Jeanne d’Arc se narodila v zemědělské rodině kolem 6. ledna 1412 v odlehlé zemědělské vesnici Domrémy v dnešních Vogézách na východě Francie.

Od roku 1337 zuřila stoletá válka. Ačkoli se narodila v období relativního míru, konflikt se obnovil v roce 1415, kdy anglický král Jindřich V. vtrhl do Francie. Mladá Jeanne musela vyrůstat uprostřed pravidelných rozhovorů o tom, kdo s kým bojuje a jak válka probíhá.

„Kontext je důležitý,“ řekl Olivier Bouzy, odborník na Jeanne d’Arc. „V té době lidé věřili v Boha, ale také ve skřítky, příšery, démony a proroky.

„Věci, které jsou pro nás pohádkami, byly pro tehdejší lidi realitou.

„Byl to iracionální svět, bez vědeckého vysvětlení. Lidé si mysleli, že všechno, dokonce i smrt ptáka, je Boží vůle, protože Bůh je všemocný.“

„Jeanne byla funkčně negramotná; modlitby ji učila matka a chodila na bohoslužby vedené provinčním knězem, ale pravděpodobně si osvojila velmi mlhavou, i když oddanou verzi katolické víry.“

Mnohým venkovanům se zdálo, že Evropa je odjakživa ve válce. Královské rody Anglie a Francie byly natolik provázané, že Stoletá válka byla v podstatě rodinnou hádkou o francouzský trůn a v době Jeanne d’Arc se francouzská strana rozdělila na dvě části.

Král Karel VI. trpěl ochromujícími záchvaty šílenství, což vedlo k zuřivému soupeření jeho bratra Ludvíka, vévody orleánského, a jeho bratrance, vévody burgundského, o trůn.

V roce 1407 byl vévoda orleánský na příkaz vévody burgundského zavražděn.

Poté nastoupil syn prvního z nich Karel a frakce, která ho podporovala, zavraždila vévodu burgundského. Po něm nastoupil Filip Dobrý, který uzavřel spojenectví s Angličany.

Poté Jindřich V. i Karel VI. francouzský v rychlém sledu zemřeli, takže Karel VII. soupeřil o francouzský trůn s nemluvnětem Jindřichem VI. anglickým.

V té době už anglo-burgundská aliance ovládala téměř celou severní Francii i část jihozápadu. Remeš, kde byli tradičně korunováni francouzští králové, ovládali Burgunďané.

Podle legendy spatřila třináctiletá Jeanne jednoho odpoledne v zahradě zářící světlo. Byla přesvědčena, že je to Bůh nebo anděl, který jí říká, aby porazila Angličany a odvezla Karla VII. do Remeše na jeho korunovaci.

V roce 1428 Angličané oblehli Orléans, jedno z mála měst, která byla stále věrná francouzskému králi. Očekávalo se, že město padne, čímž Angličané získají údolí Loiry a fakticky celé francouzské království.

Jana se vydala se svým příběhem k posádce, ale byla propuštěna. Vytrvala a nakonec přesvědčila dva vojáky, aby jí uvěřili. Ti zase přesvědčili velitele posádky, aby se s ní setkal, a ona ho přesvědčila, že je prorok, když správně předpověděla francouzskou porážku v bitvě u Rouvray. Velitel souhlasil, že ji doprovodí ke králi.

V roce 1429 cestovala ke dvoru v přestrojení za vojáka, což bylo v té době běžné opatření. „Byla to bojovná společnost, ale ženy velely, některé dokonce vládly seigneurům a předávaly je z matky na dceru, přičemž manželé přebírali jména svých žen,“ řekl pan Bouzy. „Muselo to tak být, protože život byl tak nejistý a nikdo nemohl zaručit mužského dědice. V tomto kontextu nebyl její příběh a její činy až tak výjimečné.“

Janně bylo 17 let, když se setkala s 26letým Karlem VII, ale udělala na něj takový dojem a přesvědčila ho, že jí dovolil připojit se k výpravě, která měla zmírnit obléhání Orléansu.

Karel VII. byl pochopitelně nervózní pro případ, že by jeho nepřátelé obrátili karty a obvinili Jeanne ze spolku s ďáblem, a proto v dubnu 1429 nařídil prověrku a teologickou zkoušku v Poitiers, aby si ověřil její „mravnost“.

Složila ji na výbornou a ještě téhož měsíce dorazila do Orléansu.

