Život po baseballu už pro Kojiho Ueharu začal a bývalý ligový nadhazovač si vychutnává klid po svém náhlém odchodu do důchodu v polovině letošní sezony a následném mediálním turné.

Poprvé po 21 letech netrénuje mimo sezónu a 44letý hráč, který zasvětil svůj život baseballu, uvedl, že stále přechází ze života plného struktury do života relativně normálního.

(Bývalý prvoligový nadhazovač Kodži Uehara v rozhovoru pro Kyodo News v Tokiu 16. prosince 2019)

„Každý den se sám sebe ptám, co budu dělat. Právě teď se setkávám se všemi lidmi, se kterými jsem se v dobách, kdy jsem hrál, nestíhal vídat, a doháním ztracený čas,“ řekl Uehara v nedávném rozhovoru pro Kyodo News.

„Nemám žádné konkrétní plány ohledně druhé kariéry. Nemám takový zájem o vedení týmu. Chci budovat vztahy s hráči, takže to je asi spíš práce trenéra. Nikdy v životě jsem neměl žádného nadhazovacího mentora, takže jím chci být.“

Uehara si užil poměrně dlouhou kariéru, ale to mu nijak neusnadňuje přípravu na život mimo hřiště a nevyhnutelné fyzické zhoršení, které přichází s tím, že už netrénuje jako profesionál.

Je „zvláštní“, jak jeho nyní poměrně sedavý život a méně přísné stravovací návyky mění jeho tělo, řekl. Neběhá ani netrénuje se zátěží, což dělal každou zimu od střední školy.

Jeho identita byla postavena na hraní baseballu, dojíždění na stadiony a dodržování házecích programů. Ale od té doby, co od toho všeho v květnu odešel, musí žít s tím, že hra pokračuje bez něj.

Stýská se mu? Samozřejmě, řekl. Ale lpění na naději, že se vrátí k dřívější slávě, pro něj nepřipadalo v úvahu. Měl možnost odejít za vlastních podmínek a využil ji.

Po zahájení sezony 2019 ve farmářském týmu Yomiuri Giants a výsledku 0:0 s ERA 4,00 v devíti zápasech oznámil odchod do důchodu.

(Nováček Yomiuri Giants Kodži Uehara pláče na kopci poté, co byl 5. října 1999 donucen úmyslně odejít s pálkařem Yakult Swallows Robertem Petaginem)

„Samozřejmě bych s oznámením odchodu do důchodu nejraději počkal do konce sezony, ale baseball je hra čísel. Musel jsem nechat čísla mluvit sama za sebe. Bylo na čase, abych odstoupil a dal šanci mladším hráčům,“ řekl.

„Dal jsem si tříměsíční lhůtu, ale neměl jsem výsledky ani povolání, takže nemělo smysl odkládat odchod do důchodu. Rozhodnutí odejít ze hry není nikdy pro nikoho snadné, ale nelituji toho.“

Uehara zůstane navždy v paměti pro své výstřelky na kopci, zejména v Japonsku, zemi, kde ve sportu přetrvávají prvky samurajského kodexu chování – sebekázeň, sebeobětování a věrnost pánovi.

V jedné slavné epizodě v roce 1999 v Nippon Professional Baseball se Uehara na kopci rozplakal, když mu bylo nařízeno, aby úmyslně vyprovodil sluggera, který usiloval o ligový titul v homerunu. V témže roce Uehara vyhrál 20 zápasů a byl vyhlášen nováčkem roku.

„Projevil jsem neúctu ke svému manažerovi. To se v kultuře nedělá. Jsem si jistý, že jsem naštval mnoho fanoušků Giants,“ řekl.

Život profesionálního sportovce mu podle jeho slov dokonale vyhovoval, jeho pohrdání prohrami bylo vždy mnohem silnější emocí než láska k vítězství, což znamená, že mu na kopci nikdy nechyběla motivace.

