Dne 14. července 1960, ve věku 26 let, přijela Jane Goodallová do dnešního národního parku Gombe v Tanzanii, aby zde zahájila svůj průlomový výzkum divokých šimpanzů. Brzy poté si uvědomila, že pokud mají šimpanzi přežít do budoucna, měla by se nejlépe vyslovit v jejich prospěch, stejně jako ve prospěch lesů a jejich lidských správců.

Nyní, po 60 letech, se tato ikonická vědkyně, přírodovědkyně a aktivistka stále vášnivě zasazuje o ochranu přírody.

Goodallová popsala klíčový okamžik svého života, kdy cestovala z Gombe na konferenci do Chicaga. Říká, že přijela jako výzkumnice a odjela jako aktivistka.

„Pomáhala jsem tu konferenci uspořádat,“ říká Goodallová. „Bylo to poprvé, kdy se sešli výzkumníci šimpanzů z různých afrických terénů, protože do té doby existovalo šest dalších terénů. A šlo hlavně o to zjistit, jak se chování šimpanzů v jednotlivých prostředích liší, případně neliší.“

Zúčastnila se zasedání o ochraně přírody a dalšího o podmínkách v zajetí, například v lékařských výzkumných laboratořích, a „byl to šok,“ říká.

„Jela jsem tam jako vědkyně, odjela jsem jako aktivistka.“

„Věděla jsem, že dochází k odlesňování. Neměla jsem ale představu o jeho rozsahu,“ vysvětluje. „Netušil jsem, jakou rychlostí se počty šimpanzů snižují. A rozhodně jsem netušil, co se děje v lékařských výzkumných laboratořích. Takže jsem odešla jako aktivistka. Neudělala jsem žádné rozhodnutí. Odešla jsem jako vědkyně, odešla jsem jako aktivistka. První věc, kterou jsem musel udělat, bylo donutit se jít do těch laboratoří, protože to musíte vidět na vlastní oči. A byl to dlouhý boj, ale nakonec se nám s pomocí ostatních podařilo dostat šimpanze z lékařského výzkumu.“

Související: Doktorka Jane Goodallová o své práci se šimpanzi a novém dokumentárním filmu „JANE“

V Africe se dozvěděla o těžkém údělu, kterému čelí mnoho lidí žijících v prostředí šimpanzů, které studovala, a v jejich okolí. V 60. a 70. letech 20. století bylo Gombe součástí velkého rovníkového pralesního pásu, který se táhl od západní části východní Afriky až po západní pobřeží kontinentu.

„Když jsem tam v roce 1990 přiletěla, byl to jen malý ostrůvek stromů obklopený zcela holými kopci,“ říká Goodallová. „Lidé bojující o přežití – víc, než mohla půda uživit; příliš chudí na to, aby si mohli koupit potraviny odjinud. Tehdy mi to došlo: Pokud jim nepomůžeme najít způsob, jak se uživit, aniž bychom ničili životní prostředí, nemůžeme se ani pokusit zachránit šimpanze. Tehdy jsme začali s naším programem Tacare, což je naše metoda ochrany přírody založená na komunitách.“

Program Tacare pomáhá místním komunitám i ochraně přírody několika způsoby, například využíváním mikroúvěrů podle modelu Grameen Bank Muhammada Yunuse.

„Ženy – zejména ženy – si berou drobné půjčky na své vlastní ekologicky udržitelné projekty, jako je pořízení několika slepic, prodej vajec, založení stromových školek, někdy trochu větší projekt, jako je plantáž kávy pěstované ve stínu nebo ananasu nebo něco podobného,“ vysvětluje Goodall. „A protože to není jen grant, který jim byl poskytnut, ale je to půjčka, když ji splatí – a oni ji splatí -, je teď jejich. Dosáhli toho vlastní pílí. Začalo to s 12 vesnicemi v okolí Gombe. Nyní je to ve 104 vesnicích po celém šimpanzím areálu.“

Related: Podle nové knihy jsou ušlechtilé cíle ochránců přírody často v rozporu s místními kulturami

Goodallové program pro mládež Kořeny & Výhonky se od roku 1991, kdy ho spustila, také dramaticky rozrostl. Program vznikl na základě rozhovorů, které vedla s mladými lidmi.

„Setkávala jsem se s mladými lidmi, kteří jako by ztratili naději,“ říká Goodallová. „Říkali mi, že se cítí deprimovaní, apatičtí nebo naštvaní, protože jsme ohrozili jejich budoucnost a oni s tím nemohou nic dělat. No, my jsme jejich budoucnost ohrozili. Ve skutečnosti jsme ji ukradli. Ale nemyslela jsem si, že je pravda, že s tím nemohou nic dělat.“

Program zahájila s 12 středoškoláky, kteří ji navštívili v jejím domě v Dar es Salaamu, hlavním městě Tanzanie.

