Jahannam je označení pro peklo a souvisí s příbuzným hebrejským slovem gehinnom („Hinnomské údolí“), původně místo poblíž starověkého Jeruzaléma, kde byly obětovány děti jako obětní dary, které se později stalo smetištěm. V rané židovské a křesťanské eschatologii se věřilo, že Gehenna je místo, kde budou provinilci na onom světě potrestáni ohněm. Tento význam nese Jahannam v Koránu (kde je zmíněn sedmdesát sedmkrát), v hadísech a v pozdějších islámských eschatologických rozpravách. Často se používá jako synonymum k „ohni“ („nar“) a v juxtapozici k „zahradě“ („džanna“), islámskému ráji blažených.

Korán˒an líčí Džahánnam jako pekelný příbytek či útočiště se sedmi branami (obdoba sedmi nebes), kde čekají nevěřící, pokrytci a další druhy provinilců (4:140; 15:43-44). Bude ohnivým příbytkem džinů a satanů i lidí (11:119; 19:68), včetně polyteistů a „lidí knihy“ (98:6). Podle jednoho verše skutečně všichni půjdou do Džahánnamu, ale Bůh tam zbožné zachrání a provinilce zanechá na kolenou (19:72). Politeisté a jejich modly se stanou palivem pro jeho oheň (21:98). Autoritativní sbírky hadísů, například al-Buchárího (z r. 870), Muslima (z r. 875) a Ibn Hanbala (z r. 855), rozšiřují tyto koránské výroky a podrobně popisují jeho strašlivé rysy a obyvatele. Hadísy ji popisují jako ohnivou jámu sedmdesátkrát žhavější než pozemský oheň, kterou střeží anděl Malik a do níž se vrhají zatracenci, jimž se nepodaří přejít úzký zkušební most (al-sirat), který ji překonává. Vyjmenovávají druhy hříšníků, kteří jsou tam potrestáni, mezi nimiž jsou i džahánamité – muslimové, kteří se dopustili velkých prohřešků, ale kteří nakonec získají vstup do ráje.

Nejpropracovanější popisy byly formulovány v desátém století po Kristu, a pozdější komentáře a eschatologické texty jsou dílem al-Tabárího (zemř. 922), al-Samarqandího (zemř. cca 983), al-Ghazálího (zemř. 1111), al-Qurtubího (zemř. 1273), Ibn Kathíra (zemř. 1373), Ibn Kajima al-Džawzíji (1350) a al-Suyutiho (zemř. 1505). V těchto knihách se uvádí, že Džahánnam se skládá ze sedmi hierarchických úrovní, nejvyšší pro muslimy a nižší pro židy, křesťany, zoroastriány, polyteisty a pokrytce. Komentátoři jej vybavili geografickými prvky, jako jsou planoucí hory, údolí, řeky a moře, stejně jako domy, vězení, mosty, studny a pece. Vybavili ji také jedovatými škorpióny a hady, aby trápili její obyvatele. V moderní době zůstává Džahánnam oblíbeným tématem kázání.

Viz takéKalligrafie ; Janna ; Zákon ; Mohamed ; Korán ; Tafsír .

BIBLIOGRAFIE

Achtemeier, Paul J., ed. „Gehenna“. In Harperův biblický slovník. San Francisco: Harper & Row, 1985.

Jeffrey, Arthur, vyd. A Reader on Islam (Čítanka o islámu): In: Čtenář ze standardních arabských spisů ilustrujících víru a praxi muslimů. Haag: Mouton & Co., 1962.

Juan Eduardo Campo

.