Nedávno jsem byl požádán o přezkoumání konceptu, který byl diskutován na semináři Functional Anatomic Palpation Systems™ SPINE a který se týkal Ligamentum Nuchae. Na semináři probíráme palpaci a hodnocení a také klinický význam této často opomíjené struktury měkkých tkání….na to samozřejmě navazuje seminář Functional Range Release™ soft tissue SPINE, kde se vyučuje léčba tohoto vazu. Bohužel (hlavně pro pacienty) se většina manuálně praktikujících lékařů tímto vazem naposledy zabývala na hodinách anatomie.

Ligamentum nuchae je husté, dvojlomné, trojúhelníkové středočárové fibroelastické mezisvalové septum. Táhne se od zevního týlního výběžku k trnu C7 a upíná se na střední část zevního týlního hřebene, zadní tuberkulus C1 a mediální stranu krčních bifidálních trnů. Odlišuje se od supraspinózních a interspinózních vazů a je tvořen především aponeurotickými úpony přilehlého a vedlejšího krčního svalstva. Od povrchových po hluboké jsou to svaly trapéz, rombický sval malý, splenius capitus a serratus posterior superior. Z anatomického a možná i klinického hlediska je rovněž důležité, že mezi týlem a C1 a mezi C1 a C2 jsou přímé vazivové úpony s tvrdou plenou míšní.1 Tento poslední bod je zvláště zajímavý pro ty, kteří běžně léčí bolesti hlavy související s krční páteří, vzhledem k tomu, že ačkoli je většina kraniální dury inervována trojklanným nervem (CN V), infratentoriální část je inervována horními krčními nervy.

***pro více informací na téma dysfunkce krční páteře a bolesti krku doporučuji přečíst:

Bilaterální mechanicko-bolestivá citlivost nad trigeminální oblastí u pacientů s chronickou mechanickou bolestí šíje od La Touche R et al. – The Journal of Pain 2010; 11(3): 256-263

….taktéž číst o trigeminocervikálním jádru caudalis v šedé hmotě míšní míchy a jeho možném vztahu k symptomům bolesti hlavy z oblasti šíje.

Jak také: Alix ME, Bates D. A proposed etiology of Cerivicogenic Headache: The Neurophysiologic Basis and Anatomic Relationship between the Dura Mater and the Rectus Capitus Posterior Minor Muscle. JMPT 1999; 22(8): 534-539.

Zpět k tématu… Ligamentum nuchae by mělo být posuzováno a léčeno z několika důvodů. Pokud jde o zjevné poranění, vaz může být a často bývá poraněn při dopravních nehodách, při nichž došlo k mechanismu „whiplash“. Při hyperflexi (>10 stupňů od vertikály) jsou krční interspinózní vazy, které splývají s ligamentum nuchae, prodlouženy do maximálního fyziologického rozsahu a jsou náchylné k natržení. Nedostatečná léčba zaměřená na tuto strukturu může mít za následek hojení s převahou restriktivní fibrózy, což může vést k přetrvávající bolesti a omezení flexe (vaz je jedním z hlavních synergistů funkčního rozsahu pro krční flexi, jak je uvedeno v systému terapie měkkých tkání Functional Range Release™). Kromě toho, vzhledem k tomu, že struktura poskytuje úchyt pro různé další struktury, je vliv na pohyb a biomechaniku krční páteře daleko širší.

Pokud jde o neakutní bolest krční páteře, kontrakce pojivové tkáně obklopující vaz může vést k omezení pohybu v přední flexi a rotaci, které může přetrvávat i poté, co došlo k uvolnění okolního svalstva. K takové kontrakci může dojít v důsledku posturálních mechanismů, například obvyklých poloh zahrnujících zvýšenou krční lordózu (jak je často vidět u běžného „horního zkříženého držení těla“), která udržuje strukturu ve zkrácené poloze, nebo v důsledku dlouhodobého napětí/stresu, k němuž dochází například při abnormálním držení těla ve spánku. K tomu druhému může dojít u osob spících na zádech, které používají velký polštář udržující hlavu ve flexi.

1. Dean, N.A. a B.S. Mitchell 2002. Anatomický vztah mezi nuchálním vazem (ligamentum nuchae) a tvrdou plenou míšní v kraniocervikální oblasti. Clin. Anat. 15:182-185.

.