Francouzi válku těžce prohrávali. Chyběli jim vojáci, peníze, vojenská technika i motivace. Možná byli připraveni zkusit cokoli?

Jak moc se podílela na rozhodování, když se Francouzi snažili prolomit obléhání, zůstane záhadou. Ale ať už se na tom významně podílela, nebo ji historie a legendy vykreslily ve větší roli, faktem je, že dříve okleštěné francouzské síly získaly novou sílu.

Odjeli z města, obsadili odlehlé pevnosti a 7. května 1429 zaútočili na anglickou pevnost Les Tourelles.

Jeanne byla hrdinkou dne, držela svůj prapor vztyčený v zákopech, dokud ji nezranil šíp. Po ošetření se vrátila do boje, aby povzbudila vojáky při závěrečném útoku.

Angličané ustoupili a obléhání Orléansu skončilo.

Francouzi považovali toto vítězství za důkaz, že Jeanne jim byla seslána na pomoc Bohem. Angličané prohlásili, že ji poslal ďábel.

I přes stále velmi aktuální nebezpečí se Jeanne, přezdívaná „Orleánská panna“ („La Pucelle d’Orléans“), rozhodla pro své ambice; měla odcestovat s vojskem a osvobodit Remeš, aby mohl být Karel VII. oficiálně korunován.

Pro Jeanne to byl začátek slavného léta. Najednou místo toho, aby byla nikým odnikud, jela s králi, v čele armády, účastnila se vítězných bitev. Přes noc se stala hlavním aktérem osudu a dějin Francie. Dokonce jí byl udělen vlastní erb.

Francouzská vojska vstoupila do Remeše 16. července a následujícího rána proběhla korunovace Karla VII. Poté vojsko opět vyrazilo přes sled dalších vítězství k Paříži, na kterou zaútočilo 8. září.

Janna byla zraněna do nohy střelou z kuše. Francouzská armáda byla nakonec nucena ustoupit, ale v říjnu se dočkala další série vítězství. Do konce roku byla Johanka a její rodina nobilitována a bylo uzavřeno příměří s Anglií.

Janě nezbylo než diktovat agresivní dopisy takzvaným kacířům až do května následujícího roku, kdy Anglo-Burgundové oblehli Compiègne. Štěstí ji však opustilo a byla zajata Burgunďany. Poté, co se několikrát neúspěšně pokusila o útěk, prodali ji Angličanům, kteří ji uvěznili v Rouenu.

Po celý ten rok a v následujícím roce probíhaly bezvýsledné pokusy o její záchranu, zatímco Angličané inscenovali podivnou sérii vyšetřování a výslechů a nakonec ji soudili za kacířství.

Při výsleších ji nutili, aby se zřekla svých vidění andělů, a přiznala, že nepocházejí od Boha a že si uvědomuje, že říkat to je kacířství.

Později toto přiznání odvolala a řekla, že její vidění byla skutečná, což dalo obžalobě záminku, aby ji uznala vinnou z toho, že je recidivistkou. To, že opakovaně, a to i ve vězení, nosila mužské oblečení, bylo rovněž předloženo jako důkaz opakovaného kacířství. V pouhých 19 letech byla 30. května 1431 upálena na hranici.

„Byla upálena z politických důvodů,“ říká Olivier Bouzy. „O čarodějnicích se nevěřilo, že mají nějakou moc, a nebylo neobvyklé, že žena byla prorokem nebo bojovala s armádou. Takže nebyla upálena za to, že je čarodějnice nebo že je žena. Byla upálena jako kacířka, protože představovala politickou hrozbu pro Angličany a ti se jí chtěli zbavit.“

Podle svědectví pamětníků bylo po její smrti uhlí shrabáno zpět, aby bylo vidět její tělo, které pak bylo ještě dvakrát spáleno, dokud se nezměnilo v popel, který byl poté rozptýlen v řece Seině.

Stoletá válka se táhla dalších 22 let až do roku 1453, ale Angličané už nikdy nezískali převahu.

Karel VII. zůstal legitimním francouzským králem, přestože byl v prosinci 1431 v Paříži korunován anglický král Jindřich VI.

Anglo-burgundské spojenectví se rozpadlo v roce 1435 a poté akce vyšuměla do ztracena, v té době již byla Jeanne d’Arc mytologizována.

V roce 1452 proběhlo posmrtné vyšetřování její popravy a následný proces ji v roce 1456 prohlásil za nevinnou. V roce 1909 byla svatořečena a v roce 1920 ji papež Benedikt XV. kanonizoval jako svatou.