„Rovnost“ znamená „Stav nebo vlastnost rovnosti“

Je to jednoduché slovo. Přesto se toto čtyřslabičné podstatné jméno ozývá jako rána z děla v zákopech naší společnosti od počátku věků. Koncem 40. a v 50. letech 20. století se slovo „rovnost“ objevilo jako hlásná trouba ženského hnutí v jeho snaze překonat „rozdíly mezi pohlavími“. Dnes je vepsáno na rukojeti kladiva feministek, které hrozí rozbít takzvaný „skleněný strop“. Mnozí mají stále pocit, že „bitva pohlaví“ ještě zdaleka neskončila a že na každé vítězství – připadá porážka.

V historii sportu se role žen často dostávaly pod palbu kritiky a skutečná integrace obou pohlaví na „rovném“ hřišti je stále předmětem diskusí. Osobně se nepovažuji za „sexistu“, ale stále se mi nechce věřit, že by většina sportovkyň mohla soutěžit v některých soutěžích, které vyžadují brutální fyzickou sílu, jako je například profesionální fotbal. Nicméně… Nemám problém si představit ženu, která by se ujala vedení na baseballovém hřišti, a jak vidí každý, kdo ví něco o celoamerické dívčí lize – „házet jako holka“ není vždy „špatná věc“. V průběhu minulého století se mnoho žen opakovaně postavilo svým mužským protějškům a často změnilo názory a způsob, jakým se my (jako muži) díváme na něžný druh. Jedna konkrétní dáma nejenže ve své době dominovala mužským hráčům – dominovala třem legendám a stala se inspirací na hřišti i mimo něj.

V roce 1931 podepsal majitel týmu AA Southern Association Chattanooga Lookouts smlouvu s talentovanou sedmnáctiletou nadhazovačkou Jackie Mitchellovou. Joe Engel zoufale hledal „výhodu“, která by zvýšila prodej vstupenek, a rozhodl se, že svůj tým označí za JEDINÝ klub, v němž bude na kopci stát žena, a skromná Mitchellová tomu odpovídala. Ačkoli nebyla první hráčkou, která se přihlásila do nižší ligy, protože tuto bariéru prolomila v roce 1898 Lizzie Arlingtonová, když nadhazovala jeden zápas za tým Readingu PA proti sousednímu Allentownu, byla zdaleka nejlepší a brzy to sama sobě (a světu) dokázala proti třem nejlepším.

Jak bylo v té době zvykem, prvoligové týmy často cestovaly po zemi a hrály proti členům farmářského systému své nižší ligy. Místní obyvatelé tak měli možnost vidět prvoligové hráče ve městech, která se nemohla pochlubit prvoligovými kluby. Hráči se tak mimo sezónu také udržovali v kondici – tělesné i duševní. V dubnu roku 31 se v Chattanooze zastavili na exhibiční zápas hráči New York Yankees, kteří se vraceli z jarní přípravy na jihu. Na utkání, které bylo kvůli výskytu „Murderers Row“ označeno za velkou událost, dorazilo přes 4 000 fanoušků spolu s desítkami novinových reportérů a fotografů.

Manažer Lookouts Bert Niehoff nejprve začal zápas s Clydem Barfootem, ale poté, co odevzdal double a single, byl vyslán signál pro Jackieho Mitchella. Představte si výrazy ve tvářích Yankees, když nováček na jihu (ve vlastnoručně ušitém pytlovitém bílém dresu) nastoupil na kopec, aby se postavil jejich týmu. A co hůř, představte si, jaký tlak na ni byl vyvíjen, protože prvním pálkařem její baseballové kariéry nebyl nikdo jiný než „sultán ze Swatu“ Babe Ruth!

Mitchellové nadhazovací arzenál tvořil pouze jeden nadhoz – klesající křivka známá jako „sinker“ a používala ji jako žádné jiné eso předtím (ani potom). Usměvavý Bambino vzal první míč a pak se rozmáchl (a minul) další dva. Čtvrtý Jackieho nadhoz zachytil roh mety a byl odpískán strike, což rozzuřilo rozpačitého Rutha, který okamžitě zahodil pálku a odcupital zpět do dugoutu Yankees.

Následujícím nadhazovačem nebyl nikdo jiný než „železný kůň“ Lou Gehrig, který následoval Babeho příkladu a odpálil tři nadhozy v řadě pro „K“ číslo dvě. Během pouhých sedmi nadhozů se Mitchellovi podařilo usadit dva z nejlepších pálkařů, kteří kdy oblékli dres s pruhy. Po dlouhých ovacích ve stoje Jackie vyvedl Tonyho Lazzeriho a byl stažen ve prospěch vracejícího se Barfoota. Navzdory jejímu historickému výkonu na kopci Yankees vyhráli zápas 14:4.

O několik dní později baseballový komisař Kenesaw Mountain Landis zrušil Mitchellové smlouvu s tím, že baseball je pro ženu „příliš namáhavý“. Byla to hrubá nespravedlnost a zjevný trik, jak omezit rozpaky svých pošramocených mužských eg. (MLB formálně zakázala podepisovat smlouvy s ženami 21. června 1952).

Jakie se rozhodla pokračovat, začala jezdit po celé zemi a nadhazovat v exhibičních zápasech a v roce 1933 se upsala mužskému týmu známému jako House of David (pro jejich dlouhé vlasy a vousy). Mitchellová s nimi cestovala až do roku 1937, ale nakonec ji rozčarovaly opakující se „cirkusové“ kousky, ke kterým byla vyzývána, jako například odehrát směnu při jízdě na oslu. Baseballu už měla dost, a tak později v pouhých 23 letech odešla do důchodu a přijala kancelářskou práci ve firmě svého otce.

Nebýt nehorázné dráhy Kenesaw Mountain Landisové, kdo ví, co mohlo být? Byla by se Mitchellová nakonec propracovala do „velké show“ a otevřela tak dveře budoucím ženským esům? Byla by All-American Girls‘ League prostě Major League s menším počtem mužů v sestavě? Možná. Možná bychom sledovali Rogerse Clemense nebo Randyho Johnsona, jak nastupují proti mnohem hezčímu soupeři. Bez ohledu na to, co mohlo být, se příběh Jackie Mitchellové stal inspirací pro generace sportovkyň. Kdo ví? Možná jednoho dne uvidíme na kopci moderní verzi MISS Mitchellové. Jen doufám, že MR. Giambi a MR. Jeter dokážou vypořádat se strikeoutem lépe než jejich předkové z týmu z roku 1931.