Je to otázka, na kterou je třeba odpovědět? Není to trochu jako ptát se, zda lze dokázat existenci Boha? Proč ji potřebujemedokázat? Proč potřebujeme vědět, zda muslimové uctívají stejného Bohajako my? Jaký to může mít význam? Když už jsem to řekl, dovolte mi nabídnout několik myšlenek o tom, proč by odpověď mohla mít nějaký význam. bylo řečeno, že pokud subjekt není stejný, na predikátech nezáleží. Jinými slovy, pokud nemluvíme o stejnémBohu, pak to, co máme o Bohu říci, může být zcela odlišné a nebude na tom záležet.

Každý, kdo četl Životopis Boha od Jacka Milese, bude vědět, že biblický příběh zobrazuje Boha s mnoha různými tvářemi. V prvním zákoně je Bůh stvořitelem, bojovníkem, žárlivcem, matkou atd. atd. Pak přišel Ježíš a jako křesťané věříme, že je Božím Mesiášem a že Bůh je v Kristu a vystupuje v ještě jiné podobě, v podobě člověka, který trpízradou, ukřižováním, který umírá a pak je vzkříšen zpět k životu.

V některých ohledech se tyto obrazy Boha zdají být protichůdné. Jak můžeBůh, který Davidovi nařídil zabíjet ženy, děti a dobytek a kterýpřijal jako chválu žalmistovu touhu „rozbít nevinné děti o skálu“, být stejným Bohem jako Otec našeho Pána JežíšeKrista? Markionité tvrdili, že to není možné; církev nakonec řekla, že ano. Křesťané se nejlépe snažili zajistit, aby Ježíš zůstal ústředním bodem jejich chápání Prvního zákona. Jinými slovy, když se v církvi vyučují a studují příběhy a zaslíbení z Prvního zákona, je třeba mít stále na paměti, že Bůh v Kristu je normou pro naše chápání toho, kdo Bůh je, byl a vždy bude a jak Bůh působí, aby přinesl celistvost a uzdravení rozbitému světu.

Pak přišli muslimové a řekli, že není jiného boha než Boha, Boha Abrahamova, Izákova, Jákobova, Davidova, Šalamounova a Ježíšova. Věří, že Bůh, kterého hlásal Mohamed a kterému muslimové věří, je tentýž Bůh. Neexistuje žádný jiný bůh než Bůh. „Náš Bůh a váš Bůh jeJeden,“ opakuje Korán. Muslimové rozhodně nemají v úmyslu uctívat jiného Boha než toho, kterého uctívají židé a křesťané. Ale po těchto slovech muslimové dále trvají na tom, že nikdy nemůžeme vědět, kdo je Bůh, ale pouze to, co si Bůh přeje, abychom dělali. Neexistuje žádné sebezjevení, pouze zjevení Boží vůle. Stejně tak nepřijímají naše chápání vtělení nebo kříže. To jsou bezpochyby zásadnírozpory, ale znamená to, že uctívají jinéhoBoha, z čehož by někteří mohli vyvozovat „falešného“ Boha?“

Často jsem přemýšlel o Pavlově zkušenosti. Před svýmobrácením jistě dobře věděl, co bychom mohli nazvat Boží vůlí nebo zákonem. Byl proniknut rabínským vzděláním. Ale na cestě doDamašku zažil něco jiného. Spatřil něco, co vypadalo jako jasné světlo, a to ho poslalo k zemi. V reakci na hlas z nebe zvolal: „Řekni mi, Pane, kdo jsi?“ odpověděl. Odpověď byla jednoduchá: „Já jsem Ježíš, kterého pronásleduješ.“ To, že se z Ježíše Nazaretského, kterého vládci nedávno zabili a pověsili na strom, vyklubal Pán, Mesiáš, bylo pro tohoto židovského horlivce šokem. V reakci na to musel Pavel strávit hodně času přehodnocováním své teologie a svého chápání způsobu, jakým Bůh působí, aby vykoupil lidi. To způsobilo dramatický obrat. Znamenalo však toto nové chápání, že Pavel začal uctívat jiného Boha nebo že Boha uctíval jinak?Jistě se radikálně změnilo jeho rozlišování, jeho chápání Boha. Už nikdy nedržel v ruce meč, aby obhájil svou novou zkušenost víry, ani se nevydal pronásledovat a věznit jiné, kteří smýšleli jinak. Ano, uctíval Boha jinak, ale uctíval snad jiného Boha? Můžeme tvrdit, jak to někteří dělají, že díky setkání s Kristem se Pavel posunul od uctívání, které bylo falešné, k uctívání, které je pravdivé. Jinými slovy, jde o otázku pravého nebo nepravého uctívání. Je však „falešné“ uctívání Boha totéž jako uctívání falešného Boha? Myslím, že ne.

Podobně je tomu u muslimů. To, že jejich chápání toho, kdo je Bůh a jak Bůh působí v dějinách, aby přivedl člověka k celistvosti, má jiné kontury než naše, by nemělo znamenat, že tím uctívají jiného Boha. Uctívají Boha jinak?Ano, v některých ohledech jistě ano, stejně jako Židé. Uctívají jiného Boha? Jistě to není jejich záměr, a pokud to není jejich záměr, proč bychom se měli záměrně snažit, aby tomu tak bylo?

Nakonec to musíme nechat na Bohu. Jak říkají Arabové: Bůh ví. Vhodným závěrem takového dotazu může být Ježíšova odpověď ženě u studny v Samařsku: „Bůh je duch a kdo se klaní Bohu, musí se klanět v duchu a pravdě.“

.