, a má štěstí, že má nablízku rodinu, se kterou žije v Clevelandu ve státě Ohio. Myslím, že to zvládá dobře, protože se stejně nikdy moc nerad stýkal s lidmi. Můžu se s tím ztotožnit. S návratem na pódia také příliš nespěchá, ale ví, že to bude mít úplně jiná pravidla.

„Vím, že to bude jiné než to, co jsem dělal v 80. letech,“ řekl. „Bude to pro mě velká změna a netěším se na to, vůbec ne. Chci říct, že jsem už několik měsíců nikomu nepodal ruku.“

Když už jsme u toho, Henton dodržuje všechny pokyny dost nábožně, to je jisté.

„Myju si ruce dvacet vteřin a člověče, to je prostě jako blázen, protože jsem si uvědomil, že moje hygiena je opravdu nedostatečná. Ani zdaleka jsem si neumyl dvě ‚Všechno nejlepší‘. Nemyla jsem se zdaleka tolik, takže se teď cítím mnohem čistší.“

Osobně za sebe říkám, že jsem nedočkavý a připravený znovu vystoupit před ‚živým‘ publikem. Mám připraveno dobrých 30 minut pandemického materiálu a nejlepší na tom je, že až se dostanu k dalšímu vystoupení, budu vystupovat jako první jako moderátor/emcee pořadu, takže rozestoupený, šest stop od sebe vzdálený dav uslyší moje věci jako první.“

„To je věc, která mi vrtá hlavou, musím napsat něco jiného, protože každý komik v zemi bude dělat nějaké pandemické věci,“ řekl Henton. „Chci říct, že musíš sledovat třeba hodinu pandemických vtipů, takže musíš mít něco jiného, protože jako headliner musím mít nějaké nové věci, nebo o tom vůbec nemluvit.“

Oh, člověče, to mě nenapadlo, navíc pravděpodobnost, že budeš mít nějaký cross-over materiál, by mohla být vysoká vzhledem k podobnosti zážitků, kterými jsme si všichni prošli jako země chráněných obyvatel na místě.

Jedna věc je jistá, Henton není zrovna Zoom. Dělal jsem to třikrát a je to prostě divné vystupovat pro tyhle malé čtverečky na počítači a v němém rozpoložení, dokud na mě nepřijde řada.“

„Musíš mít tu interakci s publikem. Právě o tom je komedie. Na Zoomu jsem ještě nic nedělal, teda slyšel jsem, že pár lidí dělá věci, které jsou úspěšné, ale jak jsem řekl, tyhle věci jsou pro mě teď až moc divné. Jsem prostě příliš starý a ustrnulý ve svých zvyklostech (smích). Tyhle mladé děti se svými malými show Zoom. To mě nebaví.“

Hej, aspoň že cvičí, to se musí nechat. Ve sklepě má posilovnu, takže si vytvořil rutinu, aby udržel svou mysl i tělo v dobré kondici.

„Mým cílem je vyjít z toho lepší, než když jsem do toho šel. Čtu, poslouchám hudbu, snažím se psát, snažím se být kreativní a prostě se držet dál od lidí, ale to je pro mě snadné. Zmínil jsem se, že je to pro mě dobré období, kdy jsem daleko od lidí? Jsem ve svém živlu a uvědomila jsem si, že se můj život zas tak moc nezměnil, protože nikdy nikam nechodím, takže jsem stejně nebyla mezi lidmi. Ušetřila jsem nějaké peníze za jízdy Uberem, protože nebylo kam jít. Už nechodím do čistírny, protože nosím stejné tepláky. Jediné, co teď musím dělat, je prát tak jednou za měsíc.“

Ze všech komiků, se kterými jsem dělal rozhovor, je Henton asi nejpragmatičtější, ale také nejvděčnější. Respektuje, že ostatní nosí obličejovou masku, když je to potřeba, ale zase nezní, jako by musel, protože se lidem vždycky vyhýbal. Když nakupuje, uznává ty, kteří v obchodech s potravinami pracují, a to je milé.

„Jo, Howie, všichni ti nezbytní pracovníci v první linii v obchodech s potravinami, chodil jsem za nimi a děkoval jim jako policistům a hasičům po 11. září a říkal: ‚Děkuji vám za vaši službu, vážím si toho. Můžeš mi teď nahoře přinést krabici buráků? Moc vám děkuju.“

Samozřejmě jsem spolupracoval s Hentonem tady nahoře v Tahoe, ale také v Las Vegas, a doufám, že brzy otevřou své komediální podniky. Zdá se, že tam dole to v tomto směru určitě zaostává. Ptal jsem se ho, jestli mu nechybí práce na Stripu, všichni ti lidé, kteří chodí na představení. „Už nemám důvod jezdit do Vegas, Howie. Když zabili bufet, tak prostě zabili mou chuť jezdit do Vegas.“

Stejně jako u všech ostatních rozhovorů jsem chtěl zachovat konzistenci a zaměřit se na pandemii, ale chtěl jsem vědět, jestli měl vůbec příležitost protestovat, a jistě, Henton se opět držel v linii vyhýbání se lidem.

„Ukrýváme se a protestujeme na místě, Howie. Mám v obýváku vyvěšenou ceduli, ale nikomu do toho nic není.“ „Cože?

Kéž byste mohli slyšet Johnův přednes, když mluví, prostě mě to rozesměje.

Stejně jako ostatním komediálním kamarádům jsem mu řekl, že s nimi zůstanu v kontaktu, protože mi prostě chybí, abych s nimi trávil čas.“

„Musíš mít to uvolnění,“ řekl. „Musíme zůstat jen u toho, že jsme vtipní. Chci říct, že když jsou věci takhle šílené, musíš mít nějaké východisko. Jedny z nejlepších vtipů, co jsem kdy slyšel, byly na pohřbech. Potřebujete to uvolnění, aby tam někdo byl nahoře (smích). Už jsem si to odseděl. Dělal jsem dvacet minut na pohřbech.“

Člověče, už se nemůžu dočkat, až se vrátím na pódium a budu to zabíjet.