Chicago heydayEdit

V roce 1951 hráli Williams a Diddley společně na ulici, Williams doprovázel Diddleyho zpěv a Roosevelt Jackson hrál na baskytaru. Williams vystupoval s řadou bluesových hudebníků, zejména s Memphisem Minniem, Elmorem Jamesem a Otisem Spannem. Po turné s klavíristou ze západního pobřeží Charlesem Brownem se Williams prosadil jako session hráč u Chess Records.

V Chess se Williams seznámil s Howlin‘ Wolfem, který nedávno přijel do Chicaga z Memphisu v Tennessee, a Wolf ho přijal jako prvního kytaristu do své nové chicagské kapely. O rok později se do Chicaga přestěhoval Hubert Sumlin, aby se připojil k Wolfově kapele, a dvojice Williamsových a Sumlinových kytar se objevila na Howlin‘ Wolfových singlech „Evil Is Going On“ a „Forty Four“ z roku 1954 a na nahrávkách „Who Will Be Next“ a „Come to Me Baby“ z roku 1955. Williams také poskytl doprovod na albu Otise Spanna z roku 1954 „It Must Have Been the Devil“, na kterém hraje na sólovou kytaru B. B. King, jeden z Williamsových raných hrdinů, který měl velký vliv na jeho hru.

Williamsova sólová kariéra začala v prosinci 1955 s optimistickou, saxofonem řízenou skladbou „Lookin‘ for My Baby“, vydanou pod jménem Little Papa Joe u Blue Lake Records. Nahrávací společnost zanikla o několik měsíců později a jeho vystoupení na slide kytaru ve skladbě „Groaning My Blues Away“ zůstalo nevydáno. V té době už byl Williams velmi vyhledávaným session kytaristou a jeho virtuozitu v této roli dobře ilustruje jeho svižná sólová kytara v písni „Who Do You Love?“ od Bo Diddleyho, hitu pro Checker Records z roku 1956. (Rockový hudebník Marshall Crenshaw zařadil Williamsovo kytarové sólo v „Who Do You Love“ mezi nejlepší kytarová sóla, která kdy byla nahrána.) K dalším pozoruhodným nahrávkám z 50. let patří sólové kytarové party ve skladbách Billyho Boye Arnolda „I Ain’t Got You“ a „I Wish You Would“, Jimmyho Rogerse „One Kiss“, Jimmyho Witherspoona „Ain’t Nobody’s Business“ a Otise Rushe „Three Times a Fool“.

V roce 1957 vydal Williams u Argo Records skladbu „You May“ s nápaditou instrumentální B stranou „Lucky Lou“, jejíž mimořádný úvodní riff okopíroval Otis Rush na své straně Cobra Records v roce 1958 „All Your Love (I Miss Loving)“. Dalším důkazem Williamsova vlivu na Rushe (hráli spolu na řadě sessions) je Rushovo sólo na debutu Buddyho Guye „Sit and Cry (The Blues)“ z roku 1958, téměř přesně okopírované z Williamsovy „You May“.

Rozčarování z hudebního byznysuEdit

Časté kopírování Williamsových charakteristických kytarových frází bez uznání vedlo k rostoucímu rozčarování z hudebního byznysu. Když si charakteristický riff, který vytvořil pro skladbu Billyho Stewarta „Billy’s Blues“, vydanou v roce 1956 společností Argo, přivlastnil Mickey Baker pro hit Mickeyho & Sylvia „Love Is Strange“, společnost Chess Records podnikla právní kroky. Po uzavření případu v roce 1961 Williams nezískal ani uznání, ani odškodnění. „Byl jsem okraden,“ řekl později Johnu Sinkevicsovi v Grand Rapids Press. Na počátku šedesátých let se Williams živil koncertováním se svým Big 3 Triem (nezaměňovat se stejnojmennou skupinou Willieho Dixona), ale koncem desetiletí odešel z hudebního průmyslu úplně. Vystudoval elektroniku a nakonec se stal technickým inženýrem ve společnosti Xerox, kde pracoval více než 25 let.

ComebackEdit

Teprve po odchodu do důchodu Williams uvažoval o tom, že by znovu vzal do ruky kytaru, která mu celou dobu ležela netknutá pod postelí. „Jednoho dne mi manželka řekla, že kdybych začal znovu hrát, možná bych se cítil lépe v životě vůbec,“ řekl deníku Chicago Sun-Times. V březnu 2000 navštívil vystoupení svého starého přítele Roberta Lockwooda Jr. a nostalgicky zavzpomínal na své hudební časy. Doma ho stará kazeta s jeho hraním dojala k slzám a inspirovala ho k tomu, aby se znovu chopil kytary. K veřejnému hraní se vrátil v červnu 2000, kdy vystoupil na klubovém koncertě v rámci Chicago Blues Festival 2000. V tomto období ho povzbuzoval Dick Shurman, který nakonec produkoval jeho comebackové album Return of a Legend (2002), na němž jeho odvážná hra popírá třicetiletou pauzu od hudby. „Hraje s vervou a elánem, které dnes znějí stejně dobře jako na klasických nahrávkách,“ napsal časopis Vintage Guitar.

Williams až do roku 2014 vystupoval po celém světě, především na velkých bluesových festivalech a často vystupoval po boku bluesového kytaristy Billyho Flynna na klubových vystoupeních v Chicagu. Špatný zdravotní stav později jeho hudební aktivity omezil.