Jako člověk, který se jako amatér účastnil mezinárodních akcí a dvou olympijských her v letech 2004 a 2008, Uehara ví, že hry nabízejí sportovcům šanci zazářit a zviditelnit své jméno.

Na otázku, zda má nějakou radu pro mladší a méně zkušené hráče, kteří budou v roce 2020 v Tokiu tvořit soupisku národního týmu, Uehara odpověděl, že by si měli užít každý kousek této zkušenosti – pozornost, kontrolu a záři reflektorů.

„Kdo ví, možná je to naposledy, co vidíme baseball v olympijském programu. Měli by se cítit poctěni, že jsou v týmu, a držet se každého okamžiku. Přerušují (pravidelnou) sezónu. Je to velká věc, když jste jedním z 24 hráčů vybraných z 12 týmů.“

Uehara v tom nikdy nebyl kvůli penězům, ale jako sportovec řekl, že peníze, nebo ochota týmu je zaplatit, jsou nejjasnějším měřítkem „hodnoty“.“

Ačkoli Uehara není z těch, kteří se zabývají minulostí, řekl, že by přišel na mizinu, kdyby přijal druholigovou smlouvu, kterou mu tehdejší Anaheim Angels nabídli v roce 1998, když absolvoval Ósackou univerzitu zdravotních a sportovních věd.

„Musel bych strávit dva roky v Double-A a moje výplata byla 100 000 jenů (asi 900 dolarů) měsíčně. To je mnohem méně, než kolik tady vydělávají vývojoví hráči. Je to příjem na částečný úvazek při plném úsilí,“ řekl.

Byl to zlom v jeho kariéře. Poté, co odmítl smlouvu s druholigovými Angels, začal svou profesionální baseballovou kariéru v Japonsku v týmu Yomiuri a dále hrál za Baltimore Orioles, Texas Rangers, Chicago Cubs a Boston Red Sox.

V tokijském týmu Giants strávil 10 sezón, především jako rozehrávač, ale ve 436 zápasech v hlavní soutěži působil převážně v rolích středních až pozdních směn.

„Nezačínal jsem jako closer (v Bostonu), byl jsem mop-up man, ale ta sezóna skončila zázračně,“ řekl v narážce na rok 2013, kdy dostal poslední tři outy v rozhodujícím zápase Světové série.

(Boston Red Sox closer Koji Uehara je zvedán spoluhráčem poté, co Red Sox porazili St Louis Cardinals v šestém zápase a vyhráli Světovou sérii 31. října 2013.)

Uehara řekl, že jeho role nadhazovače nebyla v první lize nikdy definována a bylo těžké zvyknout si na roli podavače, kdy si nadhazovači nikdy nejsou jisti, kdy mají začít s rozcvičovací rutinou a kdy nastoupit do hry.

I když mezi Japonskem a USA nasbíral 100 vítězství, 100 zákroků a 100 držení, Uehara řekl, že se stále cítí jako Jack mnoha řemesel, protože mu nikdy nebylo dovoleno zvládnout jen jedno a na sklonku života byl střídán mezi střídáním a zavíráním.

Řekl, že srovnáváním mezi majors a NPB ničeho nedosáhne, ale přiznává, že si užívá respektu a svobody, které mu poskytly týmy MLB, a tvrdé lásky, které se mu dostalo od domácích fanoušků.

A je to cit, který chce oplatit.

Uehara doufá, že udělá, co bude moci, aby baseballu něco vrátil, a pravděpodobně se s ním nějakým způsobem spojí.

Změna některých zastaralých japonských baseballových tradic je podle něj jedním ze způsobů, jak chce přispět, protože na tom závisí budoucnost tohoto sportu v jeho vlasti.

„Není to tak, že by jeden byl lepší než druhý. Jako někdo, kdo má znalosti jak o japonském baseballu, tak o baseballu v Major League, mám pocit, že mohu mladým perspektivním hráčům baseballu v Japonsku nabídnout to nejlepší z obou světů,“ řekl.