Když pes spí, spí tvrdě a spokojeně ignoruje jakékoli vyrušení ze strany člověka nebo zvířete – dokud jeho pán neotevře konzervu s jídlem – v takovém případě je každý pes, který za to stojí, ve vteřině na místě díky schopnosti selektivně používat sluch a odfiltrovat nedůležité zvuky z okolí. To vše je možné díky tomu, že smyslové buňky psa nejsou napojeny přímo na ucho, ale prostřednictvím speciálních nervových drah na lebeční nerv, který je zodpovědný za sluch – a pes je může jednoduše zapínat a vypínat jako vypínač světla.
To neznamená, že by psi měli zvlášť dobrý sluch, alespoň co se týče hlasitosti, ale oproti svým pánům mají jednu výhodu: slyší velmi nízké a velmi vysoké tóny. „Zatímco člověk dokáže vědomě vnímat pouze zvuky v rozsahu přibližně 60 až 2 000 hertzů, pes je schopen slyšet až 65 000 hertzů,“ říká Stefan Launer, stálý odborník společnosti Sonova na audiologický výzkum a senior viceprezident pro vědu &technologie. Proto nemá příliš smysl na psa křičet, když neposlouchá; místo toho je pravděpodobnější, že kýženého výsledku dosáhnete jemnějším povelem vyšším tónem hlasu.“
Psi mají navíc 17 ušních svalů, které jim pomáhají lokalizovat zvuk, a mohou pohybovat ušima nezávisle na sobě v širokém okruhu. Mohou tak nasměrovat ušní boltce daným směrem, aby co nejefektivněji zachytili zvukové vlny ze zdroje. Tato lokalizační schopnost je stejně užitečná pro psa i majitele – zvířata dokonale slyší povely, i když jejich páníčci náhodou nejsou v dohledu.
Ale co se stane, když pes ztratí sluch? S dostatkem trpělivosti a výcviku ho můžete vycvičit, aby zvládl každodenní život – nebo mu můžete nasadit naslouchátko. A skutečně již několik let existují psi, kteří nosí sluchadla: poprvé byl pes vybaven sluchadlem, které bylo původně navrženo pro člověka, v roce 1987 na Auburn University v Alabamě – a na jeho návrhu se podílela společnost Unitron se sídlem v Port Huron v Michiganu. „Fungovalo to, protože uši psů a lidí jsou anatomicky podobné,“ vysvětluje Launer. Sluchadlo bylo potaženo pěnovou gumou, která se mohla roztáhnout, aby se vešla do zvukovodu. Jak Launer upozorňuje, výcvik psa je často nákladná záležitost, takže řešení, jako je toto, může být nezbytné a vhodné.
Peter Scheifele má zkušenosti s vybavováním psů takovými zařízeními; jako profesor na FETCH LAB™ (Zařízení pro vzdělávání a testování psího sluchu &Laboratoř pro bioakustiku zvířat) na univerzitě v Cincinnati se specializuje na výzkum a pomoc psům s poruchou sluchu. „Od doby, kdy byl vyvinut test sluchové odezvy mozkového kmene (Brainstem Auditory Evoked Response Test, BAER) pro zvířata, jsme zaznamenali spoustu psů se stížnostmi, jako je ztráta sluchu související s věkem a patologická citlivost na hluk.“ Vzhledem k tomu, že psi mají vertikální i horizontální zvukovod, je nezbytné individuální přizpůsobení. Jedním z posledních psů, kterým Scheifele nasadil naslouchátko – bezdrátové zařízení od společnosti Phonak – byla border kolie z Austinu v Texasu.
Nicméně jen malá část psů je vhodným kandidátem na naslouchátko, jak vysvětluje výzkumník: „Lidé vědí, proč mají v uchu cizí předmět. Pes to neví a často nebude sluchadlo tolerovat“. Kromě toho mají naslouchadla smysl pouze v případě, že pes má alespoň v jednom uchu zbytky sluchu, protože naslouchací systémy nedělají nic jiného než zesilují zvuk. „Lidé mají stejný problém, a proto jsou často vybavováni kochleárními implantáty.“ Scheifele dále vysvětluje, že psi se zbytky sluchu si ani nemusí být vědomi, že mají nějaký nedostatek: „Ztráta sluchu je pomalý proces a nezpůsobuje bolest.“
Sonův audiologický expert Stefan Launer shrnuje: „Ztráta sluchu je pomalý proces a nezpůsobuje bolest: „Přizpůsobení sluchadel vyrobených pro lidi psům je vzrušující vedlejší projekt ve výzkumu. Vždycky mě potěší, když se dozvím o pozitivních výsledcích.“
Pokud budou mít majitelé psů trpělivost, čas a energii, aby svá zvířata na přístroje zvykli, je velká šance, že psík bude opět schopen rozeznat jemný zvuk otevírané konzervy s jídlem – a hlavně bude schopen slyšet hlas svého pána.