Filmařka a herečka Julie Delpy ví, co od ní lidé očekávají. Hvězda a spoluscenáristka trilogie Richarda Linklatera „Před“ a režisérka takových bublinkových romantických dramat, jako jsou „2 dny v Paříži“ a jeho pokračování „2 dny v New Yorku“, sice natočila svůj herecký debut pro nikoho menšího než Jeana-Luca Godarda, ale posledních dvacet let byla držena v jistém druhu průmyslové bubliny.

S tím teď skončila. Ve svém nejnovějším režijním počinu, vášnivém projektu „Moje Zoe“, se Delpy odklání od romancí a upovídaných komedií k něčemu naprosto nečekanému a zároveň osobnějšímu než cokoli jiného, co kdy natočila. Když Delpyová popisuje tento snímek, thriller, který tento týden debutuje v sekci Platform, zaměřené na filmové tvůrce, používá takové popisy, které by se nehodily k ničemu jinému, co během své tři desetiletí trvající kariéry natočila. Slova jako „drsný“, „nelítostný“ a „nepříliš laskavý“. A „radikální“, protože takový skutečně je.

Po šesti daleko lehčích filmech se Delpyová s chutí pustila do dramatu, ale byla opatrná v tom, jak by její palčivý děj mohl být špatně pochopen. „Nechtěla jsem se pouštět do melodramatu, protože na toto téma jich bylo natočeno mnoho, chtěla jsem něco trochu tvrdšího a silnějšího a chladnějšího a více k věci,“ řekla v nedávném rozhovoru pro IndieWire.

Film se odehrává uprostřed napjatého rozvodu mezi Delpyové Isabelle (k filmu napsala i scénář) a Jamesem Richarda Armitage – není to úplně vyhrocený rozchod, ale není snadný – a jejich malá dcera Zoe (Sophia Ally) se stala hlavním mechanismem, kterým se dvojice mstí jeden druhému. Vědkyně Isabelle Zoe zbožňuje, ale jak se s Jamesem snaží uzavřít dohodu o péči o dítě, stále zoufaleji touží po čase, který jí podle jejího názoru s dítětem náleží.

Tím to začíná, ale než film dospěje k nervydrásajícímu třetímu dějství, přesune se daleko za hranice domácího dramatu do oblasti thrilleru s výrazně současným a vědeckým přesahem. Po strašlivé nehodě se Isabelle – a její velká víra v sílu vědy – vydává na cestu, aby napravila některé křivdy, no, nečekaným způsobem.

„Je to jako další část mě, která je stejně jako já, ne-li více ,“ řekla Delpy. „Mám velkou lásku k dramatům a thrillerům a sci-fi, a to není vždycky snadné, když jste taková, jaká jsem, a jakou o mně mají někteří lidé představu. Dokonce i filmy ‚Před‘ o mně vytvářejí určitou představu, a té se lidé drží. Byl to boj být něčím jiným, protože to není úplně to, co jsem.“

Delpy přiznává, že ani „Moje Zoe“ není úplným odrazem její povahy a kreativity, ale alespoň se tomuto pojetí hodně přibližuje. „Jako by v tom filmu chybělo 80 procent mě a toho, co chci vyjádřit, dobrých 80 procent,“ řekla režisérka o svých předchozích filmech. „Je to velký kus, je to většina. Je pravda, že s tímhle filmem jsem se tomu přiblížila, s tímhle filmem už to není 80 procent. Pořád mi tam chybí dalších, kolik, 60 procent.“

Ne že by si stěžovala. Po tak dlouhé době v branži – v níž díky hereckým rodičům Albertu Delpyovi a Marii Pilletové vyrostla – Delpyová stále považuje za malý zázrak, že dokáže natočit jakýkoli film, natož tento. Rozhodně ale našla způsob, jak svou vizi dostat na velké plátno.

„Je to legrační, když jsem natočila ‚2 dny v Paříži‘, říkala jsem si, dobře, obelstím lidi, aby mi dali peníze na můj první film, protože jsem právě natočila ‚Před západem slunce‘, takže vezmeme dalšího Američana v Paříži s Francouzkou,“ řekla Delpy. „Bude to úplně jiný příběh, ale lidi si aspoň řeknou: ‚aha, tam jsme v bezpečí‘. Vždycky mám pocit, že skoro musíte lidi obelstít, aby vám dali peníze, což je tak smutné, protože jinak mi nikdo nevěřil.“

Delpy se chytá za nos. „Chci říct, že mi samozřejmě někteří lidé věří, jinak by tenhle film nikdy nevznikl a žádný z mých filmů by nikdy nevznikl, ale tenhle konkrétní film bylo tak těžké natočit, protože se vzdaluje od mých obvyklých, romantičtějších komedií.“

Tvůrkyně a herečka nemá k romantickým komediím žádnou zášť – opět je to všechno stále její součástí – a věcně mluví o tom, jak může jakýkoli žánr tvůrce v očích branže odsunout. „Nejtěžší je, když děláte komedie a pak chcete dělat něco jiného,“ říká Delpy. „Je to šílené, a jsem si jistá, že je to stejné, když děláte drama a chcete dělat komedii. Je to prostě o tom, dělat různé věci. Rádi strkají lidi do nějaké škatulky, a pak tam zůstanete, všichni se cítí bezpečně a je to.“

Velmi málo věcí na natáčení filmu Moje Zoe bylo bezpečných. Původní koncept se zrodil z diskuse Delpyové se zesnulým Krzysztofem Kieślowskim (který ji režíroval ve své trilogii „Tři barvy“), konkrétně o otázkách osudu a rodičovství, které jsou ve hře v prvním díle zásadní série polského filmaře „Dekalog“.

