V romantických vztazích je citová závislost porucha osobnosti s hlubokými kořeny.

Emocionální závislost je porucha osobnosti, při níž člověk s nízkou sebeúctou neustále hledá jistotu v jiných lidech nebo ve vnějších faktorech, aniž by důvěřoval svým vlastním vnitřním kritériím a zdrojům.

Emocionální závislost začíná tehdy, když dítě není přiměřeně milováno lidmi, kteří pro něj nejvíce znamenají, jako jsou rodiče, sourozenci nebo jiné blízké osoby. Tento nedostatek lásky vytváří nízké sebevědomí, což je problém, který má tendenci narůstat během dospívání. V dospělosti si citově závislý člověk znovu vytváří situace, kdy hraje submisivní roli a vždy se snaží druhým zavděčit, aby si za každou cenu udržel vztahové pouto, a vyhnul se tak děsivé vyhlídce na odmítnutí.

Nedostatek sebeúcty od dětství je hlavní příčinou citové závislosti. Je to důsledek citového vydírání, které dítě učí, že bude milováno pouze tehdy, když splní očekávání rodičů nebo jiných významných lidí. Jakákoli snaha potvrdit sebe sama nebo projevit svou individualitu bude pokárána nebo potrestána. Jsou jí přistřižena křídla a rychle se naučí nevyvolávat konflikty nebo neobtěžovat rodiče, pokud chce získat náklonnost, kterou potřebuje.

Manipulace a pocity viny

Vyvolávání pocitů viny je způsob, jak dítě zmanipulovat, aby mělo „správný“ postoj. Matky často slyšíme stěžovat si na to, jak je jejich děti nebo manželé zklamávají nebo rozčilují; autoritářské otce můžeme často slyšet říkat nepřiměřeným tónem: „Buď zticha a dělej, co ti řeknu“ nebo „V tomto domě budeš dělat to, co ti řeknu.“

Selhání při budování sebeúcty

Sebeúcta dítěte a jeho schopnost být sám se buduje prostřednictvím odrazu nebo zrcadla důvěry, kterou do něj vkládají rodiče. Dítě může v této fázi selhávat, protože mu rodiče dávají protichůdné zprávy o jeho schopnostech; není schopno tyto vlastnosti interiorizovat a potřebuje dospělého po svém boku, aby se cítilo bezpečně.

Epizody vášně, lhostejnosti, zneužívání a manipulace jsou projevem narušených, nebo dokonce patologických psychologických vzorců.

Jako lidé máme tendenci vyhledávat a reprodukovat to, co je nám známé, co jsme viděli od nejranějšího dětství. Jedná se o vzorce chování naučené v dětství, které v každém člověku zanechávají hluboký otisk.

Je tedy velkou chybou zaměňovat lásku za závislost a toxické vztahy. To se může stát zejména tehdy, když má člověk nízké sebevědomí a hledá u druhých přijetí a lásku, i kdyby to znamenalo ohrožení vlastní důstojnosti.

Emocionálně závislí přijímají pohrdání a zneužívání jako něco normálního; mají tendenci cítit se přitahováni lidmi, kteří se zdají být sami sebou velmi jistí a kteří mají dominantní osobnost. Citově závislí bohužel neznají opravdovou lásku mezi dvěma lidmi, kteří se vzájemně respektují a vyměňují si náklonnost; mají potíže s převzetím otěží vlastního života a doufají, že je jednou „najde“ ten zvláštní člověk, který je učiní šťastnými a ukončí jejich samotu a existenciální trápení.

Některé chování je jasným ukazatelem nezdravého vztahu a může postupně přejít v nebezpečnou závislost, jako je vlastnictví, manipulace, nedostatek respektu, žárlivost, nejistota a zneužívání. Jsou to příznaky strachu z toho, že nejsme milováni a přijímáni takoví, jací jsme. Proto lidé upadají do situací dominance a podřízenosti – snaží se zajistit si zdánlivou stabilitu falešnou náklonností a pozorností, která se může změnit v závislost, „drogu“.“

Tajemství spočívá v budování párového vztahu rozvíjením nejlepší části sebe sama a výběrem lidí, kteří jsou kompatibilní a kteří se také snaží přinést to nejlepší ze sebe v úctě, upřímné úctě, pozornosti, porozumění, přijetí a opravdové náklonnosti.

Vhodné prostředí je takové, které podporuje lásku k sebeobětování, otevřenost a úctu k druhému člověku.

Znalost toho, jak milovat a vážit si sebe sama, je zdravým základem pro to, abychom byli schopni milovat a vážit si druhého a mohli začít hledat zdravého a milujícího partnera.

Některé příznaky citové závislosti

• Stálá a obsedantní potřeba být druhým lidem nablízku
• Stálá nejistota ohledně budoucnosti
• Pocit, že nejsem dost dobrý. být s druhou osobou
• Obsedantní strach ze ztráty lásky
• Neustálý pocit viny, pokud se partnerovi zcela nevěnují
• Přijímání psychického a fyzického utrpení, ze strachu ze ztráty vztahu
• Stálý a dominantní pocit úzkosti

Přečtěte si více: 8 strategií k překonání úzkosti Přečtěte si více: Jak může mít vaše fyzické zdraví původ v emočních traumatech Přečtěte si více: 6 typů nezdravých vztahů mezi matkou a dítětem, které ovlivňují naši dospělost

Tento článek byl původně publikován ve španělském vydání časopisu Aleteia a zde byl přeložen a/nebo upraven pro anglicky mluvící čtenáře

.