Koizumi Džuničiró, (narozen 8. ledna 1942, Jokosuka, prefektura Kanagawa, Japonsko), japonský politik třetí generace, který byl v letech 2001-2006 premiérem Japonska.

Koizumiho otec i dědeček byli poslanci parlamentu. V roce 1967 vystudoval ekonomii na univerzitě Keio v Tokiu a poté navštěvoval London School of Economics. Po smrti svého otce v roce 1969 neúspěšně kandidoval na poslanecký mandát, v roce 1972 kandidoval znovu a byl zvolen. V letech 1992-93 byl ministrem pošt a telekomunikací a v letech 1988-89 a 1996-98 ministrem zdravotnictví a sociální péče. V letech 1995 a 1998 neúspěšně kandidoval na post předsedy dominantní Liberálně-demokratické strany (LDP); po rezignaci Moriho Joširóa v dubnu 2001 se Koizumi o tento post ucházel znovu, zvítězil a záhy byl potvrzen ve funkci premiéra. Jednalo se o první volbu šéfa LDP, v níž mohli hlasovat řadoví členové strany na úrovni prefektur i členové sněmu, a zvítězil s rozhodujícím náskokem.

Díky pověsti nekonvenčního zastánce reforem jak ve straně, tak ve vládě se Koizumi těšil široké oblibě. Jmenoval kabinet, který se vymykal tradičním stranickým frakcím a jehož součástí bylo rekordních pět žen, mezi nimiž byla i Tanaka Makiko (dcera bývalého premiéra Tanaky Kakueie) na postu ministryně zahraničí. Jeho deklarované ekonomické cíle – mezi něž patřila privatizace poštovního systému, snížení vládních výdajů a ukončení podpory krachujících podniků – narazily v parlamentu na odpor. V diplomacii byl konzervativní, po útocích z 11. září 2001 silně podporoval Spojené státy a každoročně navštěvoval svatyni Jasukuni (kde jsou pohřbeni japonští váleční oběti, zejména z druhé světové války), což vyvolalo protesty Číny a obou Korejí. Přestože se mělo za to, že jeho politika v krátkodobém horizontu pravděpodobně prohloubí recesi v zemi, veřejnost ho nadále podporovala. V lednu 2002 však jeho populární image reformátora utrpěla, když z vlády odvolal prostořekého Tanaku, který ho otevřeně kritizoval. Nicméně jeho osobní popularita zůstala vysoká a v celostátních volbách v listopadu 2003 dovedl LDP k vítězství v parlamentních volbách a byl potvrzen na další funkční období ve funkci premiéra.

Když Koizumi pokračoval ve svých plánech na privatizaci poštovního systému země (jehož součástí byla i spořitelna a pojišťovna), narazil na rostoucí odpor kvůli obavám ze ztráty pracovních míst a omezení služeb. V roce 2005 Sněmovna reprezentantů (horní komora parlamentu) jeho plán na privatizaci pošt zamítla, což Koizumiho přimělo k vypsání nových voleb do Sněmovny reprezentantů (dolní komora parlamentu). Zároveň provedl čistku v LDP od odpůrců svého plánu. Volby, které se konaly v září, znamenaly rozhodující vítězství LDP, která získala většinu křesel. Vzhledem k omezení funkčního období LDP opustil Koizumi v září 2006 svůj úřad a jeho nástupcem se stal Šinzó Abe. V roce 2008 Koizumi oznámil, že po skončení svého mandátu ve Sněmovně reprezentantů v následujícím roce odejde z politiky; jeho nástupcem byl zvolen jeho syn Šindžiro. Starší Koizumi se zpočátku na veřejnosti příliš neprojevoval, ale po havárii ve Fukušimě v roce 2011 se stal otevřeným kritikem jaderné energie.