Moviestore/

To bylo před více než dvaceti lety. Když se Delpyová po letech stala matkou a během jednoho měsíce přišla o vlastní matku, nabyl pro ni dlouho utajovaný příběh dalšího významu. „Najednou jsem všechno pochopila a pochopila jsem, že stát se rodičem je jedna z nejšílenějších věcí,“ řekla Delpyová. „Vím, že to dělají všichni a všude, ale já, jako někdo, kdo možná všechno přehnaně analyzuje, jsem najednou pocítila obrovský existenciální strach, který je tak hluboký. Je pro mě velmi těžké ho ovládat.“

Delpyiny obavy byly možná opodstatněné, protože zrovna když se v listopadu 2017 chystala na natáčení filmu, nejmenovaný producent náhle zastavil jeho financování. Delpy to zlomilo srdce – a upřímně řečeno, byla pěkně naštvaná, protože se snažila, aby film byl pro vybíravé finančníky v pořádku.

„No, celý svět se zhroutil,“ řekla Delpy. „Najednou z ničeho nic, bez jakéhokoli důvodu, poté, co jsem vyhověla požadavkům všech těch lidí, ohnula hřbet, abych jim vyhověla. ‚Dobře, udělej tohle. Ne, dobře, jo, ty máš konečný střih na tohle, na hudbu, na tohle, na tamto.‘ A tak jsem se rozhodl, že to udělám. Což jsem mimochodem hudbu nepoužil a jsem spokojený. Nakonec jsem ten film s těmi lidmi nedělala, protože se do toho pletli způsobem, který by tomu filmu opravdu uškodil, a to ani ne jako studio, hůř než kterékoli studio v Hollywoodu.“

Delpy uvedla, že jí trvalo šest měsíců, než se zase cítila normálně, a za celou věc, která ji zachránila, označuje svůj podpůrný systém, včetně otce, manžela, syna a přátel. Její herci zůstali u projektu na dobu neurčitou, stejně jako kameraman Stephane Fontaine, ale Delpy uvedla, že přišla o „skvělého“ asistenta režie, který se jí už nikdy nevrátil. „Měla jsem štěstí, že to nebylo úplně zničené, a to opravdu proto, že lidé, kteří tomu věřili, tomu opravdu věřili,“ dodala.

Delpy, zázračná, expanzivní mluvčí, to vyjádřila stručně: „No, bylo to strašné, opravdu. Jiné slovo pro to nemám. Byla jsem úplně zdrcená. Ani lidem, které hluboce nemám ráda, to nepřeji.“

Filmařka a herečka se domnívá, že za katastrofou na poslední chvíli stál sexismus a neochota finančníků „vsadit“ na režisérku. S podobnými agresemi a postoji se potýkala po celou svou kariéru, i když to neznamená, že by je bylo snazší pochopit. Při propagaci filmů „Před“ Delpy řekla, že se jí často ptali, zda napsala repliky své postavy Celine, zatímco Linklater a jeho kolega Hawke vytvořili roli Hawkeovy postavy Jesseho. (Aby bylo jasno: „takhle to nefunguje.“)

Columbia Pictures

(A pro nevyhnutelnou aktualizaci franšízy „Před“: Delpy si nemyslí, že by trojice v dohledné době připravovala čtvrtý film. „Vůbec jsme o tom nemluvili a myslím, že ani nebudeme, protože jsme se rozhodli udělat trilogii,“ řekla. „Uvidíme, uvidíme. Vlastně opravdu nevím. Nemám tušení, ale opravdu si to nemyslím.“)

Delpy se nakonec podařilo sehnat dostatek peněz na natočení filmu „Moje Zoe“ se sníženým rozpočtem – na pomoc s financováním dokonce vylosovala ceny, od malých rolí ve filmu až po snídani s ní, navíc těsně před Cannes 2018 zamkla nové producenty – a výsledný produkt signalizuje velký vývoj v její filmové tvorbě a obrovský posun vpřed v jejím tvůrčím projevu. Ne náhodou jde o její nejosobnější film, který dosud natočila.

„Už není důvod, proč by se měl někdo bát filmařek,“ řekla Delpy. „Myslím, že ta doba je snad už pryč. Myslím, že se to opravdu děje. Chvíli trvalo, než se to rozjelo.“

Jaký je tedy další krok? Na otázku, zda by se chtěla přesunout k hollywoodské filmové tvorbě – třeba i k práci pro filmový vesmír Marvelu, v jehož rámci si už jednu postavu zahrála, a to díky filmu Avengers: Delpy má praktickou odpověď.

„Marvel mi nevolal, ne. Myslím, že tam ještě nejsem,“ řekla. „Jako režisérka jsem dělala reklamu s hromadou peněz a vím, co je to mít velký rozpočet, ale ještě nevím, co je to mít velký rozpočet na film. Vím, jak hospodařit s rozpočtem na velkou produkci, protože jsem viděla, jak to funguje, jaký je v tom rozdíl a tak, ale nevím, jak na celovečerním filmu.“

To neznamená, že se neobjeví další zájemci. „I když mi v poslední době volají lidé na větší filmy, což je vždycky vzrušující,“ řekla Delpy. „Jako že ‚aha, možná se to přece jen změní‘. Možná se to děje, a to je pohled na něco, co je velmi osvěžující a uklidňující.“

Otevřená a neuctivá jako vždy, Delpy se smíchem dodala: „Protože i když jsem žena, nepřestanu pracovat v den, kdy mám menstruaci.“

„Moje Zoe“ má premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu 2019 v sobotu 7. září. V současné době se uchází o distribuci.