Konec korejské války a mír na poloostrově není o nic pravděpodobnější, že nastane v důsledku mírové dohody, než že došlo k denuklearizaci Severní Koreje v důsledku několika dohod o denuklearizaci. V konečném důsledku záleží na severokorejských cílech a nezdá se, že by skutečný mír byl součástí těchto cílů.

Severokorejský režim dal jasně najevo, že jeho dvěma hlavními cíli jsou přežití režimu a sjednocení Koreje pod kontrolou Severu. Severokorejský režim má důvod obávat se o své přežití vzhledem k mnoha svým neúspěchům v posledních několika letech, k nimž patří i potíže, s nimiž se nyní zjevně potýká při pouhém zásobování obyvatel Pchjongjangu. Zdá se, že režim vnímá, že může překonat své zbídačené podmínky třetího světa, pokud se mu podaří vnutit Jihu sjednocení, což je možná jediné ospravedlnění toho, že režim buduje desítky jaderných zbraní.

Nejdříve však musí Sever pomoci rozpojit spojenectví mezi Korejskou republikou a USA. Bez rozšířeného odstrašení ze strany USA by se Jih mohl stát zranitelným vůči severokorejskému jadernému nátlaku a útokům. Ačkoli málokdy uvažujeme o tom, že by korejská válka skončila původním cílem Severu – vítězstvím, Kim Čong-un zřejmě doufá, že tohoto výsledku dosáhne. Jeho naléhání na důležitost sjednocení je opakovaným tématem jeho novoročních projevů.

Přes Kimův sen o ovládnutí poloostrova by sjednocení vynucené severokorejským jaderným nátlakem nebo útokem pravděpodobně skutečně neukončilo korejskou válku. Severní Korea, která by usilovala spíše o nadvládu než o sjednocení, by při ovládání celé Koreje pravděpodobně použila svou charakteristickou brutalitu při čištění obchodních, politických a vojenských představitelů Korejské republiky a nahradila by je Severokorejci loajálními Kimově rodině, kteří by však měli natolik nedostatečné znalosti a zkušenosti potřebné k řízení jihokorejských podniků, že by naopak mohli tyto podniky zničit. Použití jaderných zbraní Severem by také pravděpodobně vedlo k uvalení značných mezinárodních obchodních sankcí, které by v kombinaci se špatným severokorejským řízením mohly postupně zadusit i ekonomiku Korejské republiky, která je silně orientovaná na vývoz – skutečná obchodní válka. Bohatství Jihu by za těchto extrémních okolností dlouho nevydrželo a jihokorejský lid by zchudl, protože Sever by mohl vyvlastnit jeho zbytkové bohatství. To není obraz míru.

Chce-li Sever ukončit korejskou válku, mohl by se vzdát svých plánů na ovládnutí Jihu. Takový postup by Severu umožnil vzdát se snahy o získání velkých jaderných zbraní, místo aby investoval do blahobytu severokorejského lidu. Koneckonců Severní Korea od roku 1953 nepotřebovala jaderné zbraně k obraně proti útokům USA. To, co Sever říká, je pouze záminkou pro budování útočných jaderných sil, když žádné obranné síly nepotřebuje….

Zbytek tohoto komentáře je k dispozici na stránkách nationalinterest.org

Bruce Bennett je vedoucím obranným analytikem v neziskové a nestranické společnosti RAND Corporation a profesorem na Pardee RAND Graduate School. Soo Kim je politickou analytičkou v RAND.