Je pravda, že zlato je diamagnetické a wolfram paramagnetický.

K vyčíslení efektu je potřeba „magnetická susceptibilita“ materiálů.

Tady je tabulka magnetických susceptibilit:

http://www-d0.fnal.gov/hardware/cal/lvps_info/engineering/elementmagn.pdf

Problém s touto technikou vidím v tom, jak je vidět při pohledu na hodnoty v tabulce, že existují látky, které mají susceptibilitu stokrát nebo dokonce tisíckrát vyšší než je absolutní hodnota susceptibility zlata a wolframu, nemluvě o feromagnetických materiálech. Jinými slovy, malá nečistota ve zlatě může dát stejný výsledek, jako kdyby byla celá tyč wolframová. Tyč může být z 99,9 % čistého zlata a dávat stejný výsledek jako 100 % wolframu v závislosti na zbývajících 0,1 %.

Také mějte na paměti, že když skutečně došlo k falšování wolframu, zlatá tyč byla vyvrtána a pouze určité procento zlaté tyče bylo nahrazeno wolframem. Pokud je řekněme 30 % zlata nahrazeno wolframem, nebudete pozorovat čistou přitažlivou sílu na prutu, vezmeme-li v úvahu vážený průměr susceptibilit opačného znaménka zlata a wolframu.

S touto technikou jsou spojeny dva další důležité problémy. Za prvé, kyslík je paramagnetický. Jak vidíte v tabulce, kyslík má mnohem větší molární magnetickou susceptibilitu než wolfram. Když se zlatá tyčinka umístí nad váhy, dojde k vytlačení vzduchu obsahujícího paramagnetický kyslík. Tento efekt je třeba vzít v úvahu. Za druhé je třeba vzít v úvahu magnetickou susceptibilitu plastového obalu.

Také gradient magnetického pole (jak se intenzita pole mění s prostorem) určuje sílu, nikoli sílu magnetického pole. Pokusy s magnetickou susceptibilitou jsou často součástí bakalářského laboratorního kurzu fyzikální chemie. Obvykle se vzorek zavěsí na mikrogramové váhy, přičemž vzorek je mezi póly velkého elektromagnetika.

Kontrola ultrazvukových ech vycházejících z vnitřku tyče na rozhraní zlata a wolframu a měření rychlosti zvuku v tyči jsou techniky používané k vyloučení pozlacených wolframových tyčí.