Typ vakuové elektronky používané jako zesilovač a/nebo oscilátor pro UHF a mikrovlnné signály. Obvykle se používá jako zdroj vysokého kmitočtu v aplikacích, jako jsou urychlovače částic, UHF televizní vysílání a satelitní pozemní stanice. Klystron byl vynalezen na Stanfordově univerzitě v roce 1937 a původně se používal jako oscilátor v radarových přijímačích během druhé světové války.
Klystronová elektronka využívá proudy elektronů s řízenou rychlostí, které procházejí rezonanční dutinou. Elektrony v klystronové trubici jsou urychlovány na řízenou rychlost působením několika set voltů. Když elektrony opustí zahřátou katodu elektronky, jsou vedeny úzkou mezerou do rezonanční komory, kde na ně působí vf signál. Elektrony se shlukují a směřují do jedné nebo více dalších komor, které jsou naladěny na pracovní frekvenci elektronky nebo blízko ní. V komorách se indukují silná VF pole, protože svazky elektronů odevzdávají energii. Tato pole se nakonec shromažďují ve výstupní rezonanční komoře. Viz magnetron a dioda.