Moje první vzpomínka na Lee Roye Jordana pochází z „Bear Bryant Show“ z roku 1961, hodinového nedělního přehrávání fotbalového zápasu v Alabamě z předchozího dne. Vím, že to bylo v roce 1961 proti Georgii Tech, a vím, že Bama vyhrála, protože Crimson Tide v té sezóně vyhráli všechny zápasy a získali titul národních šampionů.
Ačkoli se na něj dnes, téměř o 60 let později, vzpomíná jako na jednoho z nejlepších obránců všech dob, v roce 1961 hráči chodili oběma směry. Jordan, junior, byl centrem v útoku a středním záložníkem v obraně.
Jordan hrál centra a Bama utrpěla vzácné zachycení přihrávky, jedno z pouhých pěti v té sezoně. Když obránce Georgijské technické univerzity, který se postaral o výběr, sestupoval k postranní čáře, Jordan se k němu přesunul. A zdálo se, že Yellow Jacket dostál té první části názvu týmu, protože se zdálo, že míč před Jordanem prostě odhodil.
Když jsme sledovali nedělní opakování, trenér Paul Bryant poznamenal: „Pokud zůstanou uvnitř hranic, starý Lee Roy je dostane.“ Když jsem se o mnoho let později o této hře zmínil Bryantovi, řekl, že si nemyslí, že by „Tech boy“ skutečně odhodil míč, aby se vyhnul zákroku, jak byli všichni, kdo Bamu sledovali, přesvědčeni, že je to pravda, že „byl asi jen nervózní.“
To je pochopitelné.
Podle dnešních měřítek byl Jordan malý, 6-2, 200, ale to mu nebránilo ve čtrnáctileté kariéře v týmu Dallas Cowboys, v účasti na třech Super Bowlech a ve funkci kapitána týmu. Ve finálovém utkání univerzitního fotbalu All-Star Game v Chicagu vedl Jordan hvězdy k nečekanému vítězství nad mistrem světa Green Bay Packers.
Jordan byl také kapitánem svého týmu Alabamy, hrál v týmu národního šampionátu v roce 1961, byl jednomyslně zvolen All-America, hráčem desetiletí Alabamy za 60. léta, členem týmu Tide of the Century a členem univerzitního fotbalového týmu ESPN všech dob. V roce 1962 skončil čtvrtý v hlasování o Heismanovu trofej.
Je členem Síně slávy vysokoškolského fotbalu a Ringu cti klubu Dallas Cowboys. V roce 1987 obdržel cenu NCAA Silver Anniversary Award.
Ačkoli se jeho synové nyní starají o chod úspěšné dřevařské společnosti Redwood Lumber Company, kterou v Dallasu před 40 lety založil, Lee Roy stále každé ráno, kdy je ve městě, dochází do kanceláře, kde jsme ho zastihli.
Myslel jsem, že už budete v důchodu, ale stále jste v kanceláři.
„Předal jsem podnikání svým synům, ale stále chodím do kanceláře každý den. Obvykle přicházím kolem deváté, ale dnes jsem přišel kolem sedmé, kontroluju naše zaměstnance a ujišťuju se, že jsou v pořádku. Hlavně chodím kolem, potřásám si rukama, říkám našim zaměstnancům, jak dobrou práci odvádějí. Prostě především PR práce.“
Trávíte ještě nějaký čas v Baldwin County?
„Ano. Za pár týdnů odjíždíme a strávíme tam několik měsíců. Snažíme se v Baldwin County strávit alespoň šest měsíců v roce.“ „To je pravda.
Vaše kniha „Lee Roy: Roy Roy: „Můj příběh o víře, rodině a fotbale“ je určena jak pro Bryantovo muzeum, tak pro Alabamský stipendijní fond založený Dallaskou pobočkou Alabamské asociace absolventů. Vím, že ti při psaní pomáhal Steve Townsend, ale stejně jsi tu práci musel odvést ty. Byla to práce, nebo práce z lásky?“
„Byla to tak trochu práce, ale dělal jsem to rád. Dost lidí mi řeklo, že se jim příběh líbil, ale přiznávám, že jsme jich neprodali tolik, kolik jsme chtěli. Asi si za to můžu sama, že jsem ji víc neobjížděla a nepropagovala.“
„Myslím, že Bryantovo muzeum má docela dobré zásoby a že se na ně lidé obrátí.“
„Myslím, že se na ně lidé obrátí,“ řekla jsem.
Když jsme se předtím bavili o knize, vyprávěl jste historku o tom, jak jste se v Las Vegas dostal do zákulisí na návštěvu do šatny Elvise Presleyho, což mě stále udivuje.
„Byla to asi tříapůlhodinová show. Po něm jsem šel do zákulisí a ochranka mě doprovodila do jeho šatny. Zaklepal jsem na dveře a vešel dovnitř. Elvis byl velkým fanouškem trenéra Bryanta, takže jsme měli spojení. On byl velkým fanouškem fotbalu a já byl velkým fanouškem Elvise.“
Což mi připomíná, že máš zajímavou vzpomínku na Johna Wayna.
„John Wayne byl fanouškem Cowboys a měli jsme předsezónní trénink v Thousand Oaks v Kalifornii. A on občas přijel na trénink, jezdil po kopcích na koni. Natočil film ‚Chisum‘, který měl premiéru v Dallasu, a pozval nás tam čtyři nebo pět z Cowboys. Každému z nás dal repliku pušky Winchester, kterou ve filmu použil. Mám ji na viditelném místě na zdi ve své kanceláři.“
Hrával jste pro dva ikonické trenéry Paula Bryanta v Alabamě a Toma Landryho v Dallasu. Byli si podobní?“
„Oba byli oddaní trenéři, oddaní své práci a svým týmům. Pracovali opravdu tvrdě, aby byli úspěšní; a zasévali semínka, aby všichni byli úspěšní a dosáhli svých cílů, vyhrávali šampionáty. Byli tak oddaní a soustředění na to, co dělali, a oba byli skvělí trenéři. Oba zdůrazňovali naléhavost a nasazení každého hráče při každé hře. Oba byli opravdu vynikajícími trenéry a mentory.“
Ty jsi také hrál s legendárními rozehrávači Patem Trammelem a Joem Namathem v Alabamě a Rogerem Staubachem a Donem Meridithem v Dallasu. Řekl bych, že Trammel a Staubach si byli hodně podobní a Namath a Meridith si byli hodně podobní.
„Máš pravdu. Joe a Don hráli pro zábavu, nebrali to příliš vážně. Měli spoustu aktivit, kterým dávali přednost před fotbalem.“
„Roger a Pat byli workoholici.“
Alf Van Hoose, dlouholetý sportovní redaktor deníku Birmingham News, tvrdil, že jste byl jediným hráčem 1A, který dosáhl velkého úspěchu ve vysokoškolském i profesionálním fotbale, a že jste byl výjimkou, která potvrdila pravidlo, že se nepřijímají hráči z malých škol. Jak jste se dostal do Alabamy?“
„Hrál jsem na malé škole Excel a v juniorském ročníku jsme hráli proti W. S. Nealovi v Brewtonu, což byla větší škola. Mezi druhým a třetím ročníkem jsem měl růstový spurt a vážil jsem asi 190 liber. Na střední škole jsem běhal za trenéra W. C. Majorse v jednokřídlém útoku. Asi jsem hrál docela dobře, protože potom za námi do šatny přišel Jerry Claiborne, jeden z asistentů trenéra Bryanta, a představil se mi. Řekl, že se mnou zůstane v kontaktu, což se také stalo. Když mi nabídl stipendium, nebylo pro mě těžké říct ano.“
Zápas Orange Bowl 1963 proti Oklahomě je dodnes jedním z nejlepších výkonů vůbec. Vím, že je toho hodně, co si z něj pamatuješ.“
„Jako první se mi vybaví setkání s prezidentem Kennedym, který přijel na zápas a řídil hod mincí. Z bezpečnostních důvodů to neudělal na polovině hřiště. Kapitáni šli na tribunu a my jsme vyhráli hod. A vyhráli jsme zápas 17:0. Věděl jsem, že dělám hodně zákroků, protože mě to bolelo, ale netušil jsem, že udělám 31 zákroků.“
Jaký jsi jako fotbalový fanoušek? Alabamě a/nebo Dallasu?
„Ano. Jsem velký fanoušek. Snažím se stihnout alespoň dva zápasy ročně v Tuscaloose a asi čtyři zápasy ročně tady v Dallasu. Snažím se zůstat ve spojení. Je to velká část mého života.“
„Určitě doufám, že se nám letos povedou sezóny. Čeká nás těžké rozhodování.“
Přinejmenším v univerzitním fotbale se zdá, že útok má velký náskok před obranou. Co si myslíte o hře, jak se nyní hraje?“
„Myslím, že je to teď hra na prodej vstupenek kvůli přihrávkám. Na obranu a kopanou není kladen příliš velký důraz. Myslím si ale, že je to rozmělněná hra z doby, kdy jsme ji hráli my.“
V knize „What It Means to Be Crimson Tide“ Jordan řekl: „Všechno, co jsem kdy dokázal, je díky velkému povzbuzení, které jsem dostal díky tomu, že jsem navštěvoval Alabamskou univerzitu. A mám velké štěstí, že mě lidé stále uznávají a myslí na týmy, které jsme měli, v dobrém. Snažil jsem se být dobrým vyslancem univerzity, protože jsem velmi hrdý na to, že jsem absolventem Alabamy.“