BEZPEČNOST

U pacientů užívajících ivabradin se může objevit fibrilace síní, bradykardie a hypertenze. Jak bylo prokázáno v klinických studiích, u 5,3 % až 9 % pacientů se vyvine fibrilace síní oproti 3,8 % až 8 % pacientů léčených placebem (počet potřebný k léčbě k poškození = 55 až 100). Bradykardie se objeví u 10 % až 13 % pacientů, zejména u pacientů s poruchami srdečního vedení, nízkou klidovou srdeční frekvencí a u pacientů užívajících také digoxin, diltiazem, verapamil nebo amiodaron. Mohou se také vyskytnout poruchy vedení, jako je sinusová zástava a srdeční blokáda.2,3

Ivabradin je kontraindikován u pacientů s těžkou poruchou funkce jater, sick sinus syndromem, sinoatriální blokádou, atrioventrikulární blokádou druhého nebo třetího stupně (pokud není přítomen funkční kardiostimulátor na vyžádání), klidovou srdeční frekvencí nižší než 60 tepů za minutu (bpm) nebo závislostí na kardiostimulátoru.3

Ivabradin je metabolizován systémem cytochromu P450 (CYP450). Verapamil, diltiazem, makrolidová antibiotika, inhibitory proteáz a další středně silné až silné inhibitory CYP3A4 mohou potencovat jeho účinek, a proto je třeba se jim vyhnout. Rifampicin, fenytoin (dilantin) a další induktory CYP3A4 mohou snižovat jeho účinek.3 Ivabradin je lékem kategorie D pro těhotné podle U.S. Food and Drug Administration.

TOLERABILITA

Přibližně jeden ze šesti pacientů přeruší léčbu ivabradinem kvůli nežádoucím účinkům, přičemž 1 % přerušení léčby se připisuje bradykardii.2 V průměru ivabradin snižuje srdeční frekvenci o 11 tepů/min. Na začátku léčby se u pacientů mohou vyskytnout světelné jevy (fosfeny) způsobené přímým účinkem léku na sítnici, popisované jako barevná jasná světla, rozklad obrazu, haló a zvýšený jas. Tyto poruchy často odezní během léčby nebo krátce po jejím ukončení.3

ÚČINNOST

Ivabradin byl hodnocen v jediné studii u 6505 pacientů se stabilním systolickým srdečním selháním II. až IV. třídy podle New York Heart Association. Tito pacienti byli v předchozích 12 měsících alespoň jednou hospitalizováni pro srdeční selhání a již dostávali optimální léčbu, včetně maximálně tolerovaných dávek betablokátorů, inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE) nebo blokátorů angiotenzinových receptorů (ARB), spironolaktonu a diuretik. Přidání ivabradinu významně snižuje kombinovaný výsledek hospitalizací z důvodu srdečního selhání a kardiovaskulárního úmrtí (24 % oproti 29 % u placeba; počet potřebný k léčbě za dva roky = 26; 95% interval spolehlivosti, 18,5 až 47,3).2 Konkrétně ivabradin významně snižuje počet hospitalizací z důvodu srdečního selhání o pět procentních bodů z výchozí hodnoty 21 % (NNT za dva roky = 20). Celková kardiovaskulární mortalita se však významně nesnižuje. Může být spojen se snížením úmrtnosti související se srdečním selháním.2,4 Ivabradin nebyl studován u pacientů se srdečním selháním, kteří mají zachovanou ejekční frakci.

CENA

Jednoměsíční zásoba ivabradinu stojí přibližně 390 USD. To je navíc k nákladům na maximálně tolerovanou léčbu betablokátorem, inhibitorem ACE nebo ARB, antagonistou aldosteronu a diuretikem.

SIMPLIKACE

Před zahájením léčby ivabradinem by pacienti měli užívat maximálně tolerované dávky betablokátoru, inhibitoru ACE nebo ARB a antagonisty aldosteronu.5 Měli by mít klidovou srdeční frekvenci vyšší než 70 tepů/min a stabilní příznaky. Počáteční dávka je 5 mg dvakrát denně. Po dvou týdnech lze dávku zvýšit na maximálně 7,5 mg dvakrát denně u pacientů se srdeční frekvencí vyšší než 60 tepů/min. U pacientů se srdeční frekvencí nižší než 50 tepů/min a příznaky bradykardie by měla být dávka snížena na 2,5 mg dvakrát denně. U pacientů s poruchami vodivosti by měla být zahájena snížená dávka 2,5 mg dvakrát denně

.