Karel V. musel najít jiný portrét, z Rakouska ten, který Isabela Portugalská poslala Markétě před svou smrtí. Jeho sestra poslala portrét v listopadu Karel byl velmi zklamán, že nevypadá jako ten pro jeho ženu. Protože byl s portrétem nespokojen, musel požádat Tiziana, aby našel umění, které by se podobalo jeho ženě.

Tizian namaloval Isabellin portrét v roce 1545, Tizian ho vybavil a Karlova žena měla černé šaty a v klíně květiny, za nimiž měla skvostnou korunu. V paláci El Pardo bylo toto umění zničeno požárem tento příběh je v tiscích a několika kopiích. Portrét přišel o nos, a tak ho Karel odvezl do Augsburgu, aby na něm umělec mohl pracovat a nos znovu namalovat. V září roku 1548 umělec použil starý model k vytvoření současného a ten byl také namalován v Augsburgu. Karel a Isabela měli společný portrét a duplikát ve sbírce Fundacion Casa de Alba v Madridu to bylo nejlepší a první spojení Isabely Portugalské a Karla V.

Tizianovo umění přineslo vzpomínky na Isabelu Portugalskou a ten, který měl oba, připomínal Karlovi jeho manželku. Karel si žádal umění a nechtěl přesné obrazy, ale chtěl si vizualizovat ty, které měl v hlavě. Karel chtěl, aby Tizian namaloval portrét ztraceného nosu, protože ho uměl namalovat tak, jak se nos jevil. Portréty vytvořené za jejího života vypadaly reálně ukazovaly, jak měla Isabela Portugalská akvilínový nos to, byl jedinečný rys, kterého si mnozí všimli. Tizian musel provést stejnou korekci z klasického rovného nosu na zakřivený, jaký měla Isabela Portugalská. Drobnosti na portrétech, které vyvolávaly vzpomínky na Isabellu, přiměly Karla, aby si umění udržel blízko, a to vše je zachováno v dokumentech jako Yuste a Brusel, kde druhý jmenovaný byl doložen v roce 1556 a první v roce 1558.

Portréty, které Tizian vytvořil, byly blízké portrétům Giulia Romana. Ten Eleonory Gonzagy urbinské vévodkyně je to, co Tizian vzhlédl a využil dovednosti na obrazech, aby vytvořil Isabelliny portréty. Obrazy Isabelly Portugalské byly jaksi náročné, protože se nejednalo o realitu, ale pouze o obrazy, které měly vyvolat vzpomínky. Portréty Isabelly Portugalské byly skvělou prací, kterou Tizian odvedl, nicméně při bližším pohledu se ukázalo, že použité plátno bylo dříve uměním ženy. Plátno namalované Isabelou Portugalskou dostala Marie, sestra Filipa II. Bylo určeno pro klášter zvaný Descalzas Reales. V roce 1636 bylo převezeno do Madridu do Alcazaru, kde zůstalo po stejná léta až do roku 1734, kdy došlo k požáru.