„Každý z nás má každý den nějaký dopad na planetu a můžeme si vybrat, jaký dopad uděláme.“

„Rozhodli jsme se, že hlavní poselství bude: Každý z nás má každý den nějaký dopad na planetu a můžeme si vybrat, jaký dopad budeme mít,“ vysvětluje Goodallová. „A protože se v deštném pralese dozvíte, jak je všechno propojené a každý malý druh má svou roli – stejně jako my všichni – rozhodli jsme se, že si každá skupina pro sebe vybere tři projekty: jeden na pomoc lidem, jeden na pomoc zvířatům, jeden na pomoc životnímu prostředí. A protože si je mohou vybrat, jsou nadšení.“

Program nyní působí ve více než 86 zemích a má statisíce skupin, jejichž členové jsou v mateřské škole, na univerzitě a všude mezi tím. Jeho úspěch je založen na pochopení, že „mnohem důležitější než naše národnost, náš jazyk, naše kultura, naše náboženství, barva pleti, naše potravinové preference – důležitější než to všechno – je skutečnost, že jsme jedna lidská rodina,“ říká Goodall. „Naše krev je stejná, když si ublížíme, naše slzy jsou stejné, náš smích je stejný, a to je něco, co dnes tak zoufale potřebujeme.“

Pandemie COVID-19 jen zdůraznila potřebu, aby lidé podnikli kolektivní kroky proti všemu, od továrního zemědělství až po obchodování s divokými zvířaty, říká Goodallová.

„e si celou tuto pandemii zavinili sami,“ říká. „Vědci studující tyto zoonózy – tedy ty, které přeskakují ze zvířete na člověka – nám už dlouho říkali, že tato pandemie přichází a že nebude poslední, a to výhradně kvůli naší neúctě ke zvířatům a přírodě.“

Related: Poslední hrozba pro ochranu goril: COVID-19 od turistů

„Kácíme lesy, tlačíme zvířata do těsnějšího kontaktu s lidmi, se zvířaty se obchoduje a mnoho z nich z různých částí Asie a dokonce i z Afriky končí na trzích s masem divokých zvířat v Asii v příšerných, nehygienických podmínkách. … Takže je to naše vina. Je to naše neúcta,“ pokračuje. „Tady jsme my, nejinteligentnější tvor, který kdy chodil po planetě, tak jak to, že ničíme náš jediný domov?“

Goodall věří, že se z této pandemie dostaneme, stejně jako jsme se dostali z předchozích, jako byla černá smrt, a pak budeme muset čelit „skutečné existenciální krizi naší doby“, kterou je změna klimatu.

„Byl to Mahátma Gándhí, kdo řekl: ‚Planeta může uspokojit lidské potřeby, ale ne lidskou chamtivost‘,“ říká Goodallová. „Stali jsme se velmi chamtivými, protože jsme stále více materialističtí a stále méně máme nějaké duchovní spojení s přírodou. … Pokud budeme všichni každý den činit etická rozhodnutí, pokud se budeme ptát na důsledky rozhodnutí, která činíme – Odkud to přišlo? Poškodilo to životní prostředí? Bylo to kruté ke zvířatům?“ – bude to mít velký význam.“

Goodallová také věří v odolnost přírody. V okolí Gombe už nejsou žádné holé kopce, poznamenává. „Stromy jsou zpátky. Když zemi necháte, dáte jí šanci, příroda se vzpamatuje. Zvířata na pokraji vyhynutí mohou dostat další šanci.“

A pak je tu nezdolný lidský duch, dodává Goodallová – lidé, kteří se nevzdávají, ti, kteří se vypořádávají s tím, co se zdá nemožné. Ona je zjevně jednou z nich.

Říká, že nepřestává, cestuje až 300 dní v roce, protože jí vášnivě záleží na životním prostředí, na zvířatech, na dětech – a protože je tvrdohlavá.

„Myslíte si, že se nechám srazit a udržet na zemi Donaldem Trumpem, Bolsonarovou a podobnými lidmi?“ ptá se. „Ne, budu bojovat až do smrti. Protože jsem zapálený a protože věřím, že máme časové okno. … Jedině když všichni přispějeme svým dílem a spojíme se, můžeme začít zpomalovat klimatické změny a zacelit některé škody, které jsme napáchali.“

Tento článek vychází z rozhovoru Steva Curwooda, který byl odvysílán v pořadu Living on Earth od společnosti PRX.

.