Karakorum, čínsky (Wade-Giles) K’a-la-k’un-lun, psáno také Khara-khorin neboHar Horin, starověké hlavní město mongolské říše, jehož ruiny leží na horním toku řeky Orhon v severním a středním Mongolsku.

Místo Karakorum mohlo být poprvé osídleno kolem roku 750. V době, kdy bylo osídleno, se zde nacházelo velké množství lidí. V roce 1220 zde Čingischán, velký mongolský dobyvatel, zřídil své sídlo a využil jej jako základnu pro svou invazi do Číny. V roce 1267 přenesl Kublajchán, největší z Čingischánových nástupců a zakladatel mongolské (jüanské) dynastie (1206-1368) v Číně, hlavní město do Chanbaliku (dnešní Peking). V roce 1235 Čingischánův syn a nástupce Ögödei obehnal Karakorum hradbami a postavil obdélníkový palác podepřený 64 dřevěnými sloupy stojícími na žulových podstavcích. Součástí města bylo kdysi mnoho zděných budov, 12 šamanských svatyní a dvě mešity, které byly také raným centrem sochařství, pozoruhodné zejména díky velkým kamenným želvám.

V roce 1368 se do Karakorumu, který byl částečně přestavěn, vrátil Bilikt chán, syn Togona Timura, posledního císaře čínské mongolské dynastie, který byl vyhnán z Pekingu. Tehdy se mu říkalo Erdeni Dzu (mongolský název pro Buddhu), protože během 13. století za Kublajchána dosáhl lamaistický buddhismus pokroku. V bitvě u Puir Noru v roce 1388 vtrhla čínská vojska pod vedením císaře Hung-wu do Mongolska a dosáhla rozhodujícího vítězství, zajala 70 000 Mongolů a zničila Karakorum. Později byl částečně obnoven, ale následně byl opuštěn. Na místě města byl postaven buddhistický klášter Erdeni Dzu (postaven 1585), který dnes slouží pouze jako muzeum.

V roce 1889 byla přesná poloha Karakorumu objevena dvěma ruskými orientalisty pracujícími v této oblasti a v letech 1948-49 byly ruiny prozkoumány členy Akademie věd USA.Mezi jejich objevy patřilo místo Ögödeiho paláce (v jihozápadní části města) a zbytky buddhistické svatyně z konce 12. nebo počátku 